Například polská státní tajemnice Anna Maria Andersová hovořila o znepokojení příznivců USA v Evropské unii v kontextu blížícího se summitu: „Jsme znepokojeni. Jsme jednoznačně znepokojeni. Jsme znepokojeni, protože není možné předvídat, co bude řečeno (na summitu — pozn.red.). Putin může být velmi okouzlující a je otázka, jak náš prezident bude na to reagovat" <…>. Právě strach, že prezident USA na základě nějakých svých strategických představ je všechny "ponechá" vůli osudu, nutí americké politiky a odborníky obávat se o svou budoucnost.

K úplnosti obrázku je třeba se podívat, jak situaci kolem summitu vidí „odborník na Rusko" a bývalý americký velvyslanec v Moskvě Michael McFaul. Jeho stránky na Twitteru poskytují unikátní možnost vidět „v přímém přenosu", jaká muka pociťuje pouhou myšlenkou na možné Trumpovy ústupky. „Republikáni byli naštvaní, když Trump nedokázal zabránit Putinovi v anexi Krymu, ale mnozí z nich nyní mlčí, když Trump přemýšlí o schválení této anexe. Vaše mlčení mnoho napovídá o vašich zásadách a strategickém myšlení na téma amerických národních zájmů."

Škoda, že se pan bývalý velvyslanec nenamáhal vysvětlit, jakým způsobem popírání práva obyvatel Krymu na sebeurčení odpovídá zájmům obyčených lidí v Oklahomě či v Texasu. Ale můžeme ho pochopit, neboť on je příliš zaujat vypočítáváním Trumpových „hříchů": „Během posledních dvou týdnů Trump pozval Rusko, aby se připojilo k „sedmičce", vyvracel zásah Ruska do (amerických — pozn. red.) voleb v roce 2016, naznačil uznání krymské anexe, naznačil odchod ze Sýrie a snížení počtu amerických vojsk v Německu. A výměnou za tyto ohromné ústupky Tump poprosil Putina udělat co?…"

Otázka pana McFaula měla být řečnická, ale v praxi je možné navrhnout minimálně jednu verzi odpovědi: Trump potřebuje ruskou pomoc k udržení cen na ropném trhu a tato potřeba vznikla z jedné strany „výpadkem" íránské ropy z trhu (právě kvůli americkým sankcím) a z druhé strany tím, že Trumpovy pokusy „vymáčknout" další objemy ropy ze Saúdské Arábie byly neúspěšné.

Ať se to McFaulovi líbí nebo ne, „hlavní ventil" globálního ropného trhu se teď nachází v Kremlu a Trump to ví <…>.

Nejdůležitější v celé této historii je to, že Trump je ochoten jít na přímý kontakt nehledě na očividnou politickou toxicitu helsinského summitu. Prezident USA se stěží rozhodl k takovým diplomatickým gestům díky své dobrotě nebo kvůli tomu, aby měl možnost se dotknout „Putinova kouzla", o němž s takovou úctou a strachem hovoří polská státní tajemnice.

Jedinou možnou motivací je to, že Vladimir Putin má to, co nutně potřebuje americký prezident, a to velmi rychle.