Nejprve ale je třeba pojednat, zda ten světoznámý televizní šot byl sestříhán. Ten, kdo se domnívá, že nebyl, tak je všech naivků král a v životě neviděl, jak se dělá televizní reportáž. Kdyby televize měly odvysílat všechno, co reportéři natočí, potřebovaly by k tomu každá nejméně pět dalších kanálů. Pro představu popíši, jak v roce 1989 vypadalo zpracování reportáží pro britskou veřejnoprávní BBC. V hotelu Palace v Praze byla tři střihačská pracoviště, kyždé vybavené třemi profesionálními stroji Sony Betamax, z nichž každý stál asi 40.000 GBP.
Když se pak pracoviště balilo, měl jsme těch strojů plný dětský pokoj, vše v ceně asi půl miliónu Liber. To ale jen tak na okraj. Procenta z ceny jsem žádná nedostal.
Takže, když jsme se vrátili z reportáže, třeba „Český Krumlov volí Havla“, tak si střihač vzal syrový materiál, vybral z něj zajímavé záběry, sestřihal asi 45 sekundový šot a reportér k tomu namluvil komentář. Ten šot se pak v Londýně rovnou vysílal.
A Klausovo pero? To vzniklo naprosto stejně, jako „Klausova rozcvička“. Štáby prostě nechávají před nějakou událostí, třeba novoročním projevem, kamery už běžet. A tak se před pár lety podařilo natočit prezidenta Klause jak se před projevem rozcvičuje.
A za odvysílání té rozcvičky se ČT tehdy musela prezidentovi omluvit, ale to je vůbec nepoučilo. Spíše se ta pravdolásková velíno-spacákovsky-rumlovská banda na Klause ještě více naštvala.
A Klaus se, když v Chile kamery už běžely, nudil a vymýšlel, čím by se zabavil. A když na stole viděl protokolární pero, které si ministr zahraničí měl po podpisu smlouvy vzít, zahrál legrační etudu a „ztopil“ péro do kapsy.
A to vše bylo na dlouhém, mnohaminutovém záznamu z běžící kamery a ten záznam bylo, jako prakticky každý záznam, nutné před vysíláním upravit.
A pokud to někdo nevíte, tak když se od vstupu do pražského Klementina podíváte na sochu Karla IV, tak uvidíte, jak král Karel IV močí. Je to samozřejmě jen optický klam a na fotografii si toho třeba ani nevšimnete.
Ale když tu jeho ruku s listinami dáte do červeného kroužku, tak už se nezmýlíte.
Takže, ona, jak už jsem řekl, ta televizní HVSR parta (přidal jsem ještě slovo Havlistická…) měla prezidenta Klause ráda jako osinu v daleko slušnějším slově než je k…., i když je to vlastně nedaleko a potřebovala mu nějak uškodit.
A ten záznam se nesmírně hodil. Stačilo sestříhat (zkrátit délku), upravit (přidělat kroužky) a opatřit nějakým veselým komentářem a úspěch byl zaručen. Jen by mě zajímalo, jestli by stejně nadšeně vysílali záznam, jak prezident Havel nasává předtím než si v Thajsku zlámal packu.
Ale ono to je jako v tom vtipu o bačovi, jak mu stále hynou ty ovce a on se Boha ptá: „Bože, za co?“. A Bůh odpovídá „Ani ti nevím, bačo, ale nějak mě se_eš“. Tak v případě ČT byla jasné, že Klaus je s_al od samého začátku tak, že Drtinová kvůli jeho zvolení rozkopala stůl.
Ale nějak jsem odsunul prezidenta Zemana na vedlejší kolej. Takže, já samozřejmě nevím, jak se správně německy řekne ku*da. Nevím to proto, že jsem v Německu nevyrůstal a nemohl jsem tedy, jako zde v Praze říkat spolu s šestiletým kamarádem Tomem: „ Janičko, ukaž nám …..“.
To byly samozřejmě běžné a normální dětské hry a s nimi se také nikdo do rozhlasových pořadů nehrne.
Prezident Zeman nespáchal žádnou vulgaritu. Ta by totiž vypadala úplně jinak. Asi takto: „To já jsem, pane redaktore měl jednu, která ji měla jako vrata do stodoly. Tedy tu, víte co myslím, že?
A to by bylo vulgaritou, aniž by to klíčové a stokrát již omleté slovo „k….“ vůbec v řeči padlo.
Ale prezident Zeman to slovo použil z jednoho jednoduchého a prostého důvodu. Aby otevřel oči všem, kteří ještě věřili, že skupina „Pussy Riot“ je skupina nějakých distingvovaných dam, která kultivovaně bojuje za demokracii a lidská práva.
A ne, že se jedná o partu výtržnic a exhibicionistek, které si ono prokleté slovo „ku*da“ vetkly nejen do svého názvu, ale také s ním tropí veřejné výtržnosti. Pardon, ne s ním, to je chyba, ale přímo s tou kundou.
P.S. A ještě k té krádeži. Ukrást mohu pouze to, co není zamýšleno pro mě. A to pero bylo zamýšleno pro toho, kdo onu mezinárodní smlouvu podepisoval a tím byl nade vší rozumnou pochybnost prezident Klaus, i když k tomu formálnímu podpisu delegoval ministra zahraničí.
Bez souhlasu prezidenta totiž nemůže žádná mezinárodní smlouva vstoupit v platnost (viz kravál kolem Lisabonské smlouvy).
Zdroj: Blog autora