Od slavnostního otevření tábora uběhl týden a já jsem se 18.6.2018 vypravil na návštěvu tábora znovu. Tábor je rozpoložen nedaleko centra města v nádherném prostředí Gremučeho lesa. Jelikož ředitelka tábora nebyla přítomna, věnovala se mi její zástupkyně a starší vedoucí. Nejprve jsem se v kanceláři ředitelky dozvěděl zajímavosti o táboře. Tábor, patřící odborové organizaci podniku uhelného průmyslu LLR Roveňkiantracit, byl vybudován v roce 1947, z původních dřevěných budov se zachovaly tři. Každý rok je několik budov opraveno a objeví se i nové.

Letos byly kompetně opraveny ubytovací budovy č.8. a 9. Byly také vybaveny novým nábytkem, matracemi, povlečením, koberci, televizemi. Postavena byla nová budova pro tvůrčí dílny a zájmové kroužky. V loňském roce byla např. postavena nová ubytovací budova, příští rok bude otevřena nová administrativní budova. V areálu tábora jsou i nové chodníky, lavičky a besídky, přibyla světelná hudební fontána. Letos se konají v táboře čtyři 18-denní turnusy po průměrně 270 dětech. Tento první turnus se koná 6.-23.6.2018, 274 dětí je rozděleno do deseti oddílů, stará se o ně 26 vedoucích. Vedoucími jsou učitelé, vychovatelé a studenti pedagogických fakult. V oddílech je 24-38 dětí podle kapacity jednotlivých ubytovacích budov.

Následovala prohlídka tábora. V táboře najdeme deset ubytovacích budov, budovu ředitelství, budovu správce, sklad, ošetřovnu, jídelnu, sprchy, záchody, pavilon pro tvůrčí dílny a činnost kroužků. V areálu tábora se dále nachází hřiště, velké prostranství (kterému vévodí táborová vlajka, zde se pořádají např. diskotéky), amfiteátr, herna, umývárny, besídky, fontána. Zajímavá byla malá budova, v níž v místnosti byly připraveny sklenice s vodou, kam se děti mohou jít kdykoliv napít. V jídelně mě udivila její velikost. Mohou se zde stravovat všechny děti tábora najednou. V menší místnosti se stravují děti od 1. do 4.třídy, ve velké děti od 5. do 9.třídy. Děti se stravují pětkrát denně. Prohlédl jsme si jednu ubytovací budovu s kapacitou 24 dětí. Budova má dvě stejné části, spojené širokou chodbou, která slouží jako společenská místnost. V každé části (jedna je pro chlapce a druhá pro děvčata) jsou dvě šestilůžkové místnosti, ložnice pro vedoucího, místnost-sklad věcí a umývárna. Nahlédl jsem i do sprch. Všude pěkné vybavení, čisto a útulno. Pěkně upravený je celý areál tábora. Stromy, keře, záhony květin. Na malém prostranství je táborová nástěnka. Mj. zde visí táborový režim (např. 8-budíček, 9-snídaně, 10-13 dop.program-většinou mimo areál tábora-např.bazén, muzeum, Centrum technické tvořivosti, kino, divadlo, koncert, kolotoče, procházka aj., 13-oběd, 14-16 polední klid, 16.30-19 osobní volno, 19-večeře, 20-diskotéka, 22-večerka). V osobním volnu mohou děti sportovat (fotbal, vybíjená, volejbal, stolní tenis, šachy, dáma), navštěvovat kroužky, cvičit svá vystoupení apod. Čas od času bývají večer různé soutěže, zábavné hry, karnevaly či jiné akce.

7.oddíl čítá 30 dětí ve věku 11-12 let a dva vedoucí. Děti se shromáždily na lavičkách a čekaly, co se bude dít. Zpočátku na mě hleděly trochu nedůvěřivě. Ovšem ne všechny. Ukázalo se totiž, že dvě děti jsou z 6.A 6.ZŠ v Roveňkách a jedno ze 7.A 4.ZŠ v Alčevsku. V těchto třídách jsem byl na besedách, takže tyto tři děti mě už znaly. Jako vždy jsem dětem nejdříve pověděl o sobě, o naší Společnosti přátel LLR a DLR a její činnosti. Dále jsem řekl o Českém kulturním centru Julia Fučíka a jeho pobočce v knihovně v Roveňkách. Potěšil jsem je tím, že je mnoho lidí a dětí v ČR podporuje a pozdravuje. Dotazy dětí, zpočátku nesmělé, pak nebraly konce, děti zajímalo všechno. Od české přírody a kultury přes český jazyk, systém českého školství, zájmy a hry dětí, české svátky, české jídlo atd., až po např. český sport. Zajímavý byl dotaz, jestli je pravda, že si každý Čech k snídani dá pivo. Děti zajímalo, proč jsem se rozhodl do jejich země přijet, i to, co si Češi myslí o zdejších lidech. Ptaly se, co se mi v LLR nejvíce líbí. Potom jsem zpovídal já děti. Co jsem se dozvěděl? Děti jsou z různých měst, např. z Roveněk, Lugansku, Alčevska, Pervomajsku, Krásného Luče, i z vesnic. Na táboře se jim líbí, některé se sem vracejí. Dobře jim vaří. Dětem se líbí i program, nejvíce diskotéky a soutěže. Chlapcům se navíc líbí fotbal, děvčatům tanec. Děti si pochvalovaly i své vedoucí.

Na závěr naší pěkné a milé besedy mi děti řekly, abych poděkoval vám všem v ČR, kteří na ně myslíte a podporujete je, a abych vás všechny a české děti od nich pozdravoval. Což tímto činím. Po nezbytném focení se děti rozloučily a odebraly se na oběd. K mému velkému překvapení já také. Byl jsem pozván do jídelny na oběd, kde se už tužila dnešní služba z řad starších dětí. Roznášela na stoly polévky ve velkých nádobách. Pro druhé jídlo si pak už každý jde sám. Oběd byl vydatný a chutný, takže mohu potvrdit, že se zde děti mají opravdu po všech stránkách dobře.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Roveňky, LLR