Vážení nacisté, milí rasisté - tedy milovníci klasické hudby,

s našimi americkými soudruhy kulturními redaktory i my jsme zděšeni tváří v tvář rozkrytí obsáhlého komplotu, trvajícího již mnoho staletí.

Od Metropolitní opery v New York City, přes operní domy ve Washingtonu až po Chicago všude zní po přečtení programů sezóny 2018 – 2019 sborové nesouhlasné mručení: „Pryč s privilegii, s bílou nadřazeností, homofobií, toxickou maskulinitou a genderovým normativismem, které se jako červená niť táhnou klasickou operní tvorbou!

Společným úsilím dělníků masmédií, rolníků širých lánů gender studies , kulturní antropologie a v neziskových organizacích pracující inteligence dnes tvoříme nového člověka, který se jednoho dne vynoří z tavícího kotle kultur, národů, jazyků, věr i pověr, států i s jejich nesmyslnými hranicemi – ano – vynoří se očištěn od šovinistického bílého balastu - a s hlavou hrdě vztyčenou bude radostně pochodovat za zvuků Ódy na radost - díla našeho černého bratra Beethovena – kterou jistě sepsal s prorockou myšlenkou na projekt Jedné Evropy, řízené jednou vládou jedné strany, jíž je radostně poslušen jeden lid jedné víry, jednoho jazyka a jedné kultury, kterou mu garantuje naše jednotné vedení. Již žádné rozbroje, pochybnosti, zpátky ni krok!

Přiznejme si však sebekriticky, soudružky, soudruzi, soudruhosoudružky, soudružkosoudruzi a všechny další dosud poznané soudružské identity, že jsme od tohoto cíle dosud daleko. I naší doménu – kulturně dotační scénu – jsme dosud našim cílům nedokázali podřídit plně. Zejména opera stále nese těžkou zátěž minulosti.

Jak máme tvořit, tavit nového člověka, když ta sentimentální svoloč sezónu co sezónu vzlyká, troubí do kapesníků a freneticky tleská interpretacím rasisty Pucciniho, nacisty Mozarta, bílého supremacisty Handela, homofoba Strausse, toxicky maskulinního Wagnera, či cis-genderového Verdiho?
Jakým právem zařazují naši soudruzi kolegové do programů operních scén tyto mrtvé bílé muže, namísto oprávněného, politicky korektního, pozitivně afirmativního a inkluzivního vyzdvižení děl černých, hnědých, žlutých, nebo modrých transgenderových mistrů, mistryň, mistromystriň mistryňomystrů atd?

Nezastavujme se však zde, moji milí, naše cíle jsou mnohem výše! Skutečná inkluze a pozitivní afirmace musí do světel ramp našich předních pódií postavit i další znevýhodněné skupiny! Přiznejte se, kdo z vás si dal tu práci s hledáním, či dokonce podporou a propagací operních děl autorů s různým stupněm mentální retardace? Či byste je pro jejich znevýhodnění chtěli kolektivně vyřadit z procesů tvorby a interpretace vážné hudby? Kdo z vás chce být první obviněn z ignorace jejich úsilí a zneužívání privilegia plného duševního zdraví?

Je strašné přiznat si, že tak vysoké procento veřejnými prostředky dotovaného času našich předních kulturních stánků je zmarněno nekonečným opakováním stále stejných děl těchto ohavných bílých mrtvol, které si svou privilegovanost tváří v tvář naší inkludované diverzitě nezaslouží.

Myslete na tento apel, když budete sepisovat kritiky kulturních programů, či jednotlivých kusů: Nemyslete již v úzkém kontextu hodnocení adaptace a výkonů interpretů. Vaše hodnocení od nynějška musí stát a padat zejména na barvě pleti, genderu a míře znevýhodnění autora, či interpreta! Uvažujme uvědomněle a angažovaně, přátelé, neb doba si to – zase znovu - žádá!

K sepsání tohoto manifestu potřeby diverzity klasické opery dovedly soudruha autora následující články:

https://scapimag.com/…/classical-musics-white-male-suprema…/

http://jobs.blacknews.com/…/ludwig-van-beethoven-was-a-blac…

https://www.washingtonpost.com/…/16/the-trouble-with-opera/…