Moderní radiolokační systémy jsou schopny dělat mnoho věcí. Například radar Irbis s pasivní fázovou anténou, který mají ve výbavě letounu Su-35S, je schopen odhalit vzdušné objekty až na vzdálenost 400 kilometrů, sledovat 30 cílů a současně s tím navádět rakety na 8 z nich. Přičemž to dokáže jak ve dne, tak i v noci, v jakýchkoli podmínkách i v podmínkách radioelektronického boje.

Ale i takové vyspělé systémy časem zastarávají, na jejich místo přicházejí nové, dražší a složitější — radary s aktivní fázovou anténou (AFAR). Zde funkci tradiční antény plní stovky a tisíce malých elementů, z nichž každý je současně jak vysílač, tak i přijímač radiového signálu.

„AFAR může provádět činnost hned v několika diapazonech, aby s velkou přesností zjistil typ cíle s dostatečně malým povrchem odrazu. Je to hlavně prostředek vzdušného útoku raketami třídy vzduch-vzduch na okřídlené střely a letouny používající technologii stealth. Dříve se tyto radary dávaly na protivzdušné systémy, nyní se ale dávají i na letouny," řekl pro Sputnik vojenský expert Alexej Leonkov.

Podle jeho slov se cílů, které musí letoun v boji odhalit, stalo o mnoho více. Při masovém startu protivzdušných raket se piloti musejí orientovat, musí vědět, z jaké strany letí rakety, jaké jsou třídy a identifikovat místo, kde se každá z nich nachází. Všechny tyto informace jsou během několika vteřin potřeba, aby bylo možné zvolit správnou taktiku.

Toto je nejlépe realizováno na novém ruském stroji Su-57, který má principiálně nový radar N036 Bělka. Přitom i radar, i systém navedení zbraní, i systém ochrany letounu jsou součástí jediného celku. A nejen to, mnoho povrchů letounu jsou univerzální antény. Letoun má okolo sebe radiolokační „sféru", která zajišťuje přehled na stovky kilometrů daleko, čímž pilotovi poskytuje maximální množství informací o tom, co se děje na zemi i ve vzduchu.

Radiolokátory Su-57 plní následující funkce: průzkum, aktivní radiolokace a radioelektronický boj. Pilot nemusí manévrovat, aby kontroloval situaci zprava, zleva i zezadu. Všechny informace k němu přicházejí automaticky do jeho helmy a na interaktivní prvky kabiny.

Vlastnosti těchto nových systémů je možné srovnat například s letouny Mig-15, jejichž radar Izumrud měl výkon 50-60 kilowatt a mohl odhalovat cíle na vzdálenost 11 kilometrů. Velmi moderním systémem ve své době byl Sapfir-23, který se používal ve stíhačkách Mig-23. Radar byl schopen odhalit cíl na vzdálenost 20 kilometrů a díky systému „svůj-cizí" dokázal odhalit státní příslušnost letounu.

Moderní palubní radary AFAR jsou považovány za vrchol rozvoje v tomto směru.

„Američané nyní přiznávají, že Rusko je v mnohých otázkách radiolokace předehnalo. Oni panikaří, například kvůli tomu, že radary bojového letectva USA neodpovídají moderním požadavkům — naši piloti odhalují jejich letouny jako první. Ke všemu ještě naši (ruští) vývojáři mají v malíčku celý jejich systém stealth. Už první letouny Mig-29 byly vybavovány radary, které viděly bombardéry B-2 na pozadí země naprosto bez problémů. Všechny nejmodernější technologie takzvaného létajícího křídla (B-2), speciální opracování korpusu, to vše nepřineslo žádné výsledky," prohlásil Leonkov.