První němečtí přeběhlíci z Wehrmachtu se začali objevovat už před zahájením války se Sovětským svazem. Někdy v polovině června začali jednotliví vojáci překračovat sovětské hranice.
Pouhý den před zahájením války hranice přešli čtyři němečtí vojáci z Wehrmachtu — tři v Kijevském vojenské okruhu a jeden v Baltském vojenském okruhu. Jedním z nich byl německý antifašista a ideový komunista, který údajně informoval velení Rudé armády o hrozící německé agresi. Podle posledních historických průzkumů, maršálové Žukov a Timošenko projednávali směrnici se Stalinem v jeho kanceláři mezi desátou a jedenáctou hodinou večerní, když Liskov právě překračoval Západní Bug. O novém zběhovi byl Žukov informován až po jeho návštěvě Stalina.
Dalším známým zběhem, který na rozdíl od Liskova bojoval se zbraní proti včerejším kamarádům, je Schmenkel, který se v roce 1941 přihlásil jako dobrovolník na východní frontu s jediným účelem — přesunu na stranu Sovětů. Koncem října dezertoval a připojil se k partyzánům Kaliningradské oblasti. Velmi brzy se Ivan Ivanovič, jak ho jmenovali ruští partyzáni, stal nejuznávanějším partyzánem Smolenské a Kaliningradské oblasti. Kromě toho, že se účastnil bojů, učil také sovětské vojáky, jak zacházet s německými zbraněmi. Sovětská vláda mu udělila Řád rudého praporu a německé velitelství stanovilo za jeho hlavu 2 000 říšských marek a 2 měsíce dovolené. Schmenkel byl zabit nacisty v únoru 1944. V 60. letech byl Schmenkelovi posmrtně udělen řád Lenina a Zlata hvězda Hrdiny Sovětského svazu.
Skutečnost, že Schmenkel získal Zlatou hvězdu, z něho činí nejslavnějšího Němce, který bojoval proti nacistům na straně SSSR. Kromě něho však také existoval neznámý voják Fedja, který se představoval jako Friedrich Rosenberg z Hamburku a bojoval ve 13. jednotce, která působila ve Smolenské, Vitebské a Mogiljovské oblasti. Kolik ještě bývalých vojáků Wehrmachtu je následovalo, zůstává otázkou.