Trestní oznámení na české politiky kvůli schvalování útoku proti Sýrii
dnešním dnem podávám trestní oznámení na níže jmenované:
MgA. Martin Stropnický
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ing. Miroslav Kalousek
představitele české politiky, abych vykonal svou občanskou povinnost a upozornil na to, že zcela ne všichni souhlasí s tím, co bylo k aktuální situaci v Sýrii ze strany České republiky řečeno. Rozhodně odmítám tvrzení, že útok na suverénní stát Sýrie byl jakkoli legální, legitimní či nutný a už vůbec ne správný. Jsem zkrušený sledem událostí posledních dní a tak jsem se rozhodl učinit to jediné co mi zbývá. Situace mi není ukradená a ozvat se je princip demokracie.
Neřeším politickou příslušnost, neřeším sympatie k jednotlivým představitelům ani státům (Rusko, USA…) – ty můžeme mít všichni jaké chceme. Ale ospravedlňovat útočnou válku tří demokratických zemí na stát, jež se vypořádává s islámským terorismem bez jakéhokoliv prokázaného důkazu, bez tzv. casus belli (záminky pro válku), je zavrženíhodné. Podle § 407 Trestního zákoníku je podněcování k útočné válce, její propagace či podpora takové propagandy trestná, ať už je takový čin spáchán tiskem, televizí či počítačovou sítí (čti internetem).
Jakou drzost musí mít západní státy, když bez jakéhokoliv předloženého důkazu útočí na svrchovaný stát (Déjà vu)? Jakou drzost musí mít, když AŽ po tomto bombardování (!) začnou mírově vyšetřovat, zda byl údajný chemický útok provedený Sýrií? Proč se nepočkalo na důkazy OPCW, která až po útoku začla vyšetřovat? Jak může obranná organizace NATO podporovat očividnou vojenskou agresi?
I na tyto otázky, já a mnozí další, chceme znát odpovědi. Normativní argument demokratických států praví, že v demokracii se i ty nejtěžší otázky a situace řeší diskusí, dle předem daných pravidel NIKOLIV silou a násilím! Jak pak máme věřit tomu, že pravidla platí, když je naši významní spojenci porušují? Takhle chceme psát budoucnost?
Mnozí z Vás jistě ví, že já nejsem ani pro-ruský, ani pro-americký, a že tyto nálepky nepodporuji. Můj jediný zájem, je zájem český, národní. Proto když vidím, že jsme součástí (ano souhlasit znamená přidat se k dané straně) dalšího bombardování, které nic nevyřeší, jsem silně znepokojen a zvědav, jak nás bude historie soudit. Velikost země se nedefinuje počtem lidí v ní žijících, ale duchem. A pokud je náš duch malý a poddajný, tak i země a národ v ní žijící budou nicotní. Já věřím, že takoví nejsme, přeci jen jsme následovníci slavné a velkolepé historie a je jen na nás, jak se zachováme v těžkých situacích a jaký vzor budeme pro nastávající generace Čechů.
Chceme být vzorem, který schvaluje porušování pravidel a řeší problémy násilím? Nebo vzorem trpělivým, rozvážným a racionálně myslícím, který takové činy neschvaluje?
Bohužel nemám jiný způsob jak se ozvat. Mobilizační potenciál pro demonstrace využít nemohu a prostor v médiích také nemám. Proto jediné co mohu udělat je tento pokus o vytvoření *otázky Syrské*, s kterou chci rozpoutat diskusi nad správností činu západních zemí a souhlasem našich představitelů.
Proto prosím, SDÍLEJTE, ať má můj příspěvek dostatečný dosah.
Děkuji,
Jan HRADIL.
Zdroj
