Robert Fisk, veterán britské žurnalistiky a jeden z mála žijících novinářů v médiích hlavního proudu (presstituty, kteří převažují z 99% v médiích hlavního proudu, nepočítám mezi novináře) přinesl reportáž přímo z města Douma, z míst ,kde údajně mělo dojít k útoku chemickými zbraněmi.

Lidé, se kterými hovořil, uvedli, že nikdo z nich nevěří, že vůbec nějaký útok chemickými zbraněmi nastal.

Lékař, který byl očitý svědek, jak pobočka AlKajdy zvaná Bílé přilby natáčí proslulé video „nebohých obětí chemického útoku sarino-chlorem“ (nebo čím vlastně, když je to celé tak zfušované, že západní válečná propaganda musí stále měnit verze, jaký plyn měl být údajně použit). Podle tohoto očitého svědka, byli opravdu ošetřováni lidé, trpící dýchacími obtížemi – z důvodu pobytu v troskách domů, v podzemních tunelech, ve sklepích a podobně, v prostředí s velkým množstvím prachu ve vzduchu a tedy logicky trpěli nedostatkem kyslíku. Lékaři v nemocnici je ošetřovali – a v tom do nemocnice vtrhli Bílé přilby, začali hystericky ječet „Plyn! Plyn!“. Následně všichni zpanikařili a začali se polévat vodou a ječet. Nikdo ale nebyl žádným plynem zasažen.

Shrnutí Roberta Fiska – zdá se, že nikdo v Douma o žádném chemickém útoku nic neví.

Robert Fisk nenašel nikoho, kdo by údajný útok chemickými zbraněmi viděl nebo jakkoli potvrdil, třebas i nepřímo, z druhé ruky. Nikoho.

To jen Bílé přilby potřebovali propagační video na získání přímé vojenské pomoci pro Al Kajdu a Islámský stát od jejich spojenců z NATO.

A spojenci Islámského státu a Al Kajdy z NATO rychle přispěchali na pomoc svým partnerským teroristům, kteří byli na hraně porážky. Ale snad ani pomoc NATO už nepomůže islámským teroristům k zásadnímu oddalování vlastní prohry – prohry se syrským lidem.

A se všemi slušnými a morálními lidmi celého světa.