„Zvykneme sa prezentovať, že sme chudobný národ, ktorý mal ťažký život a vždy trpel pod tými, ktorí z neho chceli pomaly zodrať kožu."

Zdůrazňuje například, že rozdíly mezi společenskými vrstvami: „vyšší vrstva, například měšťané nebo podnikatelé, měly v 18. a 19. století velmi dobře. Vrstva chudých, kteří žili z ruky do úst jako rolníci, bezzemci či pracovníci v továrnách, měla velmi špatně."

Přestože se celý život zajímá o dějiny své vlasti, nerada by zažila nějakou část historie na vlastní kůže. Hlavně, co ji odrazuje, jsou špatné hygienické podmínky. Ovšem kdyby si mohla vybrat, patřila by do té „nejvyšší vrstvy": „Veľa cestovali, chodili do kúpeľov, na plesy, bály. Toto by sa mi páčilo, aj keď to odo mňa možno vyznieva trocha škaredo."
Pro chudé ženy v minulosti každodennost byla skutečně drsná. Musely se starat o množství dětí a o celé domácnosti.

„Muži chodili na vandrovku alebo za zamestnaním a na nich zostávalo úplne všetko. Pre chudobnejšie ženy to bola strastiplná doba."

Ve své poslední knize historička také velice pečlivě popsala každodenní utrpení žen v minulosti. „Ženy rodili doma, pomohla im matka, staršia sestra alebo ak bola ženou roľníka, tak musela ísť na pole, aj keď už mala bruško zarovno nosa a stalo sa, že porodila aj na tom poli. Dieťa potom len zabalila do spodnej sukne alebo do plachty."