Dopoledne 22.5.2018 bylo cítit na chodbách 13.ZŠ Naděžda v Alčevsku, naší družební škole, nezvyklé napětí. Ne u učitelů, ale u žáků. U žáků 4. ročníku. Tento den je totiž čekalo rozloučení s 1.stupněm. Čekal je další významný okamžik-předěl v jejich životě- vstup mezi starší školáky 2.stupně. Byl jsem přítomen ve škole od samého rána. Zatímco žáci ostatních ročníků se v poklidu ještě učili (konec školního roku je čeká v pátek 25.5.), čtvrťáci se připravovali na slavnost. Mezitím jsem pobýval na hodinách v 1., 2. a 3.třídě. O přestávkách jsem byl jako vždy obklopen spoustou dětí, které mě přišly pozdravit.

Poté jsem byl ve 4.třídě. Tam byl zmatek. Část čtvrťáků ještě nacvičovala, část byla ve třídě. Třídní učitelka byla se žáky na nacvičování a já byl s ostatními ve třídě. Zpočátku jsme si povídali, ale pak byly děti jako pytel blech, nebylo s nimi k vydržení. Vysvobodil mě zvonek a šli jsme do jídelny na oběd. Mezitím se před školou připravovali deváťáci na svoje rozloučení se školou. Tancovali a zpívali. Byla s nimi i moje dobrá známá Saška z 8.třídy, která bude provázet programem.

Po obědě začalo ve velkém sále školy rozloučení. Diváky byli rodiče, příbuzní, bývalí učitelé a prvňáčci. Nejprve byla slavnostní část programu. Děti nastoupily ve slavnostním oděvu a se šerpou absolventa kolem těla. Programem provázeli Dima s Dianou. Oni jako kapitáni se svou lodí plnou dětí proplouvali celým 1.stupněm, od 1. do 4.třídy. Děti vzpomínaly na svůj nástup do školy (ano, tyto děti nastoupily do školy 1.9.2014, kdy již zuřila občanská válka), zpívaly a tancovaly, zahrály scénku ze školních lavic. Nezapomněly na poděkování svým rodičům, babičkám a dědečkům, kteří se o ně starali a pomáhali jim s učením. Poděkování patřilo i učitelům za jejich péči, za vše, co je naučili. S poděkováním škole vystoupili rodiče. Třídní učitelka také poděkovala rodičům za pomoc škole a předala jim děkovné dopisy. V přísaze děti slíbily, že se budou i na 2.stupni svědomitě učit. Nastal vrchol této části programu. Třídní učitelka předala žákům diplomy absolventů 1.stupně. Následovala přestávka a po ní zábavná část programu. Děti hrály různé hry, soutěžily. Vytvářely bubliny z mýdlové vody. A nejlepší přišlo nakonec. Do sálu bylo přineseno ohromné množství staniolových konfet. Děti se s nimi vyřádily dokonale. Nu, nemůžu říct, že jsem nečekal, že začnou hory konfet házet i po mně. Nezbylo mně než se zapojit do boje. A tak jsem se i já vyřádil. Byla to zábava. Hodíte horu konfet po jednom dítěti, které pod nimi zmizí, a vzápětí vás jiné dítě zavalí konfetami také, takže jistou dobu nic nevidíte. Dětem (ani mně) se nechtělo končit, tak byla zábava několikrát prodloužena. Nicméně jednou konec nastat musí. A tak děti úspěšně propluly celým 1.stupněm a přistály u břehů 2.stupně, v 5.třídě. Nechť se jim na 2.stupni daří stejně dobře jako na stupni prvním.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Alčevsk, LLR