Prezident České republiky přijal válku, kterou mu po jeho odvážném projevu na Rhodu a stejně odvážně pojaté státní návštěvě Číny vyhlásil mediální mainstream. Drsnými nedělními rozhlasovými Hovory z Lán zahájil páchnoucí odvetnou dělostřeleckou palbu. Havlistické mediální a politické armády reagovaly tak, jak bezpochyby zamýšlel a předpokládal, neboť ví, že jsou to tupci: Spustily kanonádu z nejtěžších zbraní. Problém je, že tato „soukromá válka“ si bere za rukojmí celou naši zemi. Ani jedné z bojujících formací o ni totiž v této typicky české „válce růží“ (socialisté proti jiným socialistům) nejde.

Karel degenerovaný hovňousek Schwarzenberg

Hrr na něj, masky!

„Je na čase začít přemýšlet, co chce společnost provést s příští přímou volbou hlavy státu. Má to být další kolo bezvýsledných šarvátek mezi ideovými a politickými odpůrci a na konci další prezident, který rozděluje? Nebo pokus o nalezení postavy, kterou by -jak zaznělo v jedné diskusi – mohli volit jak vzdělanci, tak hospoda? Sjednotitel by se ve stále neklidnější době hodil víc.“

Tak pravil Alexandr Mitrofanov v Právu. Těch několik řádek významného myslitele levé části levičácké pražské „intektuálské kavárny“ je za všechny ostatní komentáře. Ve velkém je právě produkuje celé havlistické mediální spektrum od České televize a rozhlasu, až po Babišovy a Bakalovy kejhající dvorečky Farmy zvířat. Soudruzi už tedy zjevně mají prezidenta za vyřízeného. A starostlivě se ptají, koho instalují po něm. Ani ve snu je nenapadne, že by proti spojeným mediálním artilériím mohl Miloš Zeman za tři roky svůj mandát opět obnovit.

Báječné při tom je, jak se mediální manipulátoři autenticky pokládají za reprezentanty všech občanů ČR. Proto se ustaraně ptají, co ONI, „společnost“, udělají s příští přímou volbou hlavy státu“. Vykukuje za tím otázka, zda by nebylo možné změnit opět volbu na „parlamentní šaškárnu“, jak jí říkali, než prosadili volbu přímou. Jenže proč – když jsou si tak jisti, že proti jejich zbraním nemá Miloš Zeman šanci, přestože to v souboji se zbožněným „Karlem“ už jednou předvedl?

Skutečnou společnost totiž samozřejmě nerozděluje prezident Zeman – ale právě média. Volat už nyní po revolučním „celonárodním sjednocení“ všech proti současné hlavě státu, však pouze odhaluje jejich slabost a nejistotu. Na druhou stranu je to srozumitelné. Zkušenosti mají totiž katastrofální: V parlamentní volbě se jim nepodařilo zabránit dvojnásobnému zvolení nenáviděného Václava Klause. Ve volbě přímé selhali s jen o něco méně nenáviděným Milošem Zemanem. Alespoň zpočátku, protože jim přísahal na úhelný pilíř havlistické doktríny: absolutní oddanost Velkému Bratrovi v Bruselu (rozuměj v Berlíně). Nyní si to proto chtějí vynahradit. A protože mají rudo před očima, nevidí ubohost a směšnost své moralistní pózy, do níž se v „halloweenském duchu“ stylizují.

Klíč: Vzdělanci versus hospoda

„Vzdělanci“ jsou tedy pražská politická, „politologická“ mediální, herecká atd. kavárna, která se letitým vzájemným ujišťováním (věřte, nevěřte) opravdu pokládá za „intelektuální elitu národa“. Zbytek země je „hospoda“. Tragikomické na tom není primárně to, že tito vzdělanci jsou většinou nejen hluboce nevzdělaní (což by nevadilo, v tom by se od „hospody“ příliš nelišili), ale především, že jsou neskonale vulgárnější, sprostší a obscénnější, než většina opovrhované „hospody“.

