Před rokem 1989 bylo slovní spojení soukromé vlastnictví považováno málem za sprosté slovo. Po pádu komunismu se zdálo, že tyto časy se již nevrátí. Omyl. V posledních letech začali sociální inženýři, aktivisté a všemožní dobrojedi utahovat smyčku. Ve jménu dobra omezují a regulují ostatním jejich životy. Soukromé, ale i profesní. Velmi smutné je to, že vedle této zvláštní sorty lidí začaly podobně uvažovat i údajné nezávislé soudy.

Ilustrační foto

Zhruba před týdnem proběhla médii zpráva, že provozovatel ostravského hotelu Brioni dostal pokutu od ČOIky ve výši 50 000 Kč. Hoteliér přitom nespáchal žádný odsouzeníhodný zločin. Své hosty neokradl, neošidil ani jinak nepoškodil. Pouze ruským zájemcům o ubytování sdělil, že o ně nemá zájem. Vysvětlil to tím, že nesouhlasí s počínáním Ruska v oblasti zahraniční politice. Zkrátka a dobře, odsuzuje anexi Krymu a ruské aktivity na východní Ukrajině.

Můžeme se nad jeho paušalizováním podivovat, smát se mu, ťukat si na čelo či jej rovnou podrobit zdrcující kritice. Ale to jej asi tak všechno, co bychom s ním měli a směli dělat. Jako majitel má plné právo určit si, koho pustí na svůj soukromý pozemek. Nikdo by mu neměl toto základní lidské právo upírat. Ani soud. Ten v prvé řadě ne.

Dnes se udál obdobný případ. Majitel mladoboleslavského penziónu U Netopýra Milan Janků před šesti lety usoudil, že děti ruší jeho hosty. Proto jim vstup do restaurace zakázal. Zdůvodňuje to tím, že jeho hosté tvoří především zaměstnanci Škodovky a ti chtějí mít po práci klid. Často totiž v jeho restauraci měli obchodní schůzky, při kterých je dětský křik a pláč prostě rušil.

Po šesti letech soudních tahanic dnes Nejvyšší správný soud rozhodl, že se majitel penziónu dopustil diskriminace. Tedy v bleděmodrém, co onen výše zmíněný nešťastník v Ostravě. Čeho však obchodní inspekce a následně i soudy dosáhly? Restaurace byla uzavřena, hotel je na prodej a Milan Janků vážně uvažuje, že uzavře i svoji stavební firmu odejde z České republiky a začne podnikat jinde. Zcela oprávněné se cíti poškozen. Jeho rozčílení se vůbec nedivím.

Sám Janků v textu publikovaném na idnes.cz říká, že děti nechtějí v mnoha restauracích. Jen se neodváží sdělit to hostům otevřeně a bez lhaní. Pan Janků tak férově učinil a na oplátku sklidil jen nespravedlnost a pronásledování úřední hydrou.

To jsou jenom dva příklady, které cosi vypovídají o tom, jak se náš stát staví k soukromému vlastnictví a lidské svobodě. Obojí dnes nemá prakticky žádnou hodnotu. Místo zdravého rozumu vítězí zaslepená levicová doktrína, v rámci které je možné pronásledovat kohokoli, kdo se domnívá, že svobodný člověk může svobodně nakládat se svým majetkem.

K čemu jsou soudy, které nerespektují zdravý rozum a svobodu jedince? Má smysl rozhodnutí takových soudů respektovat? Odpovědět si na tuto otázku můžete každý sám…

Zdroj: ePortal.cz