Od Iverského kláštera jsem šel po pusté ulici Stratonautů (no, úplně pustá nebyla, potkal jsem paní s krávami) směrem k mešitě, kde jsem byl loni na návštěvě. Došel jsem o pětset metrů dál směrem k „linii příměří“ než loni, na křižovatku. Vpravo vedla silnice do poslední vesnice v DLR, rovně do Volvo-centra (1,5 km), vlevo k mešitě. Byl jsem v tu chvíli 1,5 km od hranice a dva km od ukrajinských pozic. Jít dále jsem neriskoval, od Volvo-centra bylo slyšet silné detonace.

Vracel jsem se k mešitě a proti mně jelo vojenské auto. Ukázal jsem vojenskou akreditaci, zavolali velitele a ten mě vzal autem na přední pozice u Volvo-centra. Tak jsem se neplánovaně dostal na přední pozice u Volvo-centra. Volvo-centrum je spolu se Spartakem, jasinovatským blok-postem a Zajcevem nejostřelovanějším místem Donbasu. Již několik hodin se dnes u Volvo-centra střílelo. I v době mé návštěvy. Bavil jsem se s vojáky, živě se zajímali o ČR a naše stanovisko. Vyprávěli o službě na přední linii. Jeden voják mi ukazoval místo (deset metrů od nás), kam ráno dopadla ukrajinská mina. A najednou začal rachot, kanonáda. Ohlušující rány. Prý střílejí ze 152-mm minometů. Bylo to nedaleko od nás. Později se střelba zmírnila, střílely jen kulomety a samopaly. Tak mi řekli, že už můžu jít směrem do města. Když jsem šel kolem blok-postu, začalo opět silné ostřelování a jakoby se přibližovalo. Vojáci na blok-postu mě rychle vzali dovnitř betonového bloku. Řekli mi, že nyní nemůžu jít dále, protože silnice, po které jsem měl jít do města, může být ostřelována. Sdělili mi, že betonový blok má i kryt. Z krytu vylezl pes a štěně, kteří tu s nimi bydlí. Dostal jsem čaj. Vojáci mi vyprávěli různé příhody, také jsme se bavili o celkové politické situaci. Naše názory se nelišily. Po dvaceti minutách se vše utišilo a já jsem mohl jít. Když jsem ušel asi půl km, zase začala střelba. Ale to už jsem byl daleko.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Doněck, DLR