A nejen „v soukromí“, což – jak se nám snaží vsugerovat „odborníci“ ve vysílání ČT – je prý kdovíproč přijatelné. Miroslav Kalousek se svými pověstnými nechutnými gesty a výrazivem před kamerami veřejnoprávní televize v parlamentě (a nejen v něm) je aktuálně hlavním televizním expertem na „hrubosti“ Miloše Zemana. Stejně jako jeho „knížecí loutka“, jejíž obscénní slovník je v médiích přijímán jako roztomilá kudrlinka hlubokomyslných banalit Havlova někdejšího kancléře.

Jinými slovy: Chceme-li vážně pochopit, o co v aktuálním „tažení proti Hradu“ fakticky jde, zapomeňme na jakoukoli argumentaci tohoto typu. Vzpomeňme, že třeba pan Kalousek ještě coby ministr a člen vlády mohl „v přímém přenosu“ zmlátit občana, který ho kritizoval – a nic se nedělo. Kdyby „hajný“ Karel Schwarzenberg nějakého takového „drzého kritika“ třeba zastřelil restituovanou loveckou puškou z Hluboké, byla by z toho přinejmenším „přiměřená obrana“, ale spíše „mužný čin“, jenž by dokazoval, že je ještě jůra. Zdeněk Svěrák by o tom složil žertovnou píseň a natočil film.

Zemanovy pasti

Prezidentovy vulgarity v přímém rozhlasovém přenosu byly samozřejmě zamýšlené, cílené a pečlivě zvážené. Vytvářely přitom „dvojitou kruhovou obranu“: Když mluvil o havlisty zbožněné „antiputinovské pornoskupině“, měl nepochybně věcně pravdu. Tím že její obscénní název „přeložil do češtiny“ však zabránil, aby se na jeho stranu přidali ti slušnější z nás. (Obdobně , když komentoval služební zákon.) Nikoli z důvodů moralistních. Ale prostě proto, že každý normální člověk kdesi hluboko v sobě cítí, že hlava státu svými veřejnými výroky takové výrazy prostě „legalizovat“ nesmí. Právě proto, že jde o náš stát. O jeho pověst, o jeho vážnost. Nikoli navenek – ale v našich vlastních očích.

Jenže Miloši Zemanovi o tyto věci nejde – alespoň ne primárně. Dobře ví, že v okamžiku, kdy s „bruselským šéfem“ Barrosem vyvěsil nad sídlem českých králů „vlajku EU“ (přestože nic takového neexistuje), „povýšil se“ do role zastupujícího říšského protektora – a na stát rezignoval. V té chvíli byl s „pražskou kavárnou“ zajedno – a také patřičně chválen.

Jakmile však na Rhodu promluvil pravdivě o podstatě války Západu proti Rusku, stal se okamžitě pro mainstream Mužem určeným k likvidaci (MUKL). Vlajka nevlajka. Když však – stejně demonstrativně jako při Hovorech z lán – provedl svou, věcně skvělou a záslužnou, „čínskou invazi“, už bojoval především svou vlastní válku. Věděl, že ho lidskoprávní kýč mediálních pokrytců „odstřelí“ – a tak si zbytečně okázalými gesty zajistil, aby se to stalo s patřičným hlukem. Aby ho – právě tak jako v případě oné pornoskupiny – museli normální lidé, včetně ideových odpůrců, proti havlistickým náletům mediálních smeček chtěnechtě bránit. Nic než promyšlená past na „hospodu“, žádný státní zájem.

Svátek jako haraburdí

K dokonalosti dovedl prezident tuto metodu během státního svátku. Vůbec nejde o „skandální“ jména, která vyznamenal. I když opět – byla to past: Demonstrativní dekorování „sira Wintona“ jako ouvertura několika večerních trapasů však tentokrát nezafungovalo. Tahle pastička byla i na „vzdělance z pražské kavárny“ přece jen příliš průhledná. A to dodalo doutnající válce třaskavou munici.

