Nory jsem měl vždycky za dobré parťáky, slušné a navýsost pragmatické lidi; snad i proto mi připadali poněkud chladní. Co jsme se spolu během „bílých nocí“ nachodili po vsi s láhví džusu se zakázanou a pro skoro prohibici pašovanou vodkou. Není se co divit, severský stát sahající až za polární kruh není jižanská horkokrevná nátura. Dnes už tuto podivnou norskou mentalitu skoro chápu; pomohl mi k tomu případ, v němž už třetím rokem bojuje Češka Eva Michaláková o své dva syny Denise a Davida odebrané norskými úřady.

Norsko týrá české děti | Zdroj: facebook.com

Důvod je prostý, nicméně děsivý. Jak napsala blogerka Lucie Sulovská, norská sociálka je podle dostupných informací rozhořčena, že Eva Michaláková případ medializovala v Česku a chystá se matku zcela zbavit rodičovských práv a děti poskytnout k adopci. Svoboda tisku a projevu jak vyšitá. Jsou snad rodiče obou synů jsou sociálně nepřizpůsobiví? Vůbec ne; rodiče obou dětí jsou českými občany, nikdy nebyli a nejsou občany Norska. Jejich otec emigroval do Norska v roce 1968, v roce 2005 se seznámil s Evou Michalákovou, matkou dětí, která se za ním odstěhovala do Norska. Synové jsou českými občany.

Starší Denis měl již od svého půlroku problémy s polykáním, byl maličký na svůj věk a neprospíval. Jedl velmi málo, nechtěl kousat, dlouho držel jídlo v puse, než jej spolknul, trpěl zácpou, často prošlo několik dní než šel na toaletu a při vyprazdňování někdy krvácel. Rodiče s ním proto byli na mnoha lékařských vyšetřeních, posléze byl poslán do nemocnice, kde mu byla zavedena sonda do žaludku a přišlo se na to, že trpí na reflux. Proto mu byla nařízena dieta. Přestože toto vše věděli i v norské školce, lékařská doporučení nejenže nedodržovali, ale udali oba manžele pro podezření z pohlavního zneužívání.

Na základě udání ze školky byly obě děti rodičům odebrány. Na doporučení norského Barnevernet (obdoba českého OSPODu – orgánu sociálně právní ochrany dětí se Eva Michaláková se svým manželem rozvedla, v naději, že tak dosáhne návratu dětí – uvěřila, že její manžel děti opravdu zneužíval. Nicméně Barnevernet jí kladl za vinu, že děti před manželem neochránila, později obvinil ze zneužívání dokonce i ji. Podezření z pohlavního zneužívání se nikdy nepotvrdilo, policie případ odložila a vyšetřovatelé vypovídali u soudu ve prospěch rodičů, přesto děti zůstaly nadále v pěstounských rodinách, kam byly umístěny ihned po odnětí rodičům. Jsou zadržovány v Norsku protiprávně. Naprosto bezprecedentní arogance norských úředníků…

Dostat dítě z osidel norského Barnevernetu je víc než složité. Kde se v norských úřadech bere tolik nepochopitelné bezohlednosti? Norové jsou prostě tací, jací jsou a tečka. Charakter je dobrá věc, ale peníze jsou peníze a ego vládne. Jednají totiž tak, jak to vyhovuje jejich národním standardům – někteří byli schopní spolupracovat s německými nacisty, pak masového vraha chovat ve vězení jako v bavlnce, a když přišlo na lámání chleba v otázce lidských práv, vyměnili Dalajlámu za svůj byznys se slanečky a lososy. Ve Skandinávii velmi pomáhá v případech šikanování dětí organizace Ruské matky, sdružuje desítky rodin s desítkami odebraných dětí, které bojují o právo dětí žít se svými rodiči.

Je to nádherná zvláštní země, přesto má stresující „bílé noci“, kdy je den i noc pořád v jednom příšeří, až se Norsko dostalo na přední místo v počtu sebevražd, když jeho soused Švédsko je dokonce na prvním místě v počtu sebepoškozování. Co nám k tomu řekne historie? Sparťanské pojení života a genetická posedlost Norska tristním odmítáním běžných etických pravidel začala v době, kdy a 2. světové války byla skoro baštou nacistů, pak se stala jako jedna z prvních členem NATO, ke všemu má jako jediná země protiruské koalice společnou hranici s Ruskou federací, přičemž ani není členem EU; Norsko je mazané, když má třetí nejvyšší HDP ve výši 42 tisíc USD na obyvatele. Nemusí tak dávat jako Britové miliardy do eurokasy, jelikož mají přebytek. Norským premiérem ještě loni byl Jens Stoltenberg, předseda Norské strany práce, kdysi též šéf mládežnické organizace “Arbeidernes Ungdomsfylking” a Dělnické strany.

