Podle posledních diskusí ve Francii tím předešel tamější autority, které se chystaly zbavit ho tohoto řádu, založeného v roce 1802 samotným velkým  Napoleonem Bonapartem. Jiný královský metál již dostat nemohl, protože ty starší, z éry monarchie,  zrušila Velká francouzská revoluce. Tehdy, stejně jako v letech pozdějších, bylo třeba hrdinů a tak se stalo, že dodnes bylo uděleno na sto tisíc titulů rytířů, důstojníků, komandérů, velkodůstojníků a nositelů velkokřížů. Syrskému prezidentovi se dostalo z rukou Jacquese Chiraca  stupně nejvyššího. Snad si můžeme dovolit konstatovat, že tato tahanice, stejně jako jména některých českých nositelů řádu, např. Cyrila Svobody, Vladimíra Špidly, Petra Pitharta, Pavla Rychetského,  a také několika vyslanců a jedné velvyslankyně, nesvědčí o ničem menším, než o vkusu a nevkusu vyznamenávajících vyznamenané.

Bašár Asad vrací Francii svůj Řád čestné legie

Mezi poctěnými Čechoslováky byli většinou lidé vážení jako třeba  Miloš Forman, Milan Kundera, Pavel Tigrid, Petr Uhl, Václav Havel  a další  z let po druhé světové válce a po roce 1989. Zajímavý je ale seznam vyznamenaných v letech po roce 1918, kdy se na něj dostala jména desítek čsl. vysokých důstojníků, generálů (Rudolf Medek i Ludvík Svoboda),  politiků (Edvard Beneš), diplomatů (Josef Palivec) a umělců (Alfons Mucha). Všichni byli přímo nebo nepřímo oběťmi francouzského „mnichovanství“. Tehdy,  po září 1938, kdy se v ČSR hodně nahlas mluvilo o „perfidní Anglii“ a „zrádné Marion“, které své nadšené spojence vyvrhly nadlouho prostřednictvím nacistického Německa dále na Východ, se mnozí nositelé Řádu čestné legie vzdávali svých řádů, které považovali za neřádné.

V současné době nemůžeme očekávat, že by současní rytíři, důstojníci a komandérové se po agresi Francie vůči Sýrii zachovali podobně, i když možná je situace na evropských bojištích stejně vážná jako v předvečer druhé světové války. Představa jak plukovnice Celní správy ČR vyznamenaná v roce 2017, nebo před ní třeba Evžen Tošenovský, Jan Sokol aj. vrátili vyznamenání, na které dnes nemusí být hrdí, se zdá iluzorní. Raději budou mluvit o tom, že jsme „součástí Evropy“,  podobně jako si to mysleli jejich předchůdci ještě v srpnu 1938.

Asi bychom se ani my nevzrušovali, kdyby nebylo pplk.MUDr.Marka Obrtela, dnes přeřazeného do zálohy, který po svých vojenských zkušenostech v Bosně a v Afghánistánu dospěl k názoru, že musí vzdáním se svých vyznamenání projevit nesouhlas s agresivní válkou, kterou vedou Spojené státy, Velká Británie a země  NATO. Dostalo se mu za to urážek a plivanců zejména v těch nejvulgárnějších médiích. V méně sprostých byl označován za „extremistu“ a udáván jako hodný trestního stíhání.

V této souvislosti je charakteristická probíhající parlamentní debata o věcech vojenských a válečných, která velmi temperamentní, aniž si někteří vystupující uvědomují, že se dostávají do kolize s §§ TrZ. Třeba s jeho Hlavou IX nebo XIII   (viz Sbírka zákonů č. 40 / 2009 -  některé z trestných činů zde definovaných jsou nepromlčitelné).

Bohuslav Šalanda etnograf a etnolog napsal již skoro před dvaceti lety, že „...s odvahou a hrdinstvím je to dost složité. Dnes je velmi módní určovat rozhraní mezi Východem a Západem kulturně-historicky, religiózně, popřípadě antropologicky...pro Západ jsou charakterističtí rytíři, pro Východ bohatýři.... Jinak se tvrdí, že od Labe po Ural lidé chtějí mít mučedníky, martyry, popřípadě sami do této pózy či statutu pospíchají. Na západ od Labe se úspěšnost osobnosti měří penězi, východní myšlení má zase sklon k mesianismu. Na Západě o tom, zda bude někdo osobností, rozhodují kromě talentu většinou peníze.“                                              

V Poslanecké sněmovně a Senátu PČR téměř denně účinkují, pokud se dostaví do svého zaměstnání, hrdinské osobnosti, které „...vyznačuje oddanost myšlence, touha po spravedlnosti a nadosobní cíle.“  Pouštějí se (parafrázujeme Šalandu) ve jménu ideálu do předem ztraceného boje a bojují do úpadu...alespoň dvakrát denně.  Jednou mají za cíl odvolání prezidenta z jeho funkce, podruhé chtějí ukázat, že výsledky voleb, jednoho ze  zavedených znaků demokracie tak úplně neuznávají. Jindy pomlouvají předsedu prozatímní vlády že je v demisi, ačkoliv ji dosud nepodal. Snad doufají, že se jim dostane Řádu nějaké české legie a zapomínají, že i český řád může být jejich voliči vnímán ve dnech voleb jako neřád. Končí komentář Zdeněk Zbořil.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)