Radim Valenčík
30. 4. 2018 RadimValenčíkPíše
Na článek Markéty Šichtařové mě upozornil můj přítel. Napsal mně:
"Zřejmě se tomu, stejně jako já, "zasměješ", ale ten článek Šichtařové se stal na idnes nejčtenějším.Signalizuje to, že i mladí zřejmě mají o tuto problematiku zájem... Zvaž prosím, zda by nebylo žádoucí, právě na idnes, na ten článek reagovat svým blogem."
Jednalo se o článek "Důchodová reforma jako podvod století" uveřejněný 20. 4. 2018, viz: https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=659413
Moc jsem se nenasmál, protože Šichtařové fandím, ale tento článek je hodně slabý. Je projevem nepochopení toho, o co jde a jaké jsou v dané oblasti nevyužité možností. K reakci na článek se dostávám až nyní, protože jsem měl koncem týdne i přes celý víkend hodně práce. Uveřejňuji celý článek s mým červenými poznámkami:
Markéta Šichtařová: Důchodová reforma jako podvod stoletíDůchodová reforma bývala kdysi velkým tématem. Pak načas nějak vysublimovalo. A náhle se opět vrací. Mluví o něm vláda. A nedávno o něm mluvil i guvernér České národní banky Jiří Rusnok.Prohlásil: "Mělo by se občanům zdůrazňovat, že státní důchod tu není od toho, že budete mít životní úroveň téměř nezměněnou, až půjdete do penze. Ten je tady od toho, abyste nespadli do bídy."Mnohé politiky to nazvedlo ze židle. Smutné. Protože já už si skoro myslela, že to, co guvernér prohlásil, je každému jasné. Že zrovna tohle nikoho ze židle nezvedne. Ne že bych příliš často s guvernérem souhlasila, ale v tomhle má jednoduše pravdu. Kdo s ním nesouhlasí, jenom nechápe základní ekonomické zákonitosti a snad by raději ani politikem neměl být. K tomu:
Šichtařová článek pěkně vygradovala. Hloupí, populističtí a zbabělí politici, které nikdo nemá rád, se pokoušejí získat body na moudrém varování, které vyslal guvernér ČNB Rusnok méně znalé veřejnosti...
Nejdříve jen připomenu, že jsem na uvedený výrok též reagoval. Dokonce třemi články:
Rusnokův největší přešlap: Výrok mylný a zlý (již 1. dubna)
http://radimvalencik.pise.cz/5587-rusnokuv-nejvetsi-preslap-vyrok-mylny-a-zly.html
A hned jsem byl tvrdě napaden ve Svobodném fóru i jinde, takže jsem přidal další dva články, jen připomenu:
http://radimvalencik.pise.cz/5588-k-rusnokovi-muj-clanek-v-piratskych-listech.html
http://radimvalencik.pise.cz/5590-jeste-k-penzim-a-rusnokovi.html
Patrně někomu hodně záleží na udržení nepravdivého mýtu.
Podívejme se však, jak bude Šichtařová ve prospěch své myšlenky argumentovat:
Pokračuje Šichtařováná:
To ovšem neznamená, že se nám politici nebudou snažit ve volbách opět prodat myšlenku, že vědí, jak důchodovou reformu vyřešit, aniž by to bolelo.
V poslední době je docela populární myšlenka garantovaného příjmu. Vychází z očekávání, že v příštích letech vytlačí roboti téměř polovinu lidí z trhu práce. Lidé se jim nebudou schopni v produktivitě vyrovnat a (údajně) se z nich stanou nezaměstnatelní. Aby tito nezaměstnaní a nezaměstnatelní nebyli žebráky nebo teroristy, chtějí jim politici nabídnout garantovaný příjem. Konečně se tak má levici naplnit pohádka o pečených holubech, kteří padají sami do huby.
Lidé s garantovaným příjmem podle téhle představy nebudou chodit do práce, peníze budou dostávat od státu za to, že jsou jeho občani a chodí volit své vládce, a pracovat budou roboti. Vznikne jedna univerzální dávka, která nahradí všechny ostatní. To má údajně přinést řadu pozitiv. Krom toho, že lidé nebudou muset vstávat s otravným budíkem, budou mít i víc času, začnou se zase množit a sportovat.
