Rozsah zájmů a působností Vojenského výzkumného ústavu, s.p., je skutečně velmi široký. Výsledky jeho práce využívají kromě AČR a dalších armád NATO i armády mnoha dalších zemí. Jeho vysoce oceňované roli ve vojenském výzkumu samozřejmě odpovídá i vysoká mezinárodní prestiž jeho vedoucích představitelů. Jejich odvolání, zejména není-li provázeno řádným zdůvodněním, pak nutně vyvolává otázky nejen kolem serióznosti a odborných schopností samotného ústavu, ale budí pochybnosti rovněž o postavení ČR jako partnera na velmi sledovaném poli mezinárodního obranného výzkumu.
Od vstupu naší země do Severoatlantické aliance se na postu ministra obrany ČR vystřídalo 13 lidí, mužů i žen, počítaje v to i současnou ministryni obrany Karlu Šlechtovou, aniž by jejich výměna vyvolala větší odezvu nejen na mezinárodní úrovni, ale dokonce ani na úrovni ČR. Profesí byli různých - několik právníků, lékař, herec, geograf, kariérní diplomat, i pár bývalých vojáků by se našlo ... Prostě všehochuť, která většinou s obranou a bezpečností ČR nikdy předtím neměla co do činění. Post MO pro ně byl jen zdrojem příjmů a dílčím krůčkem v jejich politické kariéře.
Nejdéle, téměř čtyři roky, v této pozici setrval Martin Stropnický. Zřejmě na základě logické úvahy "kdo nic nedělá, nic nezkazí". Absolutní rekordmankou v opačném gardu pak je Karolína Peak, která pobyla v ministerské kanceláři na Valech celých 8 dnů. Za tu dobu také nestihla udělat téměř nic. Snad jen odvolání náčelníka generálního štábu, kterého její "náhradní" nástupce, premiér Petr Nečas, po jejím odvolání promptně reinstaloval zpět do funkce.
Po stejnou dobu, tj. od vstupu ČR do NATO, na postu ředitele Vojenského výzkumného ústavu, působili pouze dva lidé. Ing. Milan Šobr, CSc. (který odešel v roce 2008 do důchodu) a RNDr. Bohuslav Šafář, CSc., který vedl ústav po snad nejsložitější období jeho existence a byl 14. 5. 2018, po 10 letech v jeho čele, odvolán "bez udání důvodu" současnou ministryní obrany. Co se podařilo dosáhnout jim?
Oba mezinárodně uznávaní odborníci dokázali provést ústav (ministerským snahám navzdory) peripetiemi zničujících armádních reorganizací, snižováním počtů i ztráty zájmu resortu obrany o obranný výzkum a vývoj, a vytvořili z něho špičkové, světově uznávané vědecké pracoviště. Jako centrum výzkumu a výroby systémů pro detekci i těch nejexotičtějších bojových chemických látek, výcviku specialistů na ochranu proti zbraním hromadného ničení, výzkumu prostředků aktivní i pasivní ochrany vojáků a vojenské techniky, průzkumných prostředků nebo speciálních materiálů je vysoce hodnoceno našimi partnery v rámci NATO.
Uvedené srovnání nejen zcela jasně odpovídá na moji původní otázku, ale zároveň jasně deklaruje, kdo je pro ČR důležitější - vojenskoodborně zpravidla zcela nekvalifikovaný, politicky rovněž nepříliš gramotný ministr obrany, nebo vysoce kvalifikovaný, na mezinárodní úrovni uznávaný ředitel unikátního výzkumného ústavu? Fakt, že o jeho odvolání a pouze na základě toho, nakolik dobře se vyspal, může rozhodnout ministr obrany dokonce bez souhlasu vlády, svědčí o mnohém.
Odvolání Bohuslava Šafáře vyvolává závažné pochybnosti o politické i odborné kompetentnosti lidí, kteří o něm rozhodli a kteří viditelně nedokáží dohlédnout dál, než za horizont vlastního politického přežití v této podivné vládě - nevládě. Její existence je sama o sobě jasným důkazem, že ČR není nezávislým státem s nezávislou zahraniční politikou, ale obyčejnou kolonií, jejíž představitelé ochotně svolávají všelidová shromáždění při soukromých návštěvách různých zvěstovatelů pravdy a lásky z koloniální centrály a jezdí se klanět důstojníkům koloniální armády, když ti náhodou zavítají se svými jednotkami na její území. Bude také zajímavé, zda a jaké stanovisko v tomto ohledu zaujme vrchní velitel AČR, bývalý vědecký pracovník a současný prezident Miloš Zeman. Končí svůj příspěvek na facebooku Jaroslav Štefec.