Norské úřady ukradly děti české matce. A co na to naši levicoví „bojovníci za lidská práva“? Mlčí a nedělají nic. I když jindy mají plno řečí o diskriminaci, útlaku a právech. Eva Michaláková má ale smůlu, protože nepatří k žádné menšině… Kdyby ano, to by se naši „bojovníci za lidská práva“ přetrhli. Oni se snaží a „bojují“, hlavně když jim z toho něco kápne… tu granty, tam dotace, jindy zas nějaký byznys. Ale snažit se, když z toho nekouká žádný osobní prospěch? To ne. To by dokonce sami museli nějaké peníze investovat, případně vyvinout tlak na norské úřady. Jenže když Norsko má tak štědré fondy…
Kdo se nejvíce zasazuje o navrácení českých dětí jejich vlastní matce? Jsou to právě ti „sobečtí“ Svobodní, kteří si „nevšímají lidského utrpení a myslí jenom na sebe“. Podotýkám, že nejsem členem Svobodných, nedělám jim reklamu, jenom reaguji na realitu, kterou vidím. Demonstraci za navrácení českých děti zorganizovali právě Svobodní. Byli na ní i poslanci z jiných pravicových stran, ale nevšimla jsem si žádného levicového politika.
Finanční sbírka na dobrého advokáta pro Evu to samé. Vidím tam příspěvky od členů Svobodných, ale nějak nic od těch, kteří myslí na „blaho všech“. Kde jsou nějaká prohlášení prý sociálních politiků? Proč mlčí Dienstbier, který se jindy tak vehementně zastává Romů? Proč mlčí Šabatová, která se zas zastává muslimů? A co ostatní levicoví „pachatelé dobra“? Najednou jim je dobro ukradené?
Taky co média, která neustále píší o tom, jak se prý v Rusku porušují lidská práva. Toto porušení práv nevadí? Vždyť je to obchod s lidmi. Hlavně, že se řeší neslušná slova, která pronesl Zeman. To je fakt největší problém. Zdá se, že Eva Michaláková se na českou vládu moc spoléhat nemůže. Možná to bude muset udělat tak, jak to udělal polský pár, kterému norské úřady taky zabavily děti. Poláci si své děti ukradli zpět a utekli s nimi do Polska.
Někteří teď určitě namítnou: ,,Ale co když na tom něco bylo?“ Tak pro vás mám odpověď, že sociálka odebrala děti na základě podezření ze sexuálního zneužívání. To se NEPROKÁZALO. V ten moment měla děti vrátit rodičům, což neudělala. Dokážete si představit, jaké trauma to muselo způsobit dětem? Nenávratné trauma. To má být ten systém „vše nejlepší pro dítě“? Proč sociálka bratry rozdělila a každého dala jinam? Proč je dala cizím lidem? Proč je nedala širší rodině, když ta projevila zájem? Proč povoluje matce setkání s dětmi jenom 2x ročně? Proč matka nemůže s dětmi mluvit rodnou řečí? Proč matka nesmí dětem projevit lásku? Nezlobte se na mě, ale tohle nepovažuji za „vše nejlepší pro dítě“. Tohle považuji za odporný a zrůdný fašistický systém.
Už jen prostý fakt, že dle veřejně dostupných údajů je v Norsku ročně odebráno až 12 000 dětí a dáno do náhradní péče, při počtu obyvatel 5 milionů je zarážející. K roku 2013 a porodnosti kolem 11 dětí na 1000 obyvatel ročně to znamená, že norské úřady odebírají cca. čtvrtinu narozených dětí do náhradní péče. Už slyším řeči české vlády, že „oni nemůžou zasahovat do kompetencí jiných vlád“. Ale můžou. Dokázala to Indie v Norsku a taky Slovensko v Británii (případ Boorových). Všechno jde, když se chce.
Takže milí „pachatelé dobra“. Jestliže vám skutečně jde o lidi, jestliže vám není lhostejné utrpení jiných a není to jenom přetvářka, tak ukažte svůj humanismus v tomto případě. Paní Eva o své děti bojuje již skoro 4 roky a čas pracuje protí ní. 18. listopadu ji norská sociálka hodlá zbavit i zbytku rodičovských práv a dát děti k adopci. Tohle dělali jenom rudí Khmérové za Pol Pota…
Zdroj: Blog autorky