Přes své vítězství ve volbách v roce 2013 přepustil premiérství předsedkyni konzervativců Erně Solbergové, jež vstoupila do koalice se Stranou pokroku, jejím členem byl i ultrapravicový terorista Anders Breivik. Zvláštností jsou i Stoltenbergovy první kroky v politice v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla; byla členkou marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež. Nesouhlas s vietnamskou válkou jej proto vedl k politickým projevům, kdy po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong se podílel na protestním shromáždění u velvyslanectví USA v Oslu. Zde účastníci házeli kameny na tuto budovu a rozbili několik oken. Stoltenberg zatčení policií unikl…

Norsko je moc zvláštní země; bydlel jsem ve vsi s malým fjordem nad Oslo v rodině manželů, kteří si adoptovali dvě dívenky z Indonésie. A jelikož to byly muslimky, jejich noví opatrovníci konvertovali na islám, aby měly děti výchovu se vším všudy. Když Breivik zavraždil 77 obyvatel, norský premiér prohlásil, že Norové jsou stoický národ; nekřičí a nepropukají v pláč. A ve vězení, kde má Breivik internet i televizi, s ním musí bachaři 21 roků, víc tam ani masoví vrahové nedostávají, hrát ping – pong, šachy a florbal, jinak by to bylo kruté a nehumánní týrání vězně. Ten má například, jako kompenzaci za dlouhodobou izolaci, k dispozici hned tři místnosti namísto jedné; jedna je posilovna, druhá má zabudovaný počítač bez připojení k internetu a v té třetí bude v klidu spát. To vše připomíná spíše hotelový pokoj.

Nač si to Norové hrají? Chtějí snad dokázat, že patří k jedné z nejvyspělejších společností světa, v níž má masový vrah vše, nač si pomyslí, ale matka se dvěma dětmi je soudy bezostyšně šikanovaná? Soudy, jež nařídily pro Breivika profesionálního společníka, aby za mřížemi nepropadal depresím. Že smyslem jejich sociálního státu je zajistit humánní podmínky všem. A vězení je součástí sociálního systému. Kdyby prý s Breivikem nezacházeli podle těchto zásad, přestali by být Norskem… Humánnost ale nespočívá jen v nákladném vybavení cel a vězeňského areálu. Psychologové a kněz za ním navíc docházejí častěji než za ostatními vězni. Jde skutečně o humánnost nebo jen o schizofrenickou hysterii?

Ani novodobé fašistické excesy se Norsku nevyhnuly. Těsně po vražedném útoku Breivika z 22. července 2011 prohlásil tehdejší norský premiér Jens Stoltenberg, že země by měla odpovědět „ještě větším množstvím demokracie, otevřenosti a lidskosti. Jsme stoický národ. Nekřičíme a nepropukáme v pláč. To, co cítíme uvnitř, je ale jiná věc,” byla reakce na 77 mrtvých, zavražděným v Norsku Breivikem. A Stoltenberg je od října 2014 nástupcem šéfa NATO Rasmussena. Nyní Norská vláda sklidila opět vlnu kritiky za svůj výrok, že hodlá intenzivně zlepšovat vztahy s Čínou; na třídenní návštěvu Osla přijel 14. Dalajláma. A norská vláda nic.

Moc dobře ví, že měla průšvih, když udělila Dalajlámovi v roce 1989 Nobelovu cenu za mír a v roce 2010 si z Oslo vyslechl zvěst o tom, že stejný metál obdrží vězněný čínský disident Liou Siao-po. Téměř čtyři roky poté nebyly mezi Norskem a Čínou žádné kontakty na politické úrovni, proto se nedávno neuskutečnilo žádné setkání Dalajlámy s nikým z vlády. Zmíněné Nobelovy ceny stály Norsko už tak dost; Peking před čtyřmi roky přerušil rozhovory s Norskem o uzavření dohody o volném obchodu a zavedl restrikce na dovoz norských lososů. V roce 2012 navíc vynechal Norsko na seznamu evropských zemí, jimž nabídl bezvízové cesty do Číny. Nic nepomohl ani fakt, že je Norsko bohaté na ropu a údajně si může dovolit Číně vzdorovat…

Neuvěřitelná provázanost čínské politiky a světového byznysu; přinesla ji studie německých vědců z univerzity v Göttingenu. Zemím, jejichž vysocí představitelé se setkali s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou, poklesl export do Číny v následujících dvou letech v průměru o 8,1 procenta. Podle studie nazvané “Dalajlama efekt” se vliv schůzek s tibetským duchovním vůdcem na export začal projevovat po nástupu čínského prezidenta Chu Ťin-Tchaa do funkce v roce 2002. Setkání se čtrnáctým Dalajlámou nejvíce postihlo export strojírenských výrobků a dopravních prostředků. Ostatně, jak bylo v minulých letech a dnech vidno zříti, také Češi zaujali k Číně velmi podlézavý, říká se, že pragmatický, postoj; Česko nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoli podobě. z_pekingu_do_lhasy.pps Opět rčení o tom, že větší bere; podobně jako sám Dalajláma, EU a USA i Norsko submisivně považuje Tibet za autonomní součást Číny.

