Ve čtvrtek, 6. listopadu se v Brně uskutečnila akce několika křesťanských spolků na podporu pronásledovaných křesťanů v Iráku a Sýrií. Na akci vystoupil i šéf českých muslimů Muneeb Hassan Alrawi, který tam opět pěl propagandu o tom, jak je islám ke křesťanům přátelský a že islámské právo nemůže za pronásledování křesťanů. Podle jeho slov jde o extremismus, který nemá nic společného s islámem. Samozřejmě, že neinformovaným lidem může tato hudba znít jako rajský zpěv a jejich touha mít „svého umírněného muslima“ je přesně tím, co je cílem Alrawiho propagandy. Zapomeňme teď na to, že Alrawi nikdy neodsoudil pronásledování křesťanů v takové Saúdské Arábii nebo neodmítl ty části islámského práva, které o tom hovoří. Podívejme se pozorně na to, co se hlásá v jim řízených mešitách a v jeho Ústředí muslimských obcí.

Muneeb Hassan Alrawi

Alrawiho Ústředí muslimských obcí ve spolupráci s Islámskou nadací v Praze vydalo několik knih v nichž se lže, manipuluje a překrucuje křesťanství a židovství tak, aby vypadal islám nejlépe a křesťanství s židovstvím co nejhůře.

Jde o knihy, které si můžete volně zakoupit v knihkupectvích nebo Vám je dají zdarma v českých mešitách:

• Islám – hluboké nahlédnutí


• Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici, mýtus a realita


• Islám a křesťanství v Bibli

Samozřejmě vyšly i další protikřesťanské pamflety, které ovšem muslimové veřejně nedistribuují. Zajímavé jsou také názory nejvzdělanějších znalců islámu mezi českými muslimy.

Jako ukázku uvádím část kapitoly ze své knihy Ježíš Kristus a islám (strany 66 až 70):

Má dítě a jeho matka právo na náboženskou svobodu? Odpověď je, že podle islámu nemá. Duchovní pražské mešity a bývalý místopředseda muslimské obce v Praze Samer Shehadeh vydal náboženský edikt, v němž říká: „Dítě má podle islámu náboženskou příslušnost toho z rodičů, který má správnější náboženství. Ačkoliv je správné náboženství jen jedno – islám – ostatní náboženství na tom nejsou stejně. Některá mají k pravdě blíže než ostatní. Pokud je tedy jeden z rodičů muslim, je dítě automaticky muslim.“

A také zdůraznil, že v rodině muslima a křesťanky musí vládnout islám a jeho zvyky: „Islám dbá na to, aby v rodině vládnul islám. Vzhledem k tomu, že v rodině by měl být dominantní muž, může být žena křesťanka nebo židovka, jelikož hlavní slovo má muslim, který rodinu vede k islámu.“

Je běžnou praxí křesťanských církví, že tolerují sňatky svých členek s muslimy. Jak jsem už ukázal výše, podle nejznalejšího člověka v otázkách islámu v dnešní muslimské komunitě v České republice a zároveň funkcionáře Muslimské obce nemá muslim dovolit své křesťanské manželce ovlivňování dětí směrem ke křesťanství.

Mnohem závažnější ovšem je, že čeští muslimové vybízejí konvertitky, které před konverzí byly vdané, aby opustily své manžely nemuslimy, protože tak to chce Alláh:

Jinou otázkou je, když vdaná žena přestoupí na islám. Ve chvíli, kdy konvertuje, přestává být manželkou svého muže, pokud on není muslim. Nebylo by však moudré ho okamžitě opustit, a to zvláště, pokud je starý či nemocný a potřebuje její pomoc. Měla by se však před ním zahalit a nesdílet s ním intimní život a snažit se ho přivést k islámu. Pokud dojde po dlouhém snažení k přesvědčení, že její snaha je beznadějná, opustí ho, protože už není jeho ženou.

Myslím si, že zde je víc než jasně vidět netoleranci a nelidskost islámu a jeho zákonů. Protože takovéto narušování rodin a mezilidských vztahů je víc než necivilizované. Vidíme zde jasný rozdíl oproti nauce křesťanství, která nejenže neruší manželství ženy konvertující ke křesťanství, ale nebrání svým věřícím ani ve sňatku s nekřesťanem. Jak by asi muslimové a jejich multikulturní přátelé reagovali, kdyby se křesťané začali chovat stejně tak, jak káže islám, a rušili by manželství a odsuzovali odpadlíky od křesťanství k smrti?

Závěrem bych ještě rád zmínil náboženský edikt duchovního pražské mešity a místopředsedy pražské muslimské obce Samera Shehadeha, kterým potvrzuje názor, že v muslimské společnosti se nesmějí stavět kostely a synagogy: Chvála Alláhu, Islám zakazuje výstavbu kostelů, synagog a jiných neislámských chrámů a modliteben v islámských zemích, jelikož v těchto chrámech se lidé dopouští přidružování (širku), což je ten nejhorší hřích, kterého se člověk může dopustit. Jde tedy o věc horší, než je např. zakládání barů a nevěstinců. Na této věci se prakticky shodli všichni učenci islámu, což potvrzuje mj. i fatwa Stálé komise pro fatwu v Saúdské Arábii č. 21413 ze dne 1. 4. 1421 islámského letopočtu (3. 7. 2000).

Ve chvíli, kdy jsem na tento jeho názor upozornil na svém blogu, byl tento jeho náboženský edikt z jeho webových stránek odstraněn bez jakéhokoliv vysvětlení. Je tedy otázkou, jestli představitelé českých křesťanů a židů dělají dobře, když pomáhají takovémuto člověku a jeho organizaci se veřejně prezentovat jako „umírněný“ muslim v rámci mezináboženského dialogu.

Celkově vzato se muslim nemůže přátelit s nemuslimem jinak, než za účelem snahy získat nevěřícího pro islám, jak to tvrdí právě sám duchovní pražské mešity: Muslim žije pro Alláha. Jeho životním cílem je získat si Boží spokojenost a jeho cestou je tradice proroka Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). Muslim, který takto opravdu žije, nemůže mít jako blízkého přítele člověka, který nevěří v Boha nebo mu připisuje syna a tvrdí o Něm různé další lži a který neuznává Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jako proroka.

Téma protikřesťanského učení nejen českých muslimů, ale islámu jako takového si zaslouží hlubší analýzu a mnohem delší apologetiku, než umožňuje stísněný prostor této knihy. Snad těch pár výše uvedených ukázek a zmínek v knize pomůže alespoň v pochopení zásadních protikřesťanských pozic českých muslimů a metod jejich propagandy za pomoci lží a překrucování křesťanských textů.

Jak je tedy z této ukázky patrné, je propaganda českých islamistů lživá a záměrně se snažící neinformované křesťany oblbnout a oslabit odpor proti islamizaci. Další ukázky islámského pokrytectví a přetvářky uvádím ve své knize Islám a islamismus v České republice.

Zdroj: Blog autora