Přišel jsem domů, sedl si a uvařil kávu.  Z tašky jsem vytáhl fakturu a ze zvědavosti na ni pohlédl. Pět a půl tisíce mě ani nepřekvapilo. Je to tak vždycky. Jen jsem se podíval, co za tu chvilku v opravně dělali. Ano, výměna lékárničky v kufru, už prošlé, výměna oleje v motoru, ten je drahý. Auto jako nové. Vždyť jsem ho den předem umyl, vyluxoval a vyleštil okna ironem. Nebudu jim ho dávat na technickou prohlídku zaprasené. Auto jako nové. Moje bucinka. Lízinková, či leasingová, jak se to vlastně píše?

Mám rád svůj autoservis. Daří se jim a starají se o mne. Kdysi jsem měl Mazdu. Starou přes dvacet let a byl jsem třetí řidič. Naštěstí dlouhodobý majitel přede mnou byl pod pantoflem a směl ji v dobře větrané garáži jen oprašovat. Chá. Já tu zanedbanost v ježdění pak doháněl. Jenže mě zradila záda. A při jedné návštěvě servisu mě se šibalským úsměvem posadili do nového „Micáku“. Mitsubishi mělo vyšší podvozek a krásnou červenou barvu.  Seděl jsem v autě jako král, podlehl vábení červené metalízy a autíčko bylo a je moje. Dostal jsem na vrakovišti tisícovku za starou Mazdu – pozdějc jsem to skoro obrečel – a v servisu leasingovou smlouvu na červené auto. Kdysi dávno jsem takhle dostal tři tisíce za Trabanta kombíka. Ale to už je dávno.

Podíval jsem se znovu na fakturu. Už několikrát jsem měl chuť milované auto prodat. Důvody byl různé, ale vždy jsem si našel výmluvu. Asi už mi zůstane do smrti, cítím to. Přesto, že se ze mne stává sváteční řidič. Dříve jsem auto k podnikání potřeboval, jinak bych nic neudělal. Dneska je to jiné.

Trochu jsem se zasnil. Ke studiu tlustý manuál, kde polovina obsahu s nadšením popisuje použití autorádia a přehrávače a různé fígle. Holt Japonci. Je to ale stále lepší, než studovat letáky Kauflandů, Lidlů, Billí, Tesek a Albertů. Je to technika. Taky nemusím studovat nabídky firem prodávajících plyn a elektřinu. Ani přemýšlet nad zdravotní pojišťovnou, kterou si zvolím. Tady všude jsem byl zásadový, nebo mne to spíš nebavilo. Natož abych přemýšlel, jestli vsadím na Brazílii nebo Koreu, či bude-li Zeman ještě prezidentem.  A kupovat akcie mědi, pšenice či Amazonu, to už vůbec.

Opět jsem se podíval na fakturu a přemýšlel. Leasing, s nejrůznějšími podmínkami. Dodržovat drahé technické prohlídky, platit ve výsledku mnohem víc ve splátkách, živit spoustu usměvavých, vstřícných a voňavých lidiček. Peníze přece dělaj´ svět kulatý, nebo snad ne?

Co takhle hypotéky na dům a věčné splátky. Jiné splátky, jiné půjčky. Mohutná call centra, co nabízí… co vlastně? Vymahače, exekutory, splátky na exekuce, oddlužení, kupování dluhů, advokáty, finančníky, bankéře a dluhové poradce, experty, finanční poradce a finanční výchovu, gramotnost či negramotnost, hujery a optimisty. A lidi pod mostem.

Žijeme ve zlaté kleci neomezených možností.  Spíš v kleci dokonalé, dokonalého systému a dokonalých kleští.

Založil jsem fakturu k již proplaceným fakturám za bucinku. Přestal jsem přemýšlet.