„Pakt Stalina s Hitlerem byl v pořádku“, nechal se slyšet před několika dny Vladimír Putin. Na smlouvě o neútočení mezi nacistickým Německem a Stalinovým Sovětským svazem prý nebylo nic špatného. A v médiích je od té chvíle možné jen číst a slyšet, jak prohnilá je Putinova řeč, když chválí největší sovětskou kolaboraci s nacisty, avšak o skutečných faktech „svobodné sdělovací prostředky“ mlčí a jejich čtenáři či posluchači si mohou o pravdě nechat jen zdát. Putin si vysloužil další nadávky a nenávist světové ochlokracie…

Břetislav Olšer – publicista

Jako za okurkové sezony se u nás všude píše o sedmdesát pět let starém podpisu paktu o neútočení a zveřejňují se fotografie, na nichž jsou sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov a jeho německý protějšek Joachim von Ribbentrop při podpisu paktu o neútočení 23. srpna 1939 v Moskvě. Uprostřed se usmívá J. V. Stalin. To má být důkaz o čem? Že SSSR prostě nechtěl válku. Pro svoji obranu obsadil část Polska, Finsko… Sedmadvaceti milionům zabitých během 2. sv. války ale nezabránil…

Prý nadsamec a narcis Putin se ukazuje; spojenectví SSSR a nacistického Německa bylo v pořádku… Ach, blahoslavení chudí duchem… a nemám na mysli Putina. Píše to mudrc mudrců, co si plete RF se SSSR. Rusko je zkrátka Třetí šíše, na rozdíl od Spojených států, které mají globální hegemonii ve svých genech od americko-mexické války, kdy byl ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy a Mexikem v letech 1846 – 48 vyvolaný americkou anexí Texaské republiky. Mexiko přišlo o více než polovinu svého území, na němž vznikly postupně i bez referenda americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah. Na rozdíl od Polska se Mexiku žádné anektované území nevrátilo…

Přesto naši hrdinové politologie píší, že o „spojenectví s Moskvou se v roce 1939 ucházely Paříž a Londýn, avšak Sověti s jejich představiteli prý jednali velice vlažně. V záloze totiž měli vážné rozhovory s nacistickým Německem…“ Schází jen maličkost – Paříž a Londýn se ucházely o spojenectví s Moskvou až po Mnichovské dohodě z 29. září 1938, tedy až poté, kdy dostaly od Hitlera pořádně na frak a zpětně se snažily pozdě bycha honit a plakat nad rozlitým mlékem, když už byla odmítnuta snaha Rusů ochránit Československo. Přišli zkrátka s křížkem po funuse… Vážné rozhovory vedli přece dávno předtím s nacistickým Německem Poláci.

Nyní vzkaz jednomu vojenskému historikovi. Jméno není podstatné, ostatně, dá se dohledat; měl by se chytit za nos. Podstatné je to, co napsal. Šlo o článek: “Největším kolaborantem s nacistickým Německem před druhou světovou válkou byl Sovětský svaz.” K tomu dodal ohranou písničku s dohodou Ribbentrop-Molotov. „Profesionální“, resp. navýsost tendenční vojenský a letecký historik se hrubě mýlí… Což tak se podívat na opravdový sled událostí, které vyprovokovaly inkriminovanou smlouvu Ribbentrop – Molotov – “Smlouvu o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik”, která byla podepsána až 23. srpna 1939…?

Všichni západní patolízalové dnes o ní mluví málem jako o nejzrádnější úmluvě světa, což je přídomek, který si plně zaslouží Mnichovská dohoda z 29. září 1938. Nebýt však dávno předtím submisivní iniciativy ze strany Polska k nacistickému Německu, nebyl by zcela logický pakt Ribbentrop – Molotov, jehož se zastává Putin. Vše začal polský ministr zahraničí Józef Beck, jenž totiž podepsal už počátkem roku 1934 smlouvu o přátelství s Hitlerem. Prospělo to nacistickému Německu dostat se z mezinárodní izolace, do níž upadlo po nacistickém uchvácení moci a požáru Říšského sněmu.

Polský velvyslanec v Německu Józef Lipski byl 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše: “Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”. Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR… Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem…

Na podzim 1938 se Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku. „Dne 16. dubna 1939 předložili Sověti oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovské snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala v srpnu 1939 smlouva Ribbentrop-Molotov, teprve po ní výše citované škemrání Londýna a Paříže o spolupráci…

Nebylo to pro Stalina tak snadné, ať byl zločinec nebo ne; rozhodně však nebyl tupec, jenž by čekal, až se Hitler domluví s Polskem na společném vojenském postupu proti Sovětskému svazu. Stalin totiž už věděl, že v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Znal volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Co asi měl Stalin dělat, když navíc všehoschopná Varšava už v roce 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska.

Poláci anektovali část Těšínska o rozloze 869 km2. Nadpoloviční většina obyvatelstva obsazeného území se hlásila k české národnosti. Místní Češi a Němci byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později Němci…

Kdyby nekolaborovali Poláci s nacisty, asi by nebyla ani smrt tisíců protisovětských polských důstojníků v Katyni. Možná už někdo zapomněl, jak se vše vyvíjelo od roku 1939, kdy si Zakarpatská Ukrajina “vzala” zpět západní část Polska. V té době docházelo zejména na území Polska a Sovětského svazu k teroristickým a záškodnickým akcím Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), mezi než patřily sabotáže, žhářství, přepady pošt a redakcí opozičních novin, vražedné útoky na státní představitele i umírněné členy z vlastního tábora. Kdo seje vítr, sklízí bouři..