Skutečnou tragédií byl ve skutečnosti ne-projev, jenž měl večer sváteční korunovat. Vymluvit se na to, že „zprávu o stavu země“ přednese po silvestrovské opilecké noci – a nikoli ve chvíli, kdy si někteří z nás ještě staromilsky opravdově připomínají den vzniku naší původně samostatné republiky, bylo až nezemanovsky hloupé.

Důvod tohoto selhání byl dvojí: Jednak by takový projev znamenal těžkou (a nevděčnou) prezidentskou práci, o niž Miloš Zeman absolutně nestojí. Druhou příčinu jsme pak již zmínili. Symbolizuje ji modrý hadr se žlutými hvězdami na Hradě: Nad suverénní Českou republikou hlava státu od počátku zlomila hůl. A zpráva o stavu protektorátu se ke státnímu svátku opravdu nehodí.

Rukojmí v boji, který není náš

Rozzuřené pražské „elity“ nyní častují Miloše Zemana různými, pro ni typicky neobhroublými výrazy. Tím nejmírnějším je „buran z Vysočiny“ – jak se o prezidentovi své země vyjádřil v Lidových novinách, věstníku pražské kavárny, typický havlistický vzdělanec Roman Joch. Kdyby to jen trochu šlo – zvláště v souvislosti s „oslavami“ převratu před pětadvaceti lety – jistě by již zorganizovali nějaký ten „spontánní malý Václavák“ takový „Majdánek“ typu „televizní krize“. Jenže na to už zkušená „hospoda“ dnes sotva uslyší. A bez kulisy zmanipulovaného davu v ulicích se ani Česká televize neobejde.

„Hospoda“ naopak s prezidentem většinově nepochybně souhlasí. Zvláště pokud jde o jeho vzdorování havlistické páté koloně americko–bruselských zájmů v „ukrajinské krizi“ – jak se stínově nazývá tažení elit dekadentního Západu proti „vzbouřenému“ konzervativnímu putinovskému Rusku. A nic to necharakterizuje lépe, než „znamení šelmy“ v podobě oné pornoskupiny, jejímž názvem si prezident v Hovorech ušpinil ústa. Stejně tak si bezpochyby vyslouží všeobecný souhlas s dalším otevíráním dveří do Číny, byť je předtím za daleko větších politických nákladů – a bez efektních flitrů – pootevřel Václav Klaus.

Problém však je, že toto všechno není Zemanova politická koncepce zaměřená na zlepšení pozice našeho státu „elitám“ navzdory, jako jsme to deset let viděli u jeho předchůdce. Jen promyšlená strategie a taktika v započatém boji o znovuzvolení. V soukromé válce s „kavárnou“, která mu bude největším protivníkem. V tomto smyslu ovšem jedná současný prezident skvěle: Takto vybudit smečky hlupáků ve chvíli, kdy mu nejsou nebezpeční, je mistrovský kousek manipulace. Přesto, že se „vzdělanci“ to zase není tak složité – ale Václav Klaus toto například vůbec neuměl. Ten jen sbíral přímé údery a přímo je vracel – viz. „amnestie“. K manipulacím je potřeba specifického talentu. A ten Miloš Zeman má.

Úplně největší problém však je, že touto oboustranně vulgárně vedenou válkou trpí naše země. Že jsme rukojmí ve válce, která není naše. My, hospoda, která vzhledem k metodám a nástrojům, s nimiž znepřátelení socialisté bojují, nemůžeme hlavě státu ani zatleskat. Ač bychom třeba chtěli.

A to je současně největší neznámá v Zemanově promyšleně cynické spekulaci s pastičkami: Co vlastně (my, hospoda) uděláme v prezidentské volbě, o kterou se tady ve skutečnosti hraje? Zvlášť pokud „kavárna“ nepostaví nějakého Halíka, ale svou obrovskou mediální mocí stvoří přijatelnější koně, jak o němž již nyní v Právu spekuluje vzdělanec Mitrofanov? Nemusí ho hledat. Vyrobí ho.

Budeme totiž vůbec ještě chtít jakéhokoli prezidenta pro stát, který již nemáme?

Zdroj: protiproud.cz