Damašek i Moskva chtějí, aby americké jednotky ze syrského území odešly, ale je otázkou, zda je to při pohledu na „realitu v terénu“ dostatečně „velký americký dar“, aby Putin Trumpovi padl k nohám nebo mu nabízel nějaký významný ústupek na výměnu. Vše totiž napovídá, že USA odejdou – nebo budou donuceny odejít – samy, a to dřív nebo později.

Moderními ideologiemi nepolíbený byznysmen Donald Trump se chystá na helsinský summit s Vladimirem Putinem. Podle CNN na něm chce ruskému prezidentovi nabídnout dohodu – USA hodlají Bašáru Asadovi umožnit, aby s ruskou podporou opětovně ovládl jih země u hranic s Izraelem anektovanými Golanskými výšinami, Jordánskem a Irákem, který mimochodem zrovna opětovně převzal kontrolu nad společnou hranicí ze své strany. Výměnou za to Damašek kývne na vytvoření demilitarizované zóny podél hranic, přičemž v oblasti nebudou žádné íránské jednotky. A následnou výměnou za to si USA seberou své vojáky a odejdou ze Sýrie úplně. Ukončení americké pomoci džihádu na jihu Sýrie, který aktuálně vyklízí pozice před postupující syrskou armádou, lze z tohoto pohledu vnímat jako gesto dobré vůle.

Už na počátku dubna se do médií „proláklo“, že má Trump prohrané války v Sýrii už dost a chce stáhnout své jednotky nejlépe už do října, aby mohl před kongresovými volbami slavnostně oznámit, že v boji proti Daeši je „mise splněna“ a vojáci se vracejí domů, ke svým rodinám…Přesně v tomto duchu se ostatně nesou i „přípravné“ kroky z uplynulých týdnů: Washington už fakticky hodil přes palubu „své“ syrské Kurdy a po nich i „svůj“ džihád na jihu Sýrie. Mimochodem, tito džihádisté po boku Al Kajdy spadají pod americké velení sídlící v jordánském Ammánu, a když se o víkendu vzepřeli „ponižujícím podmínkám“, které jim ke kapitulaci nabídla ruská delegace, a ukončili jednání o příměří, následoval příkaz z Jordánska a znovu se k rozhovorům o kapitulaci poslušně vrátili. (Kdo ještě vzpomene na teze o „autentické lidové syrské revoluci proti diktatuře“?) A nejnověji se ukazuje, že „američtí“ Kurdové v čele Syrských demokratických sil (SDF) začali s Damaškem jednat o předání východosyrské Rakká do rukou režimu. Mnoho lepších variant jim beztak nezbývá – USA ztrácejí zájem a samy čelí ve městě, které bylo od Daeše osvobozeno až „do mrtě“, stále intenzivnějšímu povstání místních prorežimních i arabských klanů, jimž se nelíbí kurdská nadvláda v tradičně převážně arabském městě. Ale především, Trump o předání Rakká zpět Sýrii beztak mluvil už více než před rokem.

Washington Post si postěžoval, že Trump „odevzdává“ Sýrii Putinovi. Faktem ovšem je, jak podotýká třeba Juan Cole, že Spojené státy Sýrii nikdy neměly. Měly tam několik (asi dva) tisíc příslušníků speciálních oddílů bojujících po boku levicových kurdských milicí, vesměs v neklidných oblastech u tureckých a iráckých hranic. A kromě těchto Kurdů Američany v Sýrii nikdo nechce.

Nedávný nálet na irácké milice, které na východě Sýrie „dočišťovaly“ poslední zbytky Daeše, Spojeným státům ze strany mocných iráckých šíitských oddílů vynesl jen hrozby odvetou. Turecko tlačí na americko-kurdské spojenectví a neustále vyhrává – nejprve získalo volnou cestu k dobytí Afrínu a nedávno i americký slib, že Kurdové nyní, na počátku července, opravdu zahájí konečný odsun z Manbídže. A k tomu už Kurdové vůbec neodmítají rozhovory bez jakýchkoli předběžných podmínek s Damaškem, hlavně aby si zajistili ochranu před Tureckem. A do toho všeho se právě v oblasti Manbídže zformovaly lokální milice odhodlané vyhnat jak Turky, tak i Američany a Francouze. Zbývá ještě americká základna Al Tanf na jihu Sýrie u jordánských hranic, která je Damašku sice trnem v oku, ale sama o sobě moc nezmůže. A k tomu Izrael v rámci dohod s Ruskem dál trvá na tom, že hranici mezi Sýrií a Golany bude ze syrské strany a na základě dohody z roku 1974 kontrolovat jen a výlučně syrská vládní armáda – koneckonců, působila tam posledních třicet let a nic hrozného se nestalo. Tím USA přicházejí i o argument, že by v Sýrii měly chránit Izrael. Čili, jak shrnuje šéf syrského parlamentu Cháled Abúd, pokračující americká vojenská přítomnost v Sýrii prostě už nedává smysl.

Je na jedné straně logické, že Damašek i Moskva chtějí, aby americké jednotky ze syrského území odešly, ale na straně druhé je otázkou, zda je to při pohledu na „realitu v terénu“ dostatečně „velký dar“, aby Putin Trumpovi padl k nohám nebo mu nabízel nějaký významný ústupek na výměnu. Vše totiž napovídá, že USA odejdou – nebo budou donuceny odejít – samy, a to dřív nebo později.

Na Teherán!
A Washington přitom takový „velký ústupek“ podle všeho očekává. Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton, který v uplynulých dnech v Kremlu summit dojednával, totiž konstatuje, že strategickým problémem v regionu už pro USA není Bašár Asad a jeho režim, ale přítomnost Íránu v sousedních zemích, čímž kromě Sýrie nejspíš mínil především Irák a Libanon. „Není to jen o jejich pokračujícím programu jaderných zbraní, ale i o jejich pokračující silné podpoře mezinárodnímu terorismu,“ zablouznil Bolton. „Uvidíme, co bude, až se (Trump s Putinem) setkají,“ prohlásil. „Existuje možnost pro mnohem širší rozhovory o nápomoci při návratu íránských vojsk ze Sýrie do Íránu. To bude významný krok kupředu.“ Není jasné, zda kvůli tak vysokému a strategickému cíli například není Trump ochotný „zapomenout“ třeba na Krym, ale USA zavalují Rusko sankcemi co týden, a tak asi žádný velký „kšeft“ čekat netřeba.

Nicméně, vše opravdu nasvědčuje tomu, že po sedmi marných letech svrhávání syrského režimu nyní USA soustředí svou pozornost k násilnému svržení režimu v Teheránu. CIA už loni zřídila speciální „Iran Mission Center“, jehož cílem je analyzovat situaci v Íránu a v neposlední řadě připravovat i tajné vojenské akce. Jedním z hlavních nástrojů amerického boje se má stát íránská teroristická sekta Lidových modžáhedů (MEK), kteří teroristickými útoky bojovali proti Teheránu už za Saddámovy války proti Íránu v letech 1980 až 1988 (a mají zajímavé vazby i na vrcholné pravicové politiky v ČR). Ještě v roce 2014 je Američané chránili v Camp Liberty u Bagdádu, když pak byli sami z Iráku „odsunuti“, vzali „mudžáhedíny“ s sebou, konkrétně do táborů v Albánii, kde MEK úspěšně trénuje teroristy.

V sobotu se v Paříži konala konference Národní rady íránského odporu (NCRI), což je střechová organizace pod kontrolou MEK. Mezi placenými řečníky byli například bývalý americký kongresman Newt Gingrich nebo další Trumpův souputník, jeho právník Rudy Giuliani. „Protesty v Íránu se nedějí spontánně,“ prohlásil mimo jiné Guiliani a potvrdil tak, že USA aktivně tahají za nitky. „Dějí se díky našim lidem v Albánii a mnoha našim lidem po celém světě.“ Na pozoruhodnosti celé akci dodává skutečnost, že teroristická MEK nemá podporu v Íránu a dokonce ani v diaspoře, protože Íránci prý tvořili jen asi polovinu lidí v sále. „Druhou polovinu tvořili znudění Poláci, Češi, Slováci, Němci a Syřané, kteří se ozvali na facebookovou kampaň, která slibovala výlet, stravu a ubytování v Paříži za pouhých 25 eur,“ popisuje The Guardian.

