Ladislav Zemánek představuje knižní novinku, která by z mnoha rozporuplných důvodů rozhodně neměla uniknout naší pozornosti. Kontroverzní a provokativní, nicméně z řady hledisek zajímavá kniha německého publicisty Michaela Winklera s názvem „Pranýř“, vyšla v českém překladu. Jde o soubor 25 komentářů a úvah (pranýřů), v nichž se autor věnuje otázkám společenským, politickým i kulturním. Nebere si servítky, ale s ironií a sarkasmem tepe mnohé z nešvarů, kterými dnes Západ trpí. A z mnoha příčin to není čtení pro slabší povahy.

Ladislav Zemánek

Knihou se jako červená nit táhne motiv očekávání „generální krize“, která bude hluboká, bolestivá a zlomová. Bude prý znamenat konec nynějšího úpadkového světa a Evropy obzvlášť a počátek společnosti nové, sice technologicky a materiálně chudé, ale duchovně mnohem zdravější, než je ta současná.

Demokracie v manželství nefunguje

Winkler v mnoha případech trefně a otevřeně pojmenovává jednotlivé negativní společenské jevy, kterých je čím dál víc. Symbolem úpadku je pro něho pravdoláskařství (v německém prostředí se pro něho užívá pojmu Gutmenschentum). Pravdoláskaři nutí ostatní, aby žili podle jejich zvrhlých norem, které agresivně prosazují. Oblíbenými tématy jsou pro ně emancipace, integrace a genderismus.

„Emancipace neznamená ani omylem stejná práva pro ženy, nýbrž méně práv pro muže. Demokracie a manželství se navzájem vylučují, neboť poměr hlasů 50:50 neumožňuje rozhodnout. V dřívějších dobách existovala hlava rodiny, otec, manžel. Hlava rodiny rozhodovala, a nesla za to také odpovědnost. Rovnoprávnost dle feministek je, aby rozhodovala manželka a odpovědnost nesl manžel,“ píše vtipně Winkler.

Boj proti pravici

Zatímco šovinisté ničí vše cizí a vlastenci budují to své, pravdoláskaři ničí své a prosazují cizí. Díky jejich posedlosti smícháváním různých kultur a ras trpí nakonec všichni, protože se pak lidé nemohou cítit doma nikde.

Velkým tématem Pranýře je boj proti němectví, proti německému národu a proti národním tradicím. Podle Winklera dosud Německo nepoznalo nic horšího než kulturní boj a převýchovu, kterou v současnosti podstupuje a která snese srovnání s etnickou čistkou. Tento boj za odnárodnění a zkosmopolitizování Němců je veden pod praporem boje proti pravici. Velmi aktuální slova pro mnohé z nás tady v Čechách…

Propojení politiky a byznysu = fašismus

Skutečná pravice, konzervativní a nacionalistická, je politickou elitou a mediálním mainstreamem obviňována z fašismu a z obdivu k Hitlerově Třetí říši, čímž je v očích veřejnosti zdiskreditována. Právě proto může i v Německu pravdoláskařství dominovat. Winkler poznamenává, že blíží-li se něco fašismu, pak je to současný socioekonomický model, v němž je politika nerozlučně provázána s byznysem.

V Německu a vůbec na Západě je uplatňována pozitivní diskriminace a vládne v něm rasismus naruby. Chování přistěhovalců je přitom čím dál horší. „Vetřelci chtějí, aby se jim Německo přizpůsobilo. Místo aby budovali svou vlastní zem a odváděli tam dobrou práci, táhnou do domnělé pohádkové země jen tak pršícího blahobytu, aby se nechali vydržovat prací tamních obyvatel.“

Holokaust a konspirační teorie

Palčivým problémem je i neustále skloňovaný holokaust. Ten v důsledku vedl k posílení moci Židů, a navíc se stal důvodem, proč je jakákoli kritika okamžitě ocejchována jako antisemitismus. „Dnes je prostě antisemita každý, koho se Židé rozhodnou nenávidět, ačkoli to dříve bylo naopak,“ poznamenává k tomu Winkler.

Samostatný pranýř věnuje tomu, čemu se v mainstreamu pejorativně říká „konspirační teorie“ – konkrétně úsilí zednářů a iluminátů o světovládu. Obzvláště znepokojující jsou v této souvislosti předpovědi amerického ilumináta Alberta Pikea.