Ponechme stranou jednoduchý fakt, že kdo není vystaven ani minimálnímu stresu a nutnosti shánět si obživu, zakrní, zblbne a naopak se množit přestává – to je víc biologicko-filozofická otázka. Jednodušeji zodpověditelnou otázkou je, kde na to vzít. A jak jsme se dopočítali (viz kniha Robot na konci tunelu Šichtařová & Pikora, s. 255 - 264) – je to pro český státní rozpočet naprosto neufinancovatelné, má-li to fungovat tak, jak si zastánci garantovaného příjmu představují. Respektive nemá-li se idea garantovaného příjmu smrsknout jen na jakési životní minimum. Ještě jinak řečeno: Garantovaný příjem je nesmysl
.
Nicméně pro populistické politiky je natolik fascinující, že se jej pokouší realizovat. Ve Švýcarsku proběhlo o garantovaném příjmu referendum a Švýcaři ho odmítli. Nyní na vzorku populace probíhá test s garantovaným příjmem ve Finsku. Fantasti mluví o daních z robotů, jako by to byly nové peníze kryté zlatem a ještě spadlé z nebe. Ty by měly garantovaný příjem zaplatit. Realističtější lidé mluví o tom, že by stačilo zrušit všechny neziskovky a peněz by bylo dost. Ovšem mýlí se také. Na garantovaný příjem je potřeba tolik peněz, že peníze pro neziskovky jsou kapkou v moři.
K tomu:
Všimněte si, jak obrovský prostor Šichtařování věnuje problematice, která s penzijní reformou vůbec téměř nesouvisí. Polovinu svého článku! Osobně také považuji garantovaný příjem za blbost. Nebezpečnou blbost. V ekonomice, ke které jdeme, bude práce pro všechny, bude spíše nedostatek kvalifikovaných lidí. Ale to je opravdu jiné téma.
Pokračuje Šichtařová:
Garantovaný příjem je stejná fikce jako bezbolestná důchodová reforma. Nebo jako fungující komunismus. Jsou to všechno jen socialistické pokusy, které z principu nemohou vyjít, protože opomíjejí, že aby ekonomika fungovala, musí existovat určitá míra soutěživosti, tedy konkurence. To je ten hnací motor, který generuje peníze. Bohužel ještě než se ukáže, že tyhle pokusy jsou stejně hloupé jako pokusy o zavedení komunismu, budou velmi drahé a jen přispějí k finančnímu kolapsu těch, kteří už dnes jsou předlužení a jedou na hraně.
To je argument, co?! Vždy jsem články Šichtařové sledoval pozorně a vždy jsem v nich shledával určitou logiku. Ale toto je z úplně jiné cenové kategorie. Vždy záleží totiž na tom, jakou reformu máme na mysli. T toho, co Šichtařová píše, je zřejmé, že ona ani netuší, jak lze efektivně reformovat penzijní systém.Existuje totiž bezbolestná, na dobrovolnosti a současně i na konkurenci založená reforma, kterou jsem stručně nastínil v reakci na Rusnoka:
1. Není pravda a je to záměrně vnucovaná lež, že současný penzijní systém není dostatečně stabilní, aby v myslitelné budoucnosti 50 let z prostředků, které jsou a budou do něj odváděny, zajistil solidní výplatu důchodů. Tedy nikoli jen nějakou "žebračenku". Protože lidé do něj prostředky již odvedli, byla by jakákoli redukce výplat zlodějinou. Z tohoto hlediska lze Rusnokův výrok chápat něco jako sondování půdy pro ideovou přípravu takové zlodějiny.
2. Pokud se stávající systém bude rozumně reformovat (ve smyslu např. Vostatkova plně zásluhového systému s jednotnou základní dávkou), mohou být penze na hodně dobré úrovni. Systém bude totiž motivující a to povede k podstatnému zvýšení penzí. A pokud by se přechod k plně zásluhovému systému s jednotnou základní dávkou realizoval s využitím námi navrhované postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění, zvýšil by se důchod všem, těm, kteří by byli schopni realizovat strategii prodloužení doby svého produktivního uplatnění (včas se na ni připravili) podstatným způsobem (dokonce až na několikanásobek, ale vhodnější strategií by ve vyšším věku bylo postupné rozvolňování profesní angažovanosti).
3. Zatím jsme byli jen u omylů Jirky Rusnoka. Teď k jeho podrazáctví. Jirka Rusnok dobře ví, že finanční trhy čekají turbulence, jejichž průběh, intenzitu a důsledky není nikdo schopen zcela odhadnout a patrně si je ani představit. Neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak se dnes dostatečně na stáří zabezpečit formou úspor. Rozhodně není žádný spolehlivější způsob, než investovat do plně zásluhového průběžného systému tím, že člověk bude racionálně projektovat strategii celoživotního uplatnění.
4. On vlastně Jirka Rusnok říká – dejte nám svoje úspory a my se vám už o ně postaráme. Přitom dobří ví, že už dnes je toxicita (nesplatitelnost dluhových aktiv různého druhu) míchaná prakticky do všech investičních fondů, do kterých prakticky vynuceně musejí občané nižšího a středního (dokonce i vyššího středního) stavu své úspory vkládat. Ani jiná finanční aktiva na tom nejsou lépe a jsou v rukou velkých hráčů, kteří své hry rozehrají drsně a nemilosrdně.
5. Nyní se vraťme ještě k omylům Jirky Rusnoka. Průběžný systém, dokonce již ten současný, je důležitým "tmelem" společnosti, integruje ji. Mimo jiné i proto bychom si ho měli hájit. Není to kořist, na kterou lze zvát supy k hostině.
6. Ten systém, který navrhujeme, by podstatně přispěl k mezigenerační soudržnosti, k racionálnímu a zodpovědnému chování z hlediska nabývání a uplatnění schopností každým člověkem. Změnil by myšlení tolik potřebným směrem k dlouhodobosti, k perspektivě, k reálné a realizovatelné vizi dalšího vývoje.
Podrobně je náš návrh reformy (včetně a s důrazem na jeho realizaci) podán ve třech na sebe navazujících monografiích, které jsou plně ke stažení zde:
Vybírám jen jednu z podstatných pasáží:
Postgraduální nadstavbou systému penzijního pojištění nazýváme systém penzijního pojištění osob v době, kdy dospěli ke statutárnímu důchodovému věku a kdy nadále zůstávají produktivně (výdělečně) činní. (Takto lze označit i současný stav odchodu do důchodu.) - Plně zásluhová postgraduální nadstavba systému penzijního pojištění je taková, ve které to, co do ní člověk odvede (ze své výdělečné činnosti, z obětovaného nároku na důchod i z průběžně vznikajících nároků v rámci této nadstavby) získává zpět v podobě navýšení svého důchodu na základě doživotních výplat vypočítaných dle průběžně aktualizovaných úmrtnostních tabulek. (Námi navrhovaný systém počítá s určitým zdaněním důchodů vznikajících v rámci postgraduální nadstavby; je tedy jen relativně uzavřeným, což má ovšem své odůvodnění v situaci, kdy dojde k rozšiřování postgraduální nadstavby a postupné přeměně současného systému do podoby NDC s jednotnou základní dávkou, která v systému zajistí příjmovou solidaritu. Plně uzavřená je taková postgraduální nadstavba, ve které jsou mezi účastníky rozdělovány pouze ty prostředky, které jsou do ní odvedeny. Nejsou z ní prostředky ani vyváděny, ani není dotována. (Toto platí pro námi navrhovaný systém s určitými dílčími výjimkami, jejichž funkčnost zdůvodníme.) Plně zásluhová a plně uzavřená postgraduální nadstavba současného průběžného systému penzijního pojištění je součástí sociálního zabezpečení a má charakter průběžného systému penzijního pojištění.
V prodloužení doby produktivního uplatnění osob v důchodovém věku na profesních trzích jsou výrazné ekonomické rezervy a zdroje, které lze ocenit jak kvalitativně (dopady na kvalitu života), tak kvantitativně (prostřednictvím ukazatele HDP). Je to i nejpřirozenější reakce na sociální výzvy spojené demografickými a sociálními proměnami společnosti. Ekonomický a společenský význam mají zejména ty formy prodloužení doby produktivního uplatnění osob v důchodovém věku na profesních trzích, které předpokládají komplementaritu a synergičnost efektů zaměstnání lidí několika generací (tj. které předpokládají mezigenerační spolupráci a mezigenerační přenos poznatků spojených s profesními i životními zkušenostmi). K mezigenerační spolupráci a mezigeneračnímu přenosu poznatků dochází zejména v případě, kdy se efektivně rozvíjí týmová práce jak ve sféře vědy a výzkumu, tak i v oblasti podnikové praxe. Týmovost je jednou z hlavních cest zvyšování inovačního potenciálu společnosti, reagování na výzvy související s Průmyslem 4.0 a zvyšování konkurence schopnosti naší země.
(Radim Valenčík a kol. Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem. Vysoká škola finanční a správní, a.s., 2017. ISBN 978-80-7408-150-7, s. 20-21).
Možná, že ještě lepší je tento příklad: Začal jsem dělat doživotní experiment sám na sobě a po dosažení věku 65 počítat, o kolik by mně v námi navrhovaném systému každý měsíc důchod vzrostl. Zde je výsledek (cituji z "reportu"), který budu dávat každý měsíc:
"Těch je 12 (měsíčních výplat) * 12,5 (roků očekávaného dožití) = 150.
Takže z takto "uložených" 40 tisíc korun budu mít doživotní výplatu 267 korun měsíčně.
To není zase tak málo. Přitom pokud se mně nebude měnit příjem, bude se měsíční přírůstek neustále zvyšovat, jak si ukážeme za měsíc.
Snad jen malá poznámka. Systém je konstruován tak, aby se sám indexoval podle inflace, resp. růstu platů. Je z tohoto hlediska stabilní, takže můžeme klidně vše počítat ve stálých cenách. Nebyl by takový systém nejlepší formou úspor?"
Dlužno ještě zdůraznit, že navrhovaný systém je odolný i vůči těm nejdrastičtějším turbulencím na finančních trzích, a to právě proto, že je průběžný. S inflací rostou i platy, tedy to, co se v uzavřeném systému bude každý měsíc rozdělovat.
Pokračuje Šichtařová:
A úplně analogicky skončí i případný fantas jménem bezbolestná penzijní reforma. Pokus o bezbolestné řešení rovná se neřešení. A to se rovná rozvrácení naší kultury kulturou jinou. Tou, která má děti. Děti jsou totiž zatím jediným známým způsobem, jak může celá populace v důchodu rozumně a dlouhodobě fungovat na lepší úrovni než na prostém existenčním minimu. "Všimnul" si toho už i MMF: Ten vyzval vyspělé ekonomiky, aby své důchody "vyřešily" přijetím imigrantů.
To je ovšem zrovna tak fantaskní nápad jako věřit v garantovaný příjem. Data a poměrně jednoduchá analýza ukazují, že dnešní typ imigrace problém se stárnutím populace vůbec neřeší. (Že by to snad MMF nevěděl...?!) Jde totiž o to, že imigrace taková, jaká existovala třeba v 70. - 80. letech, skutečně byla pro hostitelskou zemi výhodná. Například Jugoslávci přicházející do Německa tamní ekonomiku rozpohybovali. Stejně tak Češi migrující do USA se do tamního trhu zapojili v průměru dokonce lépe než původní obyvatelé. Důvod byl ten, že tehdy migrovala hlavně elita, které v despotických režimech nemohla plně využít svých nadprůměrných schopností. Dnes naopak v průměru častěji výchozí zemi opouštějí lidé, kteří již v domovině mají problémy uplatnit se na trhu práce. Cílové země proto jsou voleny nikoliv tak, aby nabídly uplatnění na trhu práce, nýbrž aby nabídly sociální zabezpečení. Jinými slovy, dnešní typ migrace neřeší důchody, naopak s imigrací počet ekonomicky neaktivních lidí ještě roste.
