Profesor Manfred Spitzer, německý neurolog, upozornil na to, že příliš časté používání digitálních technologií poškozuje lidský mozek a vede ke stavům, jež se nápadně podobají následkům po těžkém úrazu mozku či závažnému psychickému onemocnění. Titul jeho nejznámější knihy zní jako diagnóza: Digitální demence.

Někteří odborníci na informatiku (např. Nate Silver) poukazují na nápadnou podobnost dnešních krizí se zatím nejdůležitější minulou informační revolucí – vynálezem knihtisku. Ten, dříve než převládly pozitivní stránky důsledků nové technologie, zavedl celou západní civilizaci do několik staletí trvajících náboženských válek, revolucí a konfliktů. Časově se shodovaly s rozšířením jednoho z nejodpornějších jevů evropských dějin, tedy honu na čarodějnice.

Společnost se tenkrát musela vyrovnat s tím, že dřívější přehledný a uspořádaný obraz světa se pod náporem nový informací, objevů a změn rozpadl. Na neštěstí to doprovázela nepříznivá změna klimatu, protože nastala Malá doba ledová. Opakovaly se neúrodné roky následované hladomory a lidé chtěli vědět nikoliv co, ale kdo to způsobil. Odpověď zněla, že ďábel a jeho pomocnice čarodějnice. Moc světská i církevní se pustila do boje s tímto hrozným nebezpečím, proto téměř po celé Evropě hořely popravčí hranice, na nichž tím nejkrutějším možným způsobem zemřely tisíce obětí, převážně žen.

Schneider: Nebuďme paranoidní, i kdyby po nás opravdu šli!

Procesy s čarodějnicemi doprovázela nevídaná celospolečenská hysterie, takže někteří vědci uvažují o tom, že jednou z příčin mohla být otrava námelem, protože ve studeném a vlhkém klimatu se více pěstovalo žito, které tato houba napadá. Námel způsobuje mimo jiné psychózu a změny vědomí. Koneckonců LSD, kdysi populární droga, z něho byla extrahována.

Základní pravidlo honu na čarodějnice představovalo přesvědčení, že každá obžalovaná (či obžalovaný) je vinná, protože se spolčila ďáblem. V takovém případě neexistoval žádný důkaz neviny, neboť čarodějnici nelze věřit jen z toho prostého důvodu, že je čarodějnice, a její zapírání to dokazuje. Tento základní poznatek se stal memem naší civilizace. Historie nám ukazuje, že jsou dějinná období, kdy se čarodějnice nepronásledují (třeba v době osvícenství), v jiných pak místo nich vystupují jiné entity. Třeba Židé, jindy agenti. Imperialismu, komunismu – dosaďte libovolné označení.

Poslední taková epidemie postihla lidstvo v padesátých letech a to hned na obou stranách Železné opony. Na jedné straně prokurátor Vyšinskij, na druhé senátor McCarthy zastávali stejný princip – k odsouzení stačí pouhé podezření. Na Východě to většinou znamenalo trest smrti, na Západě „jen“ ostrakizaci, občas internaci, vždy existenční problémy. Agenti se poznávali snadno, protože si mysleli něco jiného než ti, kdož je vyšetřovali. Později stačilo i to, že někdo pocházel, případně žil v nepřátelské zemi. Přitěžující okolností byla i znalost nepřátelského jazyka.

Šedesátá léta znamenala na obou stranách bipolárního světa nejen vystřízlivění z horečnatého snu, ale také rehabilitaci nespravedlivě postižených. Často už jen posmrtnou. Nikdy by mě nenapadlo, že se na stará kolena dožiju toho, jak se celá západní společnost zase začne topit v bažině iracionality. Ruští agenti, hackeři a trollové negativně ovlivňují veškeré volby a referenda v demokratických zemích, nic a nikdo před nimi není chráněn. Jsou tak rafinovaní, že se ještě nezjistilo, jak dosáhli toho, že velká část západní populace si myslí něco jiného než by dle strážců myšlenek měla.

Veřejnoprávní média směřují názor lidí požadovaným směrem vládnoucí kliky

Existuje proto jediné řešení problému – obvinit, odsoudit, potrestat. Důkazů netřeba, ďáblovi se přece nedá věřit. Tento princip nejprve převládl v mezinárodním právu, kde se už tradičně nejprve střílí, pak se teprve mluví o vyšetřování. Posléze to použili také ve vztazích mezi pohlavími – k odsouzení muže stačí obvinění. Třeba z toho, co spáchal před dvaceti lety. Hnutí Me Too zatím nedisponuje krásnými a chytrými raketami, ale i tak dokáže napáchat nevratné škody.

Musím se proto vrátit k oné teorii, že raně novověký hysterický hon na čarodějnice mohl souviset s masovou neletální intoxikací populace alkaloidy námelu. Digitální demence jako vysvětlení současného chování některých politiků, zejména pak jejich neschopnosti logicky dokázat svá tvrzení o nepřátelských útocích na demokracii, mi začíná připadat jako velmi logické vysvětlení civilizační krize Západu

Poslední události v Sýrii ukázaly, že druhá strana konfliktu, tedy Ruská federace, Čína a jejich spojenci, se zatím chová zdrženlivěji, snad proto, že více válčí na zemi než na Twitteru a televizních obrazovkách. Proto se náš svět ještě nepropadl do pekla velké války. Takže mě napadá jedna kacířská myšlenka: nezpůsobila to náhodou skutečnost, že východní elity netrápí digitální demence v takové míře, která postihla jejich západní protějšky?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)