"Můžete být obecně oblíbeni a přesto (možná právě proto) vás někdo zastřelí na ulici. Činy některých jedinců nelze předvídat, neboť se vymykají obecné představě, "jak člověk uvažuje". Nelze prostě zabránit činu psychopata s myšlenkami a motivy obecně pokládanými za zvrácené, vyloučit že neléčený psychotik někoho probodne a zfanatizovaný blb někam hodí zápalnou láhev. To jsou činy z hlediska všeobecného proudu lidského konání výjimečné. Jejich vykonavatelé jsou také výjimeční - statisticky i funkčně," píše v komentáři bývalý ministr zdravotnictví a současný publicista Ivan David.

"Zfanatizovaný blb polil sochu maršála růžovou barvou v noci, anonymně, a pravděpodobně úplně sám. Kde jsou ty doby, kdy organizovaná tlupa natírala růžovou barvou tank číslo 23. Tehdy to bylo neméně "kontroverzní", ale symbol triumfu přenášela televize a zprávu přinášely noviny. Mediální šplhouni a slouhové dělali novou kariéru v nové době. A nikdo ani nepíp. Skoro nikdo," připomenul David.

"Přes pocity frustrace se své cti dbalý občan chová kulturně. Také ze strachu, že by byl většinou občanů odsouzen a ostrakizován. Proměna postojů veřejnosti je pomalá, hodně pomalá, ale je cítit. (Některé chyby, jsou už chybami, některé ještě zásluhami. Miroslav Holub). I tam, kde by převažující veřejné mínění souznělo, má přece jen většina lidí vnitřní brzdu. (Vím, byla by to chyba plivat na pomníky, nám zbývá naděje, my byli jsme a budem... Karel Kryl)," cituje Ivan David.

"Různé doby a různé sociální skupiny mají své symboly. Byl jsem se v Německu a Rakousku podívat na místa, kdy bylo prováděno systematické vraždění duševně nemocných (Euthanasie - T4). Po desítkách let, kdy se o tom v Německu nesmělo mluvit, se v roce 1983 našel novinář, který si dovolil o tom psát. Z budov, kolem kterých se chodilo po špičkách se staly "památníky nacistické Euthanasie", nejdříve v bývalé Spolkové republice Německo, po roce 1989 i v bývalé NDR. Tam byly památky po nacismu zahlazeny. Není co vystavovat. Byl jsem se podívat na místo, kde v Brandenburgu stávala věznice, kde bylo vyvražďování zahájeno. Na jejím místě je dnes nákupní centrum. Za ním stojí sovětský tank. Na jeho podstavci je psáno "Z vděčnosti k osvoboditelům", přímo naproti přes ulici stojí pomník "Obětem komunismu". Jen zavražděné duševně nemocné na místě nepřipomínalo vůbec nic," konstatoval publicista.

"Osvobození je osvobozením bez ohledu na Únor, Leden, Srpen a zpětnou vlnu po Listopadu. Je osvobozením z hlediska osvobozených a hrdinstvím vojáků symbolizovaným maršály. Je doba, kdy je portrét císaře lépe dát na půdu, nejenom proto, že by na něj mohly srát mouchy, spíše se hospodští obávají, že by se jejich lokálu většinově smýšlející lidé vyhýbali. Breschniedrové  těžko nacházejí uplatnění. A když ho najdou, nejsou zdrojem strachu, ale opovržení a posměchu - jako pornoherec Janda," míní David.

Částečná pravda o částečném osvobození Československa

"Památníky se budovaly a bouraly, sochy a pamětní desky se odstraňovaly a jiné instalovaly, ale velké postavy Vítězného Listopadu své sochy mít zřejmě nebudou, jak soudí Ilona Švihlíková: Jak jsme se stali kolonií. Stačili pojmenovat náměstíčko v Praze před Domem odborových svazů a Vysokou školou ekonomickou Churchillovo náměstí. Uprostřed zahalena stromovím stojí socha jednoho ze strůjců vítězství nad Hitlerem, který později usiloval o třetí světovou válku a Indy nazýval opicemi. Zůstává letiště Václava Havla a přibylo jeho náměstíčko a lavičky jako politicko-komerční projekt. Ale hlavně byl konzervativec (když odešel z Labour party). Kdysi byly Stalinovy závody, Nová huť Klementa Gotwalda a most Antonína Zápotockého.  Ulice Říčanská byla přejmenována na Černokostelecká, pak Jungmannova (buditel, jazykovědec), dále Fochova (po maršálovi spřátelené Francie), za války Schwerinova (po pruském maršálovi), pak Stalinova (generalisimus), snad vydrží jako Vinohradská. Na sjezdu spisovatelů v roce 1968 Pavel Kohout navrhoval užívat trvanlivější názvy jako "Ulice chodců", "Most neplavců", píše se v Davidově komentáři.

"To, že nějaký fanatický blb polil sochu maršála Koněva barvou v noci, anonymně a zřejmě úplně sám, je vlastně dobrá zpráva," uzavřel svůj komentář Ivan David na webu Novarepublika.cz.