V pondělí 11.6. jsem byl v Roveňkách na slavnostním otevření dětského tábora Lesnyje zori. Dopoledne jsem se ještě stavil ve školním táboře 6.ZŠ. Děti ze 4.třídy se ke mně přihrnuly a hned chtěly hrát české hry. Ale bylo jen 15 minut času, měly pak kvíz. Tak jsme si zahráli znovu některé hry, které jsem je minule naučil. Nejvíce je zaujala legrační baba.

Tábor Lesnyje zori je v Gremučem lese nedaleko památníku Mladé gardy a rybníka, v nádherném prostředí v lese. Už jsem tam jednou byl v srpnu 2016, ale tenkrát jsem neměl povolení a nepustili mě dovnitř (v červnu 2017 jsem pak byl v táboře Lesní prostory u Antracitu, kde jsem natočil video se 6.oddílem, na němž nejvíce hovořila Ksjuša z Roveněk).

Slavnostní otevření tábora Lesnyje zori bylo velkolepé! Jak jinak! Na otevření tábora se přišlo podívat ohromné množství rodičů a příbuzných, novináři. Oficiální část otevření se odehrála na velkém prostranství mezi obytnými budovami. Byly zde nastoupeny všechny oddíly s vedoucími. Úvod obstarala krásná píseň s tancem všech oddílů, vlnící se barevné stužky v rukou dětí dotvářely přenádhernou podvečerní atmosféru. Následoval projev ředitelky tábora Oksany Petrovny Grigorenko a předsedy odborů společnosti Roveňkiantracit, dále vztyčení táborové vlajky a oddílové pokřiky.

Tím oficiální část skončila a všichni se přesunuli do amfiteátru, kde následoval kulturní program. Jednotlivé oddíly i vedoucí se představovali se svými krásnými písněmi a tanci. Všichni byli mohutně povzbuzováni dětmi v hledišti. Občas se program snažila narušit Baba Jaga, ale moc se jí to nedařilo. Nakonec si také zatancovala, byla hodná k dětem, tak si děti usmířila a ty jí dovolily s nimi na táboře zůstat. Když si uvědomíme, že se děti poprvé sešly a poznaly teprve před pěti dny a na nacvičování programu měly jen velmi málo času, je úžasné, jak pěkný program stihly za tak krátkou dobu nacvičit.

Po skončení kulturního programu byla diskotéka pod širým nebem. Děti byly veselé a šťastné a žily v napjatém očekávání toho, co je na táboře čeká. Někteří rodiče využili své přítomnosti v táboře k prohlídce tábora se svými dětmi a k fotografování, jiní postávali s dětmi před budovami, kde byly děti ubytovány a kde rodičům sdělovaly své první dojmy z pobytu v táboře. Já jsem si také prošel celý tábor. Když táborový rozhlas vyzval rodiče k opuštění tábora, trousili se pomalu branou do načínající tmy.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Roveňky, LLR