Nejdřív přijel do Moskvy, kde byl přijat na nejvyšší úrovni. Pak poslal ruskému prezidentovi dopis, ve kterém požádal o omilostnění Olega Sencova. Kreml ale tento dopis zatím nedostal.

Avšak ohlas na záštitu generálního tajemníka RE nad teroristou, jehož povolání je režisér, ještě nestihl získat dostatečný multimediální rozsah. Jagland učinil prohlášení ohledně nanejvýš aktuálního tématu pro jeho organizaci, odmítnutí Ruska platit příspěvky do úplného obnovení pravomocí v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

Prohlášení generálního tajemníka ohledně financí samozřejmě značně snížilo nadšení ohledně Sencova. Protože, i když v Rusku označili jeho slova za ultimatum, musíme upřímně přiznat, že se nepodobají nekompromisnímu požadavku, nehledě na výrok „poslední termín". Thorbjørn Jagland prohlásil, že „30. června je nejpozdější termín pro splacení příspěvku. Nevím, co se stane do 30. června. Udělal jsem ale vše, abych se pokusil urovnat tento problém".

Prohlášení generálního tajemníka vypadá spíš jako přiznání neschopnosti najít východisko ze vzniklé situace, které je stále smutnější pro rozpočet Rady Evropy.

Během tří desetiletí bezvýhradné dominace Západu a liberálně globalistické ideologie ve světě byl vytvořen celý systém struktur, jejichž hlavním reálným úkolem je ideologický a propagandistický doprovod činnosti hegemona. Tento osud dostihl také kdysi váženou a autoritativní organizaci, která byla založena za účelem celoevropské spolupráce v oblasti demokracie, lidských práv a kulturní součinnosti.

Hlavní problém RE nespočívá samozřejmě v tom, že Rusko odmítlo platit příspěvky a že kvůli tomu vznikly pro tuto organizaci finanční potíže. Hlavní je, že byl zviklán celý světový politický řád, který existoval několik posledních desetiletí. Na pozadí zjevné hanby, do které vyústil summit G7, na pozadí brexitu a stále častějších „vzpour" v EU nevypadají finanční problémy Rady Evropy až tak významně. A právě proto jsou mnohem fatálnější.

Protože RE je, na rozdíl od EU nebo G7, za kterými stojí reálná moc, reálné zdroje a reálné možnosti pro ovlivnění světa, prostě „servisní kancelář", která byla po jistou dobu užitečná pro klienty, ale které se dá v době dnešních velkých změn, geopolitických otřesů a klesajících zdrojů snadno zbavit.

Z Rady Evropy se již vlastně stává z vážené a autoritativní mezinárodní organizace podřadná struktura, kterou dnes opovrhují téměř všichni.

Na rozdíl od EU nebo klíčových evropských mocností nemá Rada Evropy pružnost, která by umožnila účinně urovnat problémy. Není to prakticky možné, poněvadž samotná struktura a procedura přijímání rozhodnutí nedovolí projevit zdravý smysl a realistický přístup k politice.

Jak vrátit Rusko do PSRE, když tomuto rozhodnutí brání nesmiřitelné protiruské síly, které tu mají největší „balík akcií"? Tyto síly navíc nezajímají finanční problémy (ať už se kvůli tomu trápí vedení nebo ne), ani celkový pád prestiže a vlivu této organizace. Jsou naprosto upřímné ve své nesmiřitelnosti vůči Rusku.

Právě v tom máme hledat příčiny výroku Jaglanda „udělal jsem všechno, abych se pokusil o urovnání tohoto problému." Víc se to podobá zoufalství než ultimátu.

Rada Evropy nemá přitom žádné nástroje, ani hypotetické, aby tlačila na Rusko. Všechny návrhy, jako například zavřít před RF Evropskou radu pro lidská práva, vypadají spíš jako práce ve prospěch Moskvy, a nikoli jako trest pro ni.

V důsledku prohlášení generálního tajemníka Rady Evropy o „posledním termínu" splacení příspěvků podněcuje otázku, a co se nám stane, když to neuděláme?

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce