Potřetí a naposledy jsem se 22.6.2018 vypravil za dětmi letního tábora Lesnyje zori v Roveňkách. Šli jsme tam spolu s Ksjušou. Ta se den předtím vrátila z letního tábora Nězabudka v Lugansku a za několik dní, 27.6.2018, půjde na tábor právě sem, do Lesných zor. Tak si to tam vlastně přišla okouknout (i když zde již jednou před třemi lety byla). Já jsem chtěl také pobesedovat s nejmladšími dětmi a s Ksjušou jsme chtěli zhlédnout slavnostní zakončení tábora.

Hned při příchodu na bránu se Ksjuša pozdravila se známým chlapcem ze své školy. Dětí ze své školy potkala pak ještě několik. Pozdravili jsme se s ředitelkou tábora Oksanou Petrovnou a s její zástupkyní a vypravili se za drobotinou z 9. a 10. oddílu (1.-3.třída). Právě dokončili nácvik na slavnostní zakončení a shromáždili se před ubytovnou. Vyprávěl jsem dětem o České republice a Ksjuša mě doplňovala. Děti byly zvídavé, zajímaly je české peníze, jídlo, škola, sportovci aj. Mezi dětmi bylo několik dětí, které mě znaly z besed na školách. Jedno děvče přijelo na tábor z ruského Rostova na Donu. Jiná dívka, třeťačka Máša, je z Alčevska a navštěvuje taneční soubor Kulturního domu Metallurgů Grace Dance (v tomto souboru tancují i Saška z 13.ZŠ a Líza z 11.ZŠ v Alčevsku). Jsem rád, že děti Česká republika zajímala. Děti by si ještě chtěly povídat, ale již se přiblížil začátek slavnostního zakončení tábora.

Odebrali jsme se s Ksjušou před amfiteátr. Zde jsme se radostně uvítali se známými dětmi ze 7.oddílu, se kterými jsem besedoval minule. Pak již začalo představení. Vystoupení dětí na slavnostním zahájení jsem chválil. To se děti znaly jen pět dní. Ale nyní? Můžu psát jen v superlativech! Děti byly sehrané a secvičené. A hlavně-znaly se již 17 dní, vznikla tu nová krásná přátelství. Bylo to na vystoupení znát. A nejen na vystoupení, ale i v hledišti. Děti držely při sobě, nechtěly s rozloučit. Jednotlivé oddíly a vedoucí předváděli své umění-zpěv, tance, divadlo i hru na kytaru. Krásná byla i vystoupení mých známých- tanec 7.oddílu (zde zaujala svým zpěvem Vika) a 9. a 10.oddílu. Zaujal i svižný rokenrol a vystoupení gymnasek. Čas se nachýlil a nezbylo než se rozloučit.

Po třech návštěvách tohoto tábora mám pocit, jakobych zde byl odjakživa a že se se všemi znám. Tak vřele mě vždy všichni přivítali. Vycházeli mi ve všem vstříc. A tak i já se nerad loučím s Oksanou Petrovnou a její zástupkyní, s vedoucími a s dětmi. Tiše závidím Ksjuše, kterou ještě čeká celý pobyt na tomto nádherném táboře. Rád se sem zase příště vrátím.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Roveňky, LLR