To, že jsme se zbavili národního majetku, není tak hrozné, jako to, že jsme se zbavili úcty k vlastním lidem. Majetek se dá opětovně budovat, bohužel s úctou je to složitější. Nerad píšu o politice, protože na ní nic, co by v této době mohlo být pro lidi přínosem nevidím. Řeším společenský systém. Nezajímá mě levá, ani pravá. Zajímá mě jen to dobré a prospěšné. Jsem odpůrcem politických stran. Pokud bych měl uvažovat o volbách, pak jsem pro volbu jednotlivce, který bude volen na základě svých výsledků. Dnes si politická strana najde nějakou hezkou tvář, kterou oblepí republiku a za ní se pak schovají všechny ty špíny, které čekají na kořist. On se v tomto politickém systému někdo chytrý a zároveň lidský těžko hledá, protože takovému ten systém dá jen dvě volby. Buď ho spolkne, nebo vykopne.

Lidový mudrc

Minulý blog mi ještě více otevřel oči a ještě více mě nutil přemýšlet. Přemýšlet o tom, jaká že jsme společnost. Neustálé výklady o morálce, o principech, o lásce a pravdě. Ale podívejte se kolem sebe, zvedněte oči od svého mobilního světa a přemýšlejte. Společnost dnes dokáže zachránit zaběhlého pejska, který se utýraný a zaběhnutý toulá městem. Společnost dokáže zorganizovat sbírku na ošetření, krmení a pak si ho někdo vezme do opatrovnictví. Ta samá společnost ovšem dokáže projít kolem ležícího člověka s odůvodněním, že je zřejmě stejně jen opilý. Ta samá společnost organizuje protesty za lidská práva za všechny možné kouty světa, ale co se děje 50 km za Prahou, to už nevidí. Ta samá společnost dokáže nemocnému vystavit parte, protože jeho léčba není hrazena pojišťovnou.

Pak přichází asi nejtradičnější argument. ,,Kdyby se lépe učili, tak nemusí živořit.“ ,,Každý může podnikat, nikdo mu v tom nebrání“. S prominutím to jsou tak ubohé argumenty, že vypovídají především o něm samotném. Jelikož kdyby se všichni dobře učili a podnikali, tak kdo by pak pro ty podnikatele a kancelářské pozice pracoval? Bohužel všem není shůry dáno a každý se nenarodí s IQ 140, nebo s knížecím dědictvím. Ne každý má známé na vrcholu ledovce, aby se mohl projít českým tunelem a zajistit se na zbytek života. A především na to každý nemá žaludek. Přesto mi někdo chce říct, že takový lidé jsou předem odsouzeni k otrokářskému životu, popřípadě přímo odstrčeni mimo společnost? O co jsou méněcenní, než ten zatoulaný pes? V čem tedy pro ně spočívá dnešní svoboda? Že mohou cestovat a nakupovat braky s celého světa? Že mohou sledovat pouze západní zprávy a nemusí se zatěžovat těmi z východu? Tak se jich zeptejte, kolik z nich si může dovolit dovolenou. Zeptejte se těch, co tu tvoří hmatatelné hodnoty, díky kterým mohou existovat teplá kancelářská místa a díky kterým žijí podnikatelé. Zeptejte se důchodců, kteří celý život tvrdě pracovali, jak si užívají té svobody. Pak také nepoužívejte svůj jediný argument o komunistech. Protože to není věc komunistů, ani pro to nic neudělali. To jen ti lidé to tak cítí, když porovnávají a volí. Vlastně za to mohou komunisté, ale ti převlečení do luxusních podnikatelských kabátů a nových politických stran. Přesně tak, jak si to před 25 lety namalovali. A dnes se jim povinně tleská a vyučuje se o nich.

Žádný systém, který rozvíral nůžky nevydržel tlak zespodu a nevydrží tak, ani tento. Ten náš se tomu snaží bránit tím, že drží maximum lidí na sociálním minimu. Tak aby neměli čas a sílu s tím bojovat a zároveň aby mohli systému dávat.

Samozřejmě, že to zatím není tak hrozné, že převážná část lidí má ještě bydlení a někteří mohou každý rok na dovolenou. Ovšem tímto stylem to nebude dlouho trvat. Demokracie je určitě fajn věc, ale těžko se provozuje, pokud se svěří do rukou cizího. Těžko se také provozuje po tom, co veškerý svůj majetek nechá rozplynout, aby se někomu musela upsat. Taková diktátorská demokracie je jak teplé, uplácané hovno na zlatém podnosu. Krásně to působí, sálá z toho teplo, ale zkuste to ochutnat.

Zdroj: Blog autora