Článek z dnešního Washington Postu, orgánu deep state, dokonale ilustruje současnou situaci. Poradci, jejichž loajalita je pochybná, předvádějí velkolepou show. Způsob jejich uvažování se na rozdíl od předchozích administrací ani trochu nezměnil.

Připomeňme si, co ruský prezident Vladimir Putin vždy říká: „Prezidenti se mění. Politikové ne.“

V článku jde o to, že poradci vmanévrovali Trumpa, aby přehnaně reagoval na otravu Skripala v podobě vyhoštění 60 ruských diplomatů, i když Trump jasně chtěl, aby USA reagovaly obdobně jako Německo a Francie.

Vysvětlovali mu, že USA musí vyhostit zhruba stejný počet Rusů jako vyhostí evropští spojenci, což by měla být součást koordinovaného potrestání Moskvy za otrávení bývalého ruského špióna a jeho dcery na britské půdě.

„Odpovíme stejnými počty jako oni“, přikázal Trump podle svědectví jednoho činitele administrativy. „Ne víc, ale stejně“.

Na druhý den, když byly počty vyhoštěných zveřejněny, Trump podle tvrzení těchto činitelů doslova vybuchl. Zděsil se a byl šokován, že Francie a Německo vyhnaly jen po čtyřech ruských diplomatech, tedy podstatně méně než oněch 60, o kterých jeho administrativa rozhodla.

Z materiálu ve WP doslova čiší škodolibá radost autora i Trumpových poradců, jak ho podvedli, aby podepsal příkaz, o němž věděli, že s jeho kvantitativními parametry vůbec nesouhlasí.

A právě z tohoto důvodu už Trump v současnosti fakticky přestal být prezidentem. Není to poprvé, co ho klubko zmijí v jeho administrativě dotlačilo ke špatným rozhodnutím.

A nestane se prezidentem, dokud ze svého kabinetu neodstraní nejhorší lidi. Bohužel signály v tomto směru fakticky neexistují.

Tillerson byl odstraněn. Pompeo povýšil. McMaster byl odstraněn (byl skutečně hrozný), zatímco daleko horší John Bolton postoupil.

Takže teď, když WP píše vítězoslavné tirády, jak deep state odstavil Trumpa, pojďme si říci něco o smyslu víkendového útoku na Sýrii.

Cíl: Írán

Jdu přímo k věci. Útok byl jen o dlouhodobém cíli sejmout Írán.

Izrael se zoufale snaží zabránit tomu, aby po skončení války zůstal Írán v Sýrii. Má pro to své důvody. Ale především je to jeho potřeba vždy udělat krok navíc, vzít si více, než jim náleží, a použít americkou kartu k dosažení cílů, které nejsou v zájmu nikoho, ani Izraele.

Protože nehledě na plivanou rétoriku miláčka AIPAC Nikki Haleyové by zhroucení Sýrie jako státu nebylo dobré ani pro Izrael. Rovněž tak pošlapané a demoralizované Rusko by nebylo pro svět dobré. A přitom to je to přesně ta politika, kam Trumpa tlačí jedno křídlo v jeho administrativě.

Teď, když se jim to nedaří, protože generál James Mattis není blázen, tak se alespoň snaží válku v Sýrii co nejdéle prodloužit. Proč?

Protože chtějí, aby v ní Írán vykrvácel. Aby se dál angažoval v drahé válce, aby zde musel dál držet své nejlepší vojenské jednotky a velitele, aby je nemohl nasadit doma k udržování pořádku.

Duben je charakteristický řadou rychle po sobě jdoucích událostí. Za prvé, Írán zakázal používat dolar doma. Hned na to íránský rijál proti dolaru výrazně poskočil. Za druhé, USA uvalily na Rusko i Írán daleko přísnější sankce.

Íránci nemohou získat dolary, znovu jsou odříznuti od mezinárodního obchodu, sankce způsobují ještě větší míru nejistoty v zemi.

Spolu s tím hospodářské reformy prezidenta Rúháního přinášejí v lepším případě jen drobné zlepšení. Zde je třeba hledat zdroj protestů, které zasáhly Írán v prosinci a které se americké a saúdské nevládní organizace pokusily rozdmýchat ve skutečnou revoluci. Pro Rusko je stále obtížnější obstarat si peníze na mezinárodní úrovni a Spojené státy vyvíjejí masivní tlak na to, aby Evropa neobchodovala s Íránem.

Z druhé strany Italové zablokovali přijetí ještě přísnějších sankcí EU proti Íránu, takže vzpoura v Evropě nabírá na síle. A v průběhu roku 2018 tento trend bude pokračovat.