Faktem ovšem je, že se v Íránu demonstruje. V prosinci masové sociální bouře ukončila armáda, miliony provládních demonstrantů a nejspíš i „polibek smrti“, který demonstrantům svou veřejnou podporou vyslaly USA a Izrael. Nyní demonstrace propukly nejprve na teheránském Velkém trhu a posléze i íránském Choramšáhru, a to kvůli nedostatku vody. Jako kdyby to izraelský premiér Benjamin Netanyahu „předvídal“, před pár dny teatrálně nabídl „íránskému lidu, jehož blaho mu leží na srdci“ izraelská zařízení na čištění vody a po pár dnech dodal, že by nejprve měli svrhnout svou vládu. Současně s tím Trumpův Washington po zrušení jaderné dohody uvaluje na Írán další a další sankce, které podobné krizové situace cíleně vytvářejí. K tomu USA varují, aby svět přestal kupovat íránskou ropu, a přinejmenším Západ zdá se být poslušným – na rozdíl třeba od Číny, Ruska nebo Turecka. Je ovšem dál otázkou, zda lze Íránce ke svržení své demokraticky zvolené vlády dohnat prostým „pošťuchováním“ ze zahraničí při současném cíleném zhoršování jejich životních podmínek…

Nabízí se samozřejmě i varianta vojenského útoku, ale američtí a izraelští spojenci prošli už během syrské války „zatěžkávacím testem“ a vesměs v něm selhali a ocitli se na hraně vlastního rozpadu, pokud tedy rovnou nezměnili strany. Írán navíc není Irák a ani Sýrie, je násobně větší a jeho ekonomika i ozbrojené síly jsou adekvátně silnější, což ovšem platí i pro efektivitu jeho starých i nových regionálních spojenců. Nemluvě už o Rusku, které během syrské krize vytvořilo s Íránem pevnou alianci a nemá jediný důvod „prodat“ svého spojence, natož jen proto, aby Trump mohl splatit své předvolební „dluhy“ americké židovské lobby. Vojenská agrese by se tak velmi snadno a rychle mohla proměnit v další „nevítěznou“ akci, která USA a jeho regionální spojence uvrhne jen do ještě „hlubších chmur“.

Proto lze spíš počítat s tím, že každý další protest v Íránu bude „podpořen“ zvenčí, s cílem našlehat „revoluci“. Íránští Kurdové už také zintenzivňují svůj boj proti Teheránu a bojové zkušenosti sbírají v řadách Daeše v Afghánistánu, kde má – shodou náhod — Daeš společné cíle s USA. Eskalovat bude jistě i ekonomický tlak. Na druhou stranu ale platí, že se Západ pokoušel současný íránský režim zničit už od jeho zrodu v roce 1979 a nikdy se mu to nepovedlo. Naopak, Írán je dnes silnější a vlivnější než kdy dříve. A co víc, svět je už zcela jiný, „nabírá“ na multipolárnosti…

Zdroj: http://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/26575-trump-odchazi-ze-syrie-a-chce-za-to-pomoc-ruska-proti-iranu

Vyhlásenie: Názory autora sa nemusia zhodovať s názormi vydavateľstva Sofian, s.r.o. Zodpovednosť za obsah tohto článku nesie výhradne jeho autor. Vydavateľstvo Sofian, s.r.o. nie je zodpovedné za akékoľvek prípadné nepresné či nesprávne informácie v tomto článku. Sofian, s.r.o. dáva súhlas na zdieľanie našich pôvodných článkov na ďalších nekomerčných internetových stránkach, ak nebude zmenený ich text a názov. Pri zdieľanom článku musí byť uverejnený zdroj a autor. Ak chcete články z nášho webu publikovať v tlači či inými formami, vrátane komerčných internetových stránok, kontaktujte redakciu na [email protected].

UPOZORNENIE
Vážení čitatelia – diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne.

Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.
Motto: Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu