Národní dům na Smíchově sice už nepatří odborářům kovoprůmyslu, ale Italům. Tato kuriozita však nehraje roli při otevření výstavy Společné svědectví 1937 vzpomínka na Nanking, která byla první červnový čtvrtek slavnostně otevřena právě v Národní domě na Smíchově, který již nepatří odborářům kovoprůmyslu.
Slavnostní otevření výstavy proběhlo důstojně za účasti politiků, diplomatů a v Česku působících Číňanů. Všichni řečnící připomenuli společné podobné zrůdné počínání válečných zločinců na konci roku 1937 v čínském Nankingu a v červnu 1942 v Lidicích.
Prvnizpravy.cz byly na místě děje ...
K události v Číně došlo v průběhu přibližně sedmi týdnů po 13. prosinci 1937, kdy byl dobyt Nanking, od roku 1928 hlavní město Čínské republiky. Ve městě byli hromadně popravováni zajatí čínští vojáci, masakrováni civilisté, mučeny a znásilňovány desetitisíce osob. Rozšířené bylo rabování a žhářství. Během několika prvních týdnů zničila armáda ohněm třetinu celého města a tři čtvrtiny všech obchodů. Přesný počet obětí masakru není znám. Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ (IMTFE) odhadl jejich počet na 260 000 civilistů, jiné odhady ale hovoří až o 430 000. Počet znásilněných je odhadován na 20 000 až 80 000.
Podle Wikipedie i podle dokumenetů vydaných k výstavě mnoho měst a vesnic bylo v roce 1937 Japonci srovnáno se zemí cestou k Nankingu. Velké množství čínských vojáků na předměstí bylo zajato a popraveno ještě předtím, než císařská armáda do města vůbec vkročila. Teprve poté začalo zabíjení civilistů.
Důvodem poprav čínských vojáků byla mimo jiné jejich početní převaha nad Japonci, kteří čínské vojáky nechtěli živit. Z hlediska japonského vojenského kodexu cti navíc neměl život zajatce žádnou hodnotu. Před i po pádu města Japonci zatýkali muže, o kterých se domnívali, že mohou být čínští vojáci — de facto všechny muže určitého věku. Zajatci byli obvykle rozděleni do menších skupin a zastřeleni, setnuti či pohřbeni zaživa. Velké množství mladých mužů bylo zmasakrováno na březích řeky Jang-c’-ťiang a jejich těla řeka odnesla pryč. To znesnadnilo pozdější odhady počtu obětí. Podle odhadu tehdejšího japonského majora Óty Hisaa bylo do řeky naházeno na 150 000 těl. Popravováni byli též ranění lidé zajatí v nankingských nemocnicích.
Po likvidaci zajatců vnikli Japonci do města a začali zabíjet civilisty, které v ulicích města či při rabování domů potkali. Běžně přitom používali bodáky a meče, zatímco jindy byly oběti upáleny zaživa, použity pro výcvik útoku na bodáky či usmrceny psy.
Japonští vojáci též pořádali soutěže ve stínání hlav, o kterých byly psány reportáže do japonských periodik. Vraždy obecně provázelo mučení, mrzačení a znásilňování.
Výstava, která má připomenout zrůdnost války v Asii, bude v Národním domě na Smíchově otevřena do 7. července 2018 od 10 hodin do 17 hodin.
Asi na čtyřiceti panelech naleznete dokumentární fotografie a kopie dokumentů a výstřižků z dobového tisku, dále mapy vše s českými i anglickými popisky.
(ps, Prvnipravy.cz, foto: Petr Skála)