Cílem samozřejmě zůstává podněcovat svržení současné íránské vlády prostřednictvím vnějšího tlaku. A právě teď se íránská podpora Sýrii stává ústředním momentem této kampaně.

Impérium vrací úder

USA tvrdí, že jejich údery na Sýrii měly zastavit budoucí používání chemických zbraní ze strany Asada, zatímco Rusové tvrdí, že tentokrát mají nezpochybnitelné důkazy, že k žádným útokům nedošlo.

Tohoto narativu se proto přidržují ti zbývající Trumpovi stoupenci, kteří opakují mantru o vzkříšení velikosti Ameriky a nechtějí se přitom smířit s tím, že Trump fakticky Ameriku neřídí, i když se to možná na veřejnosti jeví jinak.

Tím, že se válka v Sýrii protahuje, krvácí íránské hospodářství a státní pokladna. Proto se domnívám, že se USA budou zuby nehty nadále angažovat v Sýrii, přestože Asad vyhrává a hatí všechny tyto záměry a cíle.

Údery z minulého týdne měly napáchat daleko větší škodu, než napáchaly. Páteční brífink amerických vojenských činitelů hned po útocích nebyl ničím jiným než účelovou dezinformací. Tvrdilo se, že útok byl omezen na tři stanoviště, přičemž všechny tři byly opuštěné a bez personálu a že byly zničeny.

Ale jak je to s nálety na neméně další čtyři syrská letiště, včetně znovu na Al-Shairat?

O nich se vojenští činitelé nezmiňují.

Z důvodu, že zde neuspěli.

Můžete tomu věřit nebo ne, ale podstata celého ututlávání je zjevná. USA těmito údery zamýšlely zlikvidovat podstatnou část syrského letectva, ale výrazně neuspěly.

Asadova letecká síla byla nejúčinnějším nástrojem ve válce proti povstalcům. Dělala přesně to, o čem hovořili představitelé USA, totiž že jejich cílem v Sýrii je ukončit hrozbu ISIS.

Takže opravdu nechápu, proč přitom napadli syrská letiště s tím, že musí Asadovi ukázat, že používání chemických zbraní je nepřípustné.

Něco tady nehraje. My to samozřejmě víme od samého začátku, ale Rusové a Syřané nyní přinášejí důkazy o těchto nesrovnalostech, aby se s nimi seznámili i obyčejní Američané.

Pokud tedy Spojeným státům nešlo jen o zlikvidování syrského potenciálu chemických zbraní, musely sledovat mnohem větší cíl.

A to je Írán.

Nekonečná válka

Cílem bylo, aby válka v Sýrii trvala dostatečně dlouho a aby Íránce stála tolik, že bude destabilizovat jejich zemi a přivodí svržení mulláhů. Klasický případ dělo nebo máslo.

Přesně takto uvažují neokonové a trollové z okruhu deep state, kteří se nacházejí v Bílém domě. Jistě to dává smysl i strategicky uvažujícím činitelům, jako je Mattis, který ovšem ví, že se Sýrie nemůže opravdu zhroutit, protože by to celou oblast vyšinulo z rovnováhy, i když zároveň Mattis chce také jiný Írán.

Putin a Xi na tuto hru nepůjdou a vynasnaží se o zlepšení finanční situace Íránu prostřednictvím zvyšování jeho příjmů z ropy. Saúdové, kteří z pozadí tuto hru eskalují, je budou brzdit, až Čína nakonec řekne: „Ne. Už vám za vaši ropu nebudeme platit v dolarech. Ve skutečnosti od vás přestáváme na neurčitou dobu nakupovat ropu.“

V tomto okamžiku vznikne neskutečný chaos. Nezapomínejte, že Rusové dokáží vydržet s nižšími cenami ropy lépe než kterýkoli jiný producent. Čína nakupuje jen nevelké objemy saúdské ropy a Saúdové se pro ně stávají den po dni méně.

Trump ve svém pátečním projevu jasně vyjádřil prosbu, aby se Putin vzdal spojenectví s Čínou a s Íránem a aby se zřekl Sýrie a poté mu budou některé z jeho hříchů odpuštěny.

Trump sám těmto svým slovům nevěřil o nic víc než já a jak jsem ho tak pozoroval, potvrdilo se mi, že ví, že v nejbližší době mír nezavládne. Že nebude schopen odolat tlaku.

Přesně jako jsem to minulý víkend ke zděšení mnohých, včetně mě, napsal. Ukazuje se, že bez ohledu na to, kdo vyhrál, prohrává svět.