Kdy přijde třetí světová válka?

Albert Pike žil v 19. století a je autorem strategie tří světových válek. První světová válka má prý zničit pravoslavné carství v Rusku a nastolit tam komunistický režim, který oslabí náboženství. Ta druhá vypukne mezi fašisty a sionisty. Nacionální socialismus má být poražen, komunismus zachován jako protiváha křesťanství a sionismus musí zůstat silný natolik, aby dokázal vytvořit stát Izrael.

Za zamyšlení stojí už to, že zednářské kruhy používaly v 19. století pojmy jako fašismus či nacionální socialismus. Tyto ideologie se přitom veřejně projevily až o mnoho desetiletí později. A co říká Pike o poslední ze světových válek, která nás podle něj teprve čeká? Údajně se rozhoří mezi sionisty a islamisty, kteří se navzájem zničí, a ilumináti budou mít konečně prostor pro vytvoření světovlády. Vzhledem k tomu, že se u dvou válek „trefil“ dokonale, existuje značná pravděpodobnost, že se nebude mýlit ani napotřetí.

Svět podle Protokolu sionských mudrců

Zajímavých témat řeší Winkler ve svých „pranýřích“ mnohem více. Třeba současný politický systém, který v jeho kritice nahrává jen prospěchářům a egoistům. „Demokracie je nejlepší ze všech státních forem vůbec – pokud jde o to, aby se neschopní, podřadní politici obohatili ke škodě svého národa.“ Ano, i taková slova v Pranýři naleznete.

A ještě jeden, pozoruhodný citát: „Žijeme ve světě, který se nápadně podobá tomu, jenž je popsán v – ach, tak zfalšovaných! – Protokolech sionských mudrců. Není vůbec podstatné, jestli se ti velcí manipulátoři jmenují Rothschild, Rockefeller nebo Bertelsmann či Springer. Jestli to jsou skutečně praví Židé nebo jen velkokapitalisté, kteří se pustili do fašistického svazu s politikou. Pro běžného občana, který je vystaven bombardování propagandistických médií, v tom není žádný rozeznatelný rozdíl.“

Dvě velké slabiny

Asi nejslabším místem Winklerových pranýřů je jeho odmítání křesťanství a náboženství jako takového. Protože křesťanství je podle něho stejným „podvodem“ jako islám a judaismus, chybí mu hlubší pochopení celkového duchovního základu evropské civilizace a posouvá se na pozice nacionalismu, kterému přikládá větší význam, než jaký by zaujímat měl – přestože je jeho kritika pokrokářského Západu velmi přesná.

Druhou slabinou je dojem, že největší obětí 20. století bylo Německo. Že německý národ trpěl a trpí vůbec nejvíc. Interpretace některých historických faktů je také značně problematická. Ani to však není důvod, abychom Michaela Winklera nečetli. Neboť mnohé z toho, co píše o Německu, platí i u nás. A jeho ostrý jazyk tepe do živého.

Svoboda slova v postdemokracii

Pranýř je vůbec prvním překladem Winklerových textů do češtiny. Knihu vydalo nakladatelství Guidemedia etc, které vešlo do povědomí právě vydáváním kontroverzních publikací – například vybraných projevů Adolfa Hitlera. Za ně dokonce vydavatelům i autorovi komentáře hrozí deset let vězení. Podporují prý hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka.

Bezpochyby jde o kontroverzní záležitost. Ale trestat kohokoli za jakýkoli nakladatelský počin – je příznačné pojetí občanských svobod v současné Evropě. V každém případě jde primárně o historický dokument, svědectví doby – ať byla, jaká byla, ať se to někomu líbí, nebo ne.

Lze se obávat, že v kauze Hitlerových projevů půjde o podobně zpolitizovaný a zaujatý proces, jako tomu bylo v případě Patrika Vondráka, jenž strávil přes rok ve vězení za vylepování nálepek, či členek Resistance Women Unity, kterým hrozí vězení za zorganizování mikulášské besídky a účast na demonstraci za svobodu slova. Nic takového by například ve Spojených státech – našimi havlistickými elitami tak nekriticky obdivovanými – nepřicházelo v úvahu. Možná už proto, že podobné texty jsou u nás ohroženy „pokrokovou cenzurou“, stojí za to si Winklerův Pranýř přečíst.

Zdroj: protiproud.cz