Karel degenerovaný hovňousek Schwarzenberg

Zemana nemám rád, nevolil jsem ho a podle mě to není dobrý prezident. Jenže popravdě, ani z Karla Schwarzenberka bych nebyl odvázaný. Ani on by nebyl dobrým prezidentem. Byl by jinak špatným prezidentem. Dělal by jiná špatná rozhodnutí a ostudu by tropil jiným způsobem. Já vím, že s grácií, ale bylo by to špatně také. Ale dnes nemá smysl o tom debatovat, protože prezidentem je Miloš Zeman.

Kdo ho může odvolat? Právně prakticky nikdo, nepočítejme s možností, že by se opil tak, aby se dopustil prokazatelné vlastizrady, nebo ho delirium učinilo prokazatelně neschopným vykonávat svou funkci. Buďme kritičtí, to se nestane.

Co když se sejde opravdu hodně lidí a podepíše petici za jeho odvolání? Právně to nebude mít žádnou váhu, Jestli morální? To je mylná představa všech, kdo se podobných akcí účastní nebo je organizují. V ČR máme asi 8 milionů voličů, účast ve volbách byla asi 60%, tedy asi 4,8 milionu lidí šlo volit prezidenta. Z nich řádově 2,6 milionu volilo Zemana a 2,2 milionu Schwarzenberka. Takže čistou matematikou: Pokud taková petice bude mít méně než 2,2 milionu podpisů, nebudou to ani všichni ti, kdo i v roce 2013 volili proti Zemanovi. Pokud se pro odvolání prezidenta vysloví 2,2 milionu voličů, vlastně se jen potvrdí smutný status quo. Ti, kdo ho nechtěli před rokem, ho stále opravdu hodně nechtějí. Vyvodit se z toho nedá celkem nic moc.

Když budu ďáblův advokát – a to v tomto případě je nutné – musím připustit, že netuším, koho by šli volit ti, co volit nešli. Z mého pohledu Kdo nevolí, souhlasí s volbou, která nastane. Což v tomto případě znamená, že nějakým způsobem Zemana podpořilo 5,8 milionu voličů. Ti nevoliči se teď na mě nejspíš oboří, že to není pravda, ale bez toho, že by odevzdali hlas u voleb jejich názor nemá váhu. Máme smůlu.

Můžeme tedy vůbec něco udělat?

Začněme tím, že si uvědomíme, proč tam tohodle prezidenta máme. Nemůže za to Zeman, mafie, Lukoil ani nikdo jiný. Mohou za to voliči. Může za to 3,2 milionu voličů, kteří se neobtěžovali k urnám. Můžou za to věrní čtenáři bulvárů, kteří vybírali kandidáty bez racionální úvahy, podle nejhlasitěji vykřikovaných sloganů, aniž by se aspoň na chvíli zamysleli nad tím, co dotyčný kandidát opravdu může a bude chtít udělat. Za zoufalý výběr kandidátů si můžeme sami.

Můžeme to napravit. Nepůjde to na ulici a nepůjde to peticemi. Půjde to v prezidentských volbách 2018.

Jestli vám to přijde jako informace, kterou jste nechtěli slyšet, mám zprávy mnohem horší.

Nejšílenější na naší politické scéně není opilý a animálně primitivní Zeman, byť jsou ho plná média. Protože on ve skutečnosti ovlivní velmi málo. Nevytváří rozpočet, nenavrhuje zákony, nezadává vlastním kamarádům udělat za stovky milionů informační systémy, které budou špiclovat občany, jeho vliv na dění v naší zemi je víceméně marginální. Já vím, že ne nulový a že stydět se za hlavu státu je smutné, ale není to nejhorší. Nejděsivější věci se odehrávají ve Strakově akademii, na ministerstvech a v parlamentu. Děsivé je, že pohrobci komunismu mají podporu poloviny voličů. Děsivý je počet lidí, kteří zhrdnou vlastní svobodou a za slib plného koryta (mimochodem nesplnitelný) odevzdají všechny své svobody do rukou bujícího státu.

Zeman v tom hraje roli Bílého pejska. Figurky, která na sebe, možná záměrně, strhává mediální pozornost, abychom se nezačali bouřit proti nepřijatelným zrůdnostem, které se chystají v oblasti daní či vstupování státu do soukromí lidí. Ministr financí nepokrytě plánuje prolomit presumci neviny se slovy, že se to stejně bude týkat jen lumpů (o tom, kdo je