Norsko a nezákonné zadržování dětí? Je to zlá zpráva pro ochránce lidských práv. Norsko je přece civilizovaný stát, žádná africká či asijská rozvojová země třetího světa. Soudným lidem jde z norského chování k rodičům a jejich dětem mráz po zádech. Případ Michalákových však nebyl jediným; v květnu 2011 vzala norská sociálka indickému manželství – geofyzikovi Anurupu Bhattarcharyaovi a jeho ženě Sagarice – jejich dva malé chlapce. Důvodem bylo, že s dětmi spali v posteli a matka je krmila rukama, dle indických tradic. Děti byly odebrány poté, co starší chlapec měl problémy ve školce. Rodiče byli „vyhodnoceni“ jako nezpůsobilí pro výchovu dětí, jež byly dány do pěstounské péče do jejich 18 let a rodičům umožněno je vidět pouze 1 až 2x ročně na 1 hodinu.

V průběhu kauzy se norská sociálka snažila přesvědčit otce dětí, že pokud odejde od své ženy, budou mu děti svěřeny do péče. Což se samozřejmě nestalo. V tomto je počátek případu velice podobný jako v případě odebraných českých chlapců Denise a Davida Michalákových. Ovšem liší se pokračování případu. Indická rodina se obrátila se žádostí o pomoc na indickou vládu a média. Byla založena petice. O případu začala média informovat a v Indii se strhla vlna sympatií a podpory rodiny. Indové byli pobouřeni, neboť mezi jejich zvyky patří spát s dětmi v posteli do jejich až 6 let věku a krmit děti rukama. V lednu 2013 byla matka dětí uznána indickým soudem zcela způsobilou se o děti starat a byly jí navráceny do péče. Indie je jednou z nejúspěšnějších zemí v počtu navrácených dětí zpět rodině, které byly v Norsku rodičům odebrány.

Polským přistěhovalcům Heleně a Arkadiuszovi Rybkovým byla v Norsku odebrána devítiletá dcerka Nikolka. Dívka byla ve škole „podezřele smutná“, což během dvou let, kdy navštěvovala stejnou školu, nikdy nebyla. Rodiče marně vysvětlovali, že dívčina milovaná babička v Polsku je těžce nemocná a pravděpodobně brzy zemře. Sdělování takových informací dítěti mj. Barnevernet chápe jako zbytečné stresování dítěte. Stejně jako Michalákovým a Bhattarcharyaovým bylo i Rybkovým umožněno vídat Nikolku, umístěnou mezitím do pěstounské péče, jednou až dvakrát do roka po dvou hodinách.

Rybkovi nepodlehli stejným tlakům jako Michalákovi a Bhattarcharyovi, nevypovídali proti sobě, zůstali jednotní a rozhodli si svou dceru prostě vzít zpět. Za tímto účelem si v Polsku najali elitního soukromého detektiva, který dívku „unesl“ zpět. Norské úřady zažalovaly Rybkovi pro únos. Soud v polském Štětíně však v prosinci 2011 žádost o navrácení dítěte do Norska zamítl. Nikola dodnes žije v Polsku se svými rodiči.

Inu, kdyby žil Shakespeare, možná by ve svém Hamletovi nenapsal, že „je něco shnilého ve státě Dánském“, nýbrž ve státě Norském… A to „něco shnilého“ se jmenuje členství v NATO, což je organizace, jež má v náplni práce vzbuzovat nenávist vůči Číně a Rusku, odkud je nejvíc rodin, jimž jsou „zabavovány“ protiprávně jejich vlastní děti, stejně jako české rodině Michalákově; co s tím učiní nová ministryně práce a sociálních věcí Marksová…?

PS: Nesmíme však křivdit jenom Norsku, stejně se projevují i jejich kolegové z NATO; k dětem se totiž špatně nechovají jen v Norsku, ale též v USA. V Moskvě se za účasti několika tisíc lidí konala demonstrace, kterou její organizátoři pořádají pod heslem „pochod na ochranu dětí“. „Sirotci potřebují matky, a ne hroby,“ citovala agentura ITAR-TASS jednu z účastnic akce, při které mimo jiné zazněl požadavek, aby se do vlasti co nejdříve vrátil bratr tragicky zemřelého chlapce, který byl rovněž adoptován stejnou americkou rodinou. Ruské úřady už stíhají v nepřítomnosti několik amerických rodičů za smrt či sexuální zneužívání adoptovaných dětí z Ruska a taky na ně vydaly prostřednictvím Interpolu mezinárodní zatykače.

Jakmile se však ocitnou v pěstounské péči, náhle jsou objeveny jejich „zvláštní potřeby“. Má to co dělat s penězi, protože při zvláštních potřebách jsou vyšší dávky. V rodinách vychovávajících několik dětí s handicapem, včetně dětí s psychiatrickou diagnózou, může objem sociálních dávek dosáhnout až 10,000 dolarů měsíčně. Dalším zainteresovaným hráčem je farmaceutický průmysl.

Zdroj: Blog autora