Jak ČSSD, tak KSČM sice ještě neřekly poslední slovo, ale téma „komunistů u vlády“ je na stole. Čeká nás nová revoluce?

Větší napojení komunistů na vládní moc na centrální úrovni vyvolává obavy jak těch, kdo se děsí jejich přehnané levicovosti, tak těch, komu naopak důraznější levicovost v politice komunistů chybí. Ostatně, našlo to ohlasy i na nedávném komunistickém sjezdu mezi křídlem předsedy Vojtěcha Filipa, který obhájil kontinuitu vedení, a místopředsedou Josefem Skálou, prosazujícím radikálnější přístupy.

V dnešním vedení ČSSD sice nechybí ani křídlo, které se proti rektálnímu alpinismu staví i na náměstích. Jak moc dokáže změnit i kolektivní stanoviska strany, je ve hvězdách. Má-li se socdem dočkat zmrtvýchvstání, nic jiného jí nezbývá. Zatím v ní ovšem tahá za delší konec parta leštící kliky malostranských ambasád. Česká hospoda má bajky o „strategickém spojenci“, co nám chce „nezištně pomoci“, plné zuby už dávno. Může to ignorovat socdem po tak strmém pádu? Nechme se překvapit, říká Josef Skála k zahraniční politice ČSSD.

Celý komentář: Komunisté uvlády

Čeští komunisté se pohybují na půdě neoliberalismu, kde je hodnota tvořena hrou nabídky a poptávky. Od ostatních stran se liší jen tím, že to berou víc vážně, zatímco ti chytřejší vědí, že trh je omáčka, pod kterou se schová nestydaté odírání s politickým krytím. Revoluční by bylo, kdyby chápali tvorbu hodnoty jinak, například že vzniká použitím práce, materiálů a energie, jak to navrhují třeba koncepce ekologické ekonomie. Proti iluzi bezbřehé spekulace v neoliberálním ekonomickém pojetí (rozhoduje jen nabídka a poptávka) stojí v ekologické ekonomii realita omezených zdrojů (práce, materiálu a energie není nekonečně). S omezenými zdroji je třeba hospodařit podle potřeb a možností. Omezení představují třeba klimatické změny, zamoření půdy, nedostatek vody. Klíčová omezení je třeba řešit cestou dohody uživatelů, například voda nemůže být v rukou trhu, ale samospráv.

Jakou roli zde má bydlení? Střecha nad hlavou je nutná, ale člověk se musí také něčím živit. Plány rozvoje bydlení musí být kombinovány s rozvojovými plány regionu, aby levné byty nesloužily jen příjemcům dávek. Tyto plány musí být v rukou samospráv. Ale stát pro to může vytvořit všestranné podmínky, podobně, jako je dříve vytvářel pro zahraniční investory.

Komu se to nebude líbit? Těm, kdo vyhráli minulé poziční boje a dnes nás mají v hrsti. Budou řvát a otloukat nám o hlavu trh, který je ve skutečnosti i jejich nepřítelem. Zamést s nepřáteli trhu a ignoranty přírodních omezení, to by byla revoluce. Končí komentář Zbyněk Fiala.