Už několik dní se na nás a kolem nás valí vlny kalné splaškové povodně. Probíhá další z mediálních kampaní proti presidentovi republiky. Řev zabejčených pravdoláskařů se line dokolečka dokola ze všech mediálních kanálů a téměř před ním není úniku. A proč že vlastně? Pan president řekl do rozhlasu sprosté slovo. Nebo snad dokonce tři. A jaká? No to se ani neptejte! Taková, jaká bohužel uslyšíte na kterékoli chodbě prvního stupně základní školy… Aby bylo jasno: Nemám rád sprostá slova a neslušnost na veřejnosti. Přiznávám, že i název známé filmové komedie Kurvahošigutentag mne svého času zaskočil a váhal jsem, jestli by taková slova měla být veřejně uváděným názvem a poutačem na cokoli. Ale v aktuálním případě, tedy pokud jde o nedávné výroky Miloše Zemana, si myslím, že jde o něco jiného.

Andrew Schapiro velvyslanec USA v Praze

I když se nás pravdolásková media snaží utvrdit v názoru, že je Miloš Zeman jen alkoholická troska, nezvládající svůj úřad, já jsem naopak přesvědčen, že zůstal, při všech svých nedostatcích, brilantním taktikem, promýšlejícím mnoho věcí na dva tři tahy dopředu.

I ta jeho poslední provokace byla promyšlená. Média radostně skočila na předhozený špek vulgárního výrazu a začala vytrubovat a opakovat, co že to president řekl. Znovu a znovu, takže stonásobně, tisícinásobně zvětšila počet diváků, posluchačů a čtenářů, ke kterým se obsah jeho projevu dostal. Takže nakonec místo původní, marginální skupinky několika důchodců, poklimbávajících u Hovorů z lán, probírá jeho výroky téměř celá společnost. Slušný výkon, ne? Ale to ještě není vše!

Zároveň se stal znovu mediálním otloukánkem. A naši pravdoláskoví to, s pěnou u úst, přepískli jako obvykle. Asi jim stále ještě nedošlo, že pozice mediálního párii je přesně to, co Milošovi sedí. Že jeho elektorát je ze značné části protestní a že jeho volba byla u velikého procenta občanů výrazem trucu a kapricu proti nesnesitelné mediální masáži. Ale to stále není vše!

Pohlazení a poplácání jeho protestních voličů je jen polovinou úspěchu. Tou druhou, myslím, že důležitější, polovinou, je to, že se jisté poselství doneslo i k uším těch, co Zemana fakt nemusí, a o jeho výroky se programově nezajímají. Lze reálně předpokládat, že určitá část obyvatelstva teď bude o těchto slovech chtíc nechtíc rozvažovat. Protože tito lidé přemýšlejí jaksi z principu. A že by tak postupně mohl o něco vzrůst počet těch, co řeknou: Je to sice hulvát, kořala a já nevím co ještě, ale v tomhle má pravdu, mámo!

Zmiňované Zemanovo poselství obsahovalo, tak jak již presidentova čínská cesta naznačila, jednu zásadní věc: Jasně artikulované oddělení se od oficiálních hodnot mainstreamu Evropské unie a potažmo i USA. Konec „dalajlámismu“ a „pussyriotismu“, tak jak se o to začal pokoušet i Petr Nečas, než ho smetl policejní puč. V podstatě jde o začátek pozvolného otáčení kormidlem od poníženého, eurohujerského přitakávání všem ptákovinám, co vypadnou z Evropské komise, směrem k ochraně a hájení vlastních, národních zájmů.

A to se neodpouští. Ještě to tak! Aby se nám tak lidi začali ptát, k čemu je nám vlastně dobré to masochistické sebepoškozování republiky sankcemi v úplně cizím zájmu, k čemu podpora nejrůznějších zahraničních pošuků a úchylů… No to by tak hrálo! Takže, všichni čestní občané, na zteč, volá říšský protektor Karel a jeho parta.

Jenže zkušenému uchu, co již něco pamatuje, zní ta současná, ohlušující mediální muzika jako řev raněného zvířete; slyší v ní spodní tón čirého zoufalství. Pravdoláskovým začíná téct do bot. Oni už nám to lidi nebaští! Náklad většiny tištěných „názorotvorných“ medií neustále klesá, důvěra ve zpravodajství veřejnoprávní televize šla dávno do kopru… Většinový občan se odpojuje. Ani sebebombastičtější kampaň pro „dobrou věc“ už nezabírá; občan nemá zájem a myslí si své.

Tak, jako kdysi. Úkoly se neplní! Vztah lidu k „menšinám“, multikulturalismu a politické korektnosti se, řečeno eufemisticky, nezlepšuje, důvěra v EU dosáhla hodnot, typických pro vztah k politbyru SSSR v roce 1980… a na nových peticích těch nejlepších a nejpokrokovějších z národní elity se objevují podpisy jako Brouk Pytlík a hanlivé poznámky! No zkrátka, vy už ty úkoly nezvládáte, soudruzi havlisté!

To ostatně říká, a pěkně natvrdo, i autorita nejvyšší: Nový velvyslanec USA, hned vzápětí po své inauguraci varovně zvedl prst a pohovořil o „nešťastných slovech“ „přihrávání Rusku“ a tak podobně, aby již po pár dnech přešel k přímému nátlaku, když prohlásil že: „ambasáda plánuje zintenzivnit spolupráci s českými nevládními organizacemi na tomto poli, bude propagovat transparentnost a chystá i zvláštní grantový program, který má podpořit občanskou společnost“, tedy jinými slovy: „pokud se nebudete více snažit, máme tu i jiné, vděčné, dobře placené a po funkcích dychtící profesionální aktivisty a nátlakové skupiny“. Zkrátka, „věrchuška“ začíná být nervózní, protože se jim to nějak sype. Havlistům i jejich zahraničním pánům.

A lišák Zeman? Tak jako v roce 1988, kdy vyšel jeho nejznámější (a na tehdejší dobu odvážně kacířský) článek v Technickém týdeníku. Začíná se emancipovat. Odděluje se, občas jemně, občas drsně, občas v náznacích, od elit a hodnot, jejichž čas právě končí.

Zdroj: protiproud.cz