Goodbye videa obvykle provází odstupující významné státníky po mnohaletém působení, častěji dokonce v okamžiku skončení jejich pozemské poutě, tento dramaturgický způsob vyjádření bývá volen i jako rozlučkové gesto pro hvězdy, které opouštějí seriál či reality show.

Jenže aby si „farewell" video zinscenoval hlavní aktér — hvězda sama pro sebe — a média jen přebrala výsledný produkt, to je opravdu, mírně řečeno, sebestředné. Až výstřední. Je to něco jako napsat si heslo do Wikipedie sám o sobě. Na druhou stranu je to originální, bod za umělecký dojem.

Lidové noviny citují Šlechtovou v tom smyslu, že ona sama soudí, že do druhé vlády Andreje Babiše nebyla ani nominována, jelikož usilovala o potření korupce v armádním rezortu. Svým podřízeným věnuje klip „Mám vás všechny ráda" (tím se myslí vojáky, pozn.). Šlechtová metaforicky zmiňuje „pavučiny", které je třeba z armády vymést.

Škoda, že se při této příležitosti nezmínila o kostlivcích ve skříni a věcech zametených pod koberec. Měla by mít možná radost z toho, že se nestihla stát jednou z krásných, přesto pavučinek…

Pavučiny na ministerstvu obrany? Místo Antonovů a MiGů jen korupční aféry?

Československo mělo kdysi jednu z největších armád Varšavského bloku. V kolektivní monografii autorů „Příběhy (ne)obyčejných profesí", jejímiž editory byla Lenka Krátká a Miroslav Vaněk, se dovídáme následující: „ČSLA patřila v období tzv. Normalizace mezi největší armády tehdejšího východního bloku a podle některých autorů byla dokonce druhou nejkvalitněji vycvičenou armádou (po sovětských ozbrojených silách) v rámci Varšavské smlouvy vůbec".

Copak je to za vojáka ČSSR (1987) aneb „neviděli jste tady takové dvě holky?"

Karla Šlechtová tedy odešla z rezortu po půlroce působení. Určitě si musela všimnout, co z něj zbylo. Dnešní armáda pomáhá při živelných pohromách, to jí slouží ke cti. To že naše letouny hlídají Pobaltí, dejme tomu. Avšak zvládne naše armáda případný nápor stovek tisíců běženců? Nejasností a temných míst je ovšem více.

Možná i proto je Šlechtové klip černobílý. Příliš silně evokuje tzv. Film Noir. Tento žánr má co dělat s krimi v thrillerovém zabarvení. Nezapomeňme třeba na kauzu bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové. Ta řídila ministerstvo obrany jako 10. ministryně v letech 2007-2009. Vzpomínáte na kauzu letadel Casa? „Osmidenní" ministryně obrany Kateřina Peake (12. prosince 2012-20. prosince 2012), byla novináři kousavě tázána, kolik že vrtulí mají letadla Casa? A co teprve korupční aféra se stíhačkami Gripen z roku 2004? Nebo co onen zašlapaný projekt radaru „Tamara"? Jsou tohle ty pavučiny a „smetí" na ministerstvu obrany? Stačí se zeptat Plk. v. v. Václava Vaška, autora knihy „Etudy vonící luftem", jestli byl nakonec šťastný, když musel opustit počátkem 90. let kokpit MiG-29, aby po letech do téhož stroje usedl v kbelském muzeu, již jako do exponátu.

Pochmurná nálada I. věty Beethovenovy sonáty s předepsaným tempem „adagio sostenuto"

Co je na rozlučce s armádou tak pochmurné? S trochou nadsázky řečeno: 195 dnů trvající láska (viz „Mám vás všechny ráda") je například dle Marice Chevaliera, šansonového oblíbence Miroslava Horníčka, jenom takové „pfúúú", viz jeho nazpívání písně od Cola Portera „Just One Of Those Things".

195 dnů v armádě Karly Šlechtové, to byla, řečeno jazykem kumštu — když už Šlechtová začala točit umělecké art filmy — jen „jedna z těch věcí", „just one of those things…". Proč se u všech všudy vyjadřovat gotickým stylem jakoby o tragédii? Odkdy je rozlučka s armádou tragická, nota bene s nutností hudebního pochmurného podkresu? Vzpomínáte, jak jásali vojáci záklaďáci, když jim končila služba?

V neuvěřitelnostech kolem české armády bychom mohli pokračovat. Od vyjadřování generála Pavla (novinky.cz „Rusko je nespokojené se stavem světa…"), že Rusko je hrozba (asi zapomněl na píseň českých vojáků z I. světové války: „Červený šátečku kolem se toč, / kolem se toč, / kolem se toč. // My jdeme na Rusa nevíme proč, / nevíme proč, / nevíme proč" //), přes fascinaci Parkanové „krásnými letadly" až po již zesnulého exministra obrany Antonína Baudyše, který když letěl do Švédska, došlo na palubě armádě patřícího Tupolevu Tu-154 M ke střelbě, resp. k prostřelení podlahy, údajně měla být zasažena palivová nádrž. Když to viděli odborníci, tenkrát říkali, že dobře že „Túčka" vycházela koncepčně původně z vojenských letadel. To byl také důvod jejich zvýšené tolerance vůči poškození («повышенная живучесть») a i vysvětlení toho, že Baudyšův tým „šťastně přistál", aby pak jeho generálové mohli ve švédských obchoďácích krást rybářské háčky…

Inu, nedivme se pochmurné náladě Šlechtové. Snad nám ji zlepší následující píseň, jíž se již slavná česká politička, druhdy rovněž ministryně obrany paní Vlasta, vlichocovala do přízně americkému prezidentu Bushovi ml. Neváhala přitom zpervertovat Bromovu píseň Dobrý den, majore…

Pokud si autor tohoto článku dobře vzpomíná, kritik Jiří Černý tehdy poznamenal, že „kdyby blbost nadnášela, měla by ČR další Gripen zadarmo!"

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.