Na začátek, vedle Vojtěchovi vnucené „presumpce viny", trochu té čiré schizofrenie: Nynější komunisté jsou v ČR legitimní parlamentní stranou, mají dotace od státu. Současně s tím však v ČR platí antikomunistický zákon (zák. č. 198/ 1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.). Poněkud schizoidní případ, ne? Asi ano, když je k dovršení všeho za „spolupráci" s KSČM demonstrativně vyloučen z ODS současný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, ministr zatím stále v demisi.

Kdyby se Vladimir Škutina zeptal dnes: „Jak to vidíte, pane Werichu?" asi by Wrichovi nezbylo než znovu odtušit: „Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje, kdyby bylo to, co není a nebylo to, co je." Lidé se dokáží shodnou na tom, co nechtějí. Obráceně to nefunguje. Pokud zavládne silná názorová neshoda, započne se rozmáhat nihilismus, negativismus spolu se vzájemnými pomluvami. Toho jsme nyní svědky. V čem tkví paradoxy?

V ČSSR byl každý 10. komunistou a halasil na schůzích o socialistickém budoucnu. Nyní komunisté „tiše" souhlasí, že budou vládnout jiní. Bývalí soudruzi z opozice jim ryčně nadávají, a ročníky 1986 osočované z kolaborace ani netuší, která bije, neboť jim je tak málo let, že holt nemají bezprostřední zážitek minulosti. Vidíme tu proto až pseudoumělecké panoptikum povah a osudů současných politiků, které předčí slavné výjevy lidských ctností a neřestí z barokního zámku Kuks.  Mediální prostor se už ani nesnaží nic argumentovat, jen kroutí hlavou jak divák při tenise: vlevo-vpravo-vlevo-vpravo…

Ústřední výbor KSČM má v sobotu rozhodnout, zda čeští komunisté dají svůj tichý souhlas druhé Babišově vládě, která by mohla začít vládnout, jsa složená z ministrů delegovaných stranami ANO a ČSSD. Vypadá to, že rozpory jednajících partají padly, takže by se tento projekt mohl stát skutečností. Každý projev stability je vždy žádoucí a každopádně prospívá systému jako takovému. Tím bychom vyčerpali pozitiva.

Negativem je, že česká společnost je nyní názorově až polárně rozdělena. Rozevření názorových nůžek je tak široké, že řada lidí nevnímá argumenty druhé strany a svým politickým favoritům fandí, jako by šlo o sportovní hvězdy.

Analýza situace je tristní, protože právě uvedený fenoménem podrývá suverenitu ČR. Není nic destruktivnějšího, než když jedni spoluobčané nevraží na ty druhé. Averze vůči komunismu je v tomto roce již nesmyslná a naprosto účelově přiživována. Měli jsme 29 let na vypořádání se se zločiny předlistopadového komunismu. Dokonce u nás na poli práva začaly platit určité nové zákony proti komunismu s retroaktivní platností. Proč se hysterie z komunismu stupňuje až nyní? Potažmo co má společného KSČM s komunisty, kterým bylo před 70 lety 40-50 let? Nejlépe je zeptat se zpívajícího jedenatřicetiletého právníka (alias hezounek Kena) šéfujícího zdravotnickému rezortu. Možná by souhlasil, že situace uzrála pro MUDr. Chocholouška.

Co se komunistů (KSČ) týká, všimněme si, že jsme dokonce z budoucnosti (naší současnosti) začali obviňovat dobové aktéry hluboko do minulosti s tím, že komunisti padesátých let XX. století porušovali své vlastní zákony, a sice dle našich dnešních názorů, podepřených zcela opačným, v ČR právě platným světonázorem.

Přitom Václav Havel byl zvolen na Hrad ještě v prosinci 1989 (ČSSR)! Československá socialistická republika zanikla až 28. 3. 1990. JUDr. Čestmír Kubát v monografii Jak to bylo doopravdy v kapitole Popření myšlenky demokratického a právního státu píše: „Za vnitrostátně nepromlčitelné lze uzákonit jen takové činy, které budou spáchány až po nabytí účinnosti příslušného zákona (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, §3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.)." Obvyklá praxe tedy je, že vinným dle nového zákona se může člověk stát až po schválení tohoto zákona, nikdy ne dříve. Nebo se rovnou dohodněme, že naši společnost okopírujeme ze Spielbergova filmu Minority Report (USA/2002).

Adam Vojtěch nemůže za to, že se ČR nevyrovnala s vlastní minulostí. Tím, že vyjednává i s KSČM, vzpomeňme tu na Jiřího Paroubka, který byl připraven jednat i s Marťany, přispívá k tomu, že se zvyšuje šance na přijatelný názorový konsensus, ze své podstaty nemůže být škodlivý, jako nemůže být škodlivé referendum či přímá volba prezidenta ČR.

zák. č. 198/ 1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu

Jakub Procházka a Václav Procházka v knize Dějiny Absurdistánu u zákona o protiprávnosti komunistického režimu poznamenávají: „[…] Pořádek slov umožňuje číst tento zákon i takto: Jde o ‚zákon o protiprávnosti komunistického režimu a (o) protiprávnosti odporu proti němu'." Ve stejném zdroji se také dále dočteme: „V červnu roku 1990 podala demisi Vláda národního porozumění České a Slovenské federativní republiky. Prezident Václav Havel následně jmenoval ‚novou' vládu — ve stejném složení!" Autoři uvádějí, že v ní zasedli komunisté: Čalfa, Dlouhý, Vacek, Barčák. Jestliže s komunisty tenkrát jednal Václav Havel, proč má za totéž trpět Adam Vojtěch nyní?