Například komentátor zpravodajství Reflex Oliver Adámek uvedl několik svých postřehů. Podle novináře je hlavním vítězem tohoto mistrovství ruský prezident Vladimir Putin

Rusové slavili vítězství, ještě než dohráli poslední utkání. Ruská reprezentace si poradila jak s Egyptem, tak i se Španělskem, čímž získala zpátky fotbalový respekt.
Ohledně organizace mistrovství také nevznikl žádný velký problém.

Autor článku připomněl slova Borise Johnsona, který říkal, že Putin využije šampionát ke zlepšení vlastní image, podobně jako Adolf Hitler olympiádu v roce 1936. „Celkově každopádně zatím hází sportovní svátek na Rusko dobré světlo a na podezřelé přidělení pořadatelství před osmi lety už si dnes vzpomene málokdo."

Dalším postřehem autora je to, že koncepce multikulturního týmu je velice sporná. Diskuse, která byla rozvinuta ještě před MS ohledně reprezentace Německa, souvisela nejenom se sportem, ale i s migrační politikou.

Případ francouzského družstva ukázal, že přistěhovalci můžou přinést národním týmům určité oživení.

„Díky rozdílné fyziologické výbavě doplňují mančafty o ty herní vlastnosti, které „čistokrevným" Evropanům často chybí, například rychlost a sílu."
Ovšem tato otázka je velice sporná, neboť například Španělé byli dvakrát v řadě mistry Evropy s téměř úplně homogenním týmem, Brazílie i Argentina stojí také na rodilých „domácích" fotbalistech, podobně Anglie, Portugalsko či Itálie.

„Ronaldo s Messim shodně neprošli ani do čtvrtfinále, třetí kandidát na Zlatý míč pro fotbalistu roku, Egypťan Mohamed Salah nezískal se svým týmem navzdory očekáváním ani bod."

Ronaldo a Messi mají za sebou obrovskou marketingovou sílu, ovšem nemohou udělat nic se svým věkem a postupně stárnou. Budoucnost ovšem patří jiným mladým fotbalistům jako je například Francouz Kylian Mbappé.

Zdroj: snews.com