Mnoho médií porovnává současnou situaci v Evropě s tou před druhou světovou válkou. Rád bych tady učinil malou opravu. Nyní se díváme na to, jak západ pěstuje další nacistický režim reprezentovaný kyjevskou juntou, což nám může připomínat situaci druhé poloviny 30.let, kdy se ta samá „spolupráce“ s Německem přeměnila ve fašistický stát. Je veřejným tajemstvím, že byl Adolf Hitler podporovaný USA. Americký zásah, zejména v oblasti válečného průmyslu, byl velmi důležitý. V r.1933 USA kontrolovaly hlavní odvětví německé ekonomiky a pár obrovských bank jako např. Deutsche Bank anebo Dresdner Bank.

Adolf Hitler

elký business začal Hitlerovi důvěřovat. Díky obrovským dávkám ze skupiny Fritze Thyssena, která zahrnovala United Steelworks anebo důlního magnáta Emila Kirdorfa, strana získala 6,4 milionů hlasů a stala se druhou největší stranou v parlamentu. Hjalmar Schacht (22.1.1877 – 3.6.1970), německý ekonom, bankéř, liberální politik a spoluzakladatel Německé demokratické strany v r.1918, se stal klíčovým aktérem mezi německým průmyslem a zahraničními dotacemi.Britský obchodní a bankovní systém rovněž začal dodávat peníze nacistické straně. 4.ledna 1932 se guvernér Anglické banky, Montague Norman, sešel s Hitlerem a německým kancléřem Franzem von Papenem, aby uzavřel tajnou dohodu na poskytnutí peněz pro Národní socialistickou německou dělnickou stranu. V tomto setkání byly zastoupeny i USA, a to bratry Dullovými. Ti byli politicky angažovanými právníky z Wall Street. Sloužili korporační moci, která přivedla USA do neviditelné války, která má rozhodný dopad na dnešní svět.

Možná stojí za zmínku, že během 50.let, právě když byla Studená válka ve svém vrcholu, bratři Dullové dovedli USA do takových dobrodružstvích, která ještě stále hýbou světem. John Foster Dulle byl tajemníkem vlády, zatímco jeho bratr pracoval ve službách CIA.

5. března 1933 se v Německu konaly volby a byla to právě nacistická strana vedená Adolfen Hitlerem, jenž se stal 30.1.1933 německým kancléřem, která definitivně vyhrála a stala se tak doposud největší politickou stranou. I tak se jim ale nepodařilo získat naprostou většinu hlasů a potřebovali vytvořit koalici s Německou národně lidovou stranou, aby si zajistili většinu hlasů parlamentu. Nové německé vládě významně napomohly USA a Velká Británie. Západní demokracie mlčely, když Berlín odmítl zaplatit reparace. Hjalmar Schacht jel v květnu r.1933 do USA a potkal se tam s prezidentem Rooseveltem a hlavními bankéři z Wall Street. Německu byla udělena 1 miliarda dolarů. V červnu navíc Schacht požádal v Londýně o půjčku ve výši 2 miliard. Tím pádem se nacistům podařilo něco, co nikdy žádné jiné předchozí vládě.

V létě 1934 Británie podepsala Anglo-německou dohodu, která se stala jedním z prvních politických kroků Velké Británie směrem k Třetí říši. Koncem 30.let se Německo stalo jedním z hlavních britských obchodních partnerů. Schroederova banka se změnila v německou a britská pobočka v New Yorku se spojila s Rockefellerovým holdingem, aby vytvořila „Schroeder, Rockefeller and Co.“, což New York Times popsali jako „ekonomickou propagandu osy Berlín – Řím“.

Adolf Hitler v srpnu 1936 vydal tajnou zprávu, která byla představena pouze nacistickým vůdcům a sdělovala informace o 4letém plánu. Obsahem bylo, že Německo se do 4 let připraví na válku jak z armádního, tak i ekonomického hlediska.

Už v srpnu 1934 skoupil americký ropný gigant Standard Oil 730000 akrů německé půdy a postavil na ní rafinerie, které zásobily nacisty ropou. Zároveň USA tajně poskytly Němcům moderní vybavení pro letecké armádní jednotky. Německo obdrželo celou řadu patentů od amerických firem jako např. Pratt and Whitney, Douglas nebo Bendix Corporation a bombardéry “Junkers-87“ byly zkonstruovány čistě jenom podle americké technologie.

Okolo roku 1941, když byla válka v plném proudu, čítaly americké investice do německé ekonomiky 475 milionů dolarů.

Co ale motivovalo západ, aby takovou měrou dával peníze do nacistického Německa?

Cílem bylo směrovat Hitlera na východ, přesněji na Rusko. Dobytí ruského území bylo pro Hitlera a zbytek národních socialistů nejdůležitějším zahraničním cílem. Už během svého prvního meetingu s vedoucími generály Říše, který se konal 3.ledna 1933, mluvil Hitler o dobytí východního území a jeho germanizaci.

Sovětský svaz vlastnil rozsáhlou a bohatou půdu a jak USA, tak Velká Británie byly silně vyhraněni proti komunismu, který zde vládl.

Německý vojenský plán na okupaci Československa byl Hitlerem schválen v prosinci 1937. Operace bylo odvolána po podepsáni Mnichovské dohody mezi Anglií, Francií, Itálií a Německem 30.září 1938. Jak je ale dobře známo, k invazi přeci jen došlo, když Hitler zahájil přípravy na vojenskou anexi i zbytku Československa a Klaipedy, která byla součástí Litvy od r.1923.

Hitler si byl plně vědom, že mu nikdo ze západu nebude stát v cestě, a tak v dubnu téhož roku nařídil tajný útok na Polsko, který se stal 1.září 1938.

Zabrání Československa bylo trnem v oku i pro ty nejvíce krátkozraké politiky a diplomaty. Sovětský svaz stále doufal, že vybuduje ochranný systém Evropy a dokázal přinutit Londýn a Paříž, aby začaly mluvit o vytvoření efektivního spojenectví s cílem zastavit agresora. Ale tato jednání jenom odhalila, jak se západní mocnosti zdráhají brzdit Hitlerovu expanzivní politiku proti Rusku. Sir Alexander Cadogan citoval Chamberlaina říkajíc, že by radši rezignoval ze svého postu premiéra, než aby uzavřel spojenectví se Sověty.

Ani Londýn, Washington nebo Paříž nechtěly slyšet pravdu o těchto historických událostech. Podepsali verdikt Norimberského procesu a shledaly Německo vinným bez toho, aniž by uznaly, kdo za nacistickým Německem stál. Politické a finanční elity USA, Německa, Británie i Francie se přímo účastnily nacistické podpory a naváděly Hitlera na východ.

Západ nikdy neuznal svou chybu za podporu Hitlerova režimu.

V kontextu dnešní doby to má co dělat s bráněním Rusku stát se vedoucí zemí ve světě.

Dneska jde o to pěstovat nacizmus a xenofobii přímo před našima očima. Jde o to schovat pravdu a pustit do oběhu Washingtonem vymyšlené a Evropou vštěpované báchorky o ruské agresi vůči Ukrajině.

Kyjev samozřejmě není „ze stejné ligy“ jako nacistické Německo, ale historie nám dobře ukazuje, jaký spád kombinace nacizmu a rusofobie získává. Dříve či později se totiž můžeme ztratit v tom, kdo za čím stál.

Slogan „Ukrajina nad všemi“ zní stejně jako nacistické heslo “Deutschland über alles”. Je používán k ospravedlnění zločinů spáchaných ukrajinskými jednotkami v Novém Rusku.

Zdroj.