Bohužel vysvětlovat dnešním voličům, že dvě děti jsou technicky pro důchody málo, je nepopulární, a tak se naděje obrací k testování pitomostí. Politici hledají zdroje snad už dvacet let a ještě žádné nenašli. Čekat na reformu připomíná čekat na Godota nebo na objev perpetuum mobile. Pokusy o penzijní reformu jsou historií chyb.
Ve zdůraznění významu investic do dětí má Šichtařová pravdu. Má pravdu i v odmítání řešení v podobě podpory jakékoli imigrace. Její varování jsou zde na místě. Ale je to zase vybočení z logiky. S tím, jak reformovat penzijní systém, přitom bezbolestně, to opravdu, ale opravdu vůbec nesouvisí.
Pokračuje Šichtařová:
Vláda Petra Nečase se o reformu pokusila, ale tlačila ji silou a naprosto ji zpackala. Výsledkem bylo, že ji následující vláda zrušila, což byla další chyba, protože to nejhorší, co se může důchodové reformě stát, je, že ji neustále někdo mění. Je u ní totiž potřebná důvěra obyvatelstva. Jak mohou ale lidé reformě věřit, když jedna reforma střídá druhou.? Přece si někam neodložím peníze na čtyřicet let, aby bylo za čtyři roky všechno jinak!
Vládní politici už od ledna prohlašují, že důchodová reforma je pro ně stěžejní. Neumím si představit, jak ti, kteří nedokáží půl roku na čtyři léta sestavit vládu, chtějí sestavit na dalších čtyřicet let důchodovou reformu. Mluví o Státním důchodovém úřadu. Z toho aby jeden dostal osypky: Další úřad. Už jste někdy viděli, aby existence nového úřadu vygenerovala existenci nových peněz? To je snad odklon od trajektorie vymírající společnosti, kde má práce a zábava přednost před dětským smíchem?
A tak dojdeme k jedinému závěru: Každý si musí spořit sám. Kdo to nechápe, jednou zapláče.
Problém Nečasovy reformy byl přece v něčem jiném – v pokusu udělat z fondového systému skládku toxických finančních aktiv. Vím, o čem mluvím. Před pár dny jsem byl na konferenci k penzijnímu systému v Lodži. Všechny země (pobaltské, visegrádské), které mají část penzijního systému založenou na fondovém, mají dnes obrovské potíže a pozastavují výplaty. A řešení v podobě vlastního spoření? To může v podílových fondech dopadnout stejně špatně v turbulencích, které nás na finančních trzích čekají.
Otázka ovšem zní ještě jinak. Jak je možné, že Šichtařování vůbec nezná výsledky naší práce, které byly předneseny na řadě odborných fór (jsou uveřejněny v hlavním sborníku konference pořádané v rámci Potůčkova týmu, na řadě dalších konferencí, v jedné byl příslušný příspěvek oceněn jako nejlepší, byly uveřejněny v impaktovaných časopisech, v již zmíněných monografiích...)? – Není to jen její vina. Současná věda funguje absurdním způsobem a je tlačena, aby každý jen psal a nečetl, aby se co nejvíce snížila prestiž odborných fór. A do mainstreamových medií popularizace výsledků, které se "nehodí" (neslouží účelově k přeměně malé země ve skladiště finančních toxických aktiv) nemá šanci proniknout důležité upozornění.
O to víc je důležitější, aby se lidé snažili pochopit, o co jde, a aby vědomí toho, že existuje cesta, jak se ze současných problémů dostat, trpělivě šířili. Nic lepšího v současné době nevymyslíme.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5671-ulet-sichtarove-aneb-jak-reformovat-system-penzi.html
Zdroj