OUN vznikla roku 1927 ve Vídni, kde se uskutečnila konference Ukrajinců, kteří emigrovali z vlasti, jejímž závěrem a usnesením bylo vytvoření organizace, hájící zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny pod ochranou nacistického Německa. Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války” obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů” – hlavně Židů. S. Bandera se obrátil na své stoupence s heslem, které nepotřebuje žádné komentáře: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”

Dějiny světa jsou prostě jednou velkou polskou chorobně utkvělou představou, že jejich výklad lidské komedie je hlavně pro většinový nacionalistický polský tábor jediný možný a nepřipouští jinou verzi než, že Polsko bylo první obětí nacistické agrese a že pád komunismu začal v roce 1980 v Gdaňsku elektrikář Walesa. O okupaci Československa, resp. Těšínska v březnu 1939 ani slovo, o úpadku SSSR v 80. letech a strategických dohodách mezi Gorbačovem a Reaganem, které opravdu vedly k pádu komunistického tábora, slov jen pár. Komunismus přece porazili Poláci, o tom žádná; tvrdili, že komunismus je utopie, jež nemůže nikdy existovat. Obsese dějinami a vlastním mučednictvím dává Polákům při oslavě „důležitých“ výročí klapky na oči. Toto onemocnění je formováno “anální vývojovou fází”. Nelze pominout realitu, že téměř všichni Poláci se drží orwellovského “Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost”… Heslo polského krále Štěpána Báthoryho: „Polska bendě od mořa k mořu…“

http://olser.cz/wp-content/uploads/tusk-obama.jpgA orwellovská filosofie frčí dál; po děsivé 2. světové válce nadešlo mocenské licitování – Teherán, Jalta, Postupim… Byl to ale vůbec regulérní stav? Prezident Roosevelt byl v natolik špatném zdravotním stavu, že skoro vůbec nekomunikoval. O nějaké diskusi, či snad tvrdém politickém vyjednávání nemohla být v jeho případě žádná řeč. Lépe na tom nebyl ani Churchill, jenž ztratil v Rooseveltovi oporu a sám propadal v průběhu konference těžkým depresím, jelikož v uplynulém roce prodělal tři těžké zápaly plic. Vyjednávání tak držel pevně v rukou Stalin, třebaže prodělal těsně před konferencí mozkovou mrtvici. Tři těžcí invalidé si tak dělili vládu nad světem. Proč neřekli Stalinovi; jsi vrah milionů lidí, s tebou u jednoho stolu jednat nebudeme. Navíc žádní představitelé jiných států, o kterých bylo jednáno, nebyli přítomni a byli tak vyloučeni z rozhodování o osudech vlastního státu či národa.

Nemohlo se už nic změnit na novém politickém rozdělení kontinentu, které bylo narýsováno již v Jaltě a potvrzeno postupně při jednáních v Remeši, Berlíně i Postupimi. Byla vůbec za takového stavu jaltská a další konference platné a hlavně korektní…? Všechno byl podvod a zneužití moci. A kolaboroval každý s každým na počkání… Co měl asi Stalin dělat, když se s ním v Teheránu, Jaltě či Postupimi scházeli světoví státníci, aby si s ním dělili svět? Kdo byl větší kolaborant? Roosevelt, Churchill, jehož po prohraných volbách nahradil Attlee, Truman, který po Postupimi trpěl srdeční slabostí, špatnou funkci ledvin a zažívacími problémy. Povolil generálu MacArthurovi použití jaderné zbraně již v Koreji, avšak jen za přesně definovaných okolností (start nepřátelských letadel apod.), což se naštěstí nestalo. Z tohoto pohledu byl naštěstí jediný státník na světě, který třikrát rozhodl o použití atomové zbraně hromadného ničení – Korea, Hirošima a Nagasaki…

Škoda jen, že je Putin, nejmocnější světový politik roku 2014, natolik měkký, když Porošenko bombarduje vlastní občany na východě Ukrajiny, zatímco on posílá jeden humanitární konvoj za druhým s tisíci tunami léků, pitné vody, oblečení a potravin, aby zmírnil humanitární krizi, dvakrát tak větší, než byla ta jugoslávská, kterou „vyřešilo“ NATO zběsilým bombardováním Srbska a protekčně z pozice síly bez rozhřešení OSN udělením nezávislosti mafiánsko-drogovému Kosovu.

(Můj životní příběh je vlastně jen taková jedna velká lapálie. Odjakživa jsem byl ve své valašské naivitě antikomunista, vlastně nic jiného mě ve světě politiky ani potkat nemohlo; myslel jsem si… Když mi bylo deset, dostal táta vyhazov a místo učitelování musel jit dělal dělníka, jelikož byl praktikující katolík a odmítl někam vstoupit a něco podepsat. Nenáviděl jsem komunisty, jak jen vyplašený valašský ministrantík posedlý pravdou a spravedlností může bláhově nenávidět někoho, kdo mu ublížil. Nikdy jsem proto nebyl v žádné politické straně…)

Inu, kolik tajných věznic má v tajných místech světa, mimo území Ruska Putinův imperialismus, který „mučí své vězně“ bez jejich advokátů a nezávislých soudů…? A k nadcházejícími výročí čtvrt století sametové revoluce je třeba podotknout; není totiž pravda, že revoluce požírá své revolucionáře, ale naopak revolucionáři požírají svoji revoluci. Nenasytný Václav Havel, co sliboval jedno prezidentské období, v nich nakonec setrvat plných dvanáct let, je toho zářným příkladem.

PS: Tisíce francouzských farmářů zaútočily na vládní budovy po celé Francii kvůli sankcím proti Rusku a levným dovozům, když se zhroutily ceny obilovin, mléka, ovoce a zeleniny. Zavážely vše tunami hnoje, rajčat, dýní a mrkve, zapalovaly auta a pneumatiky…

Zdroj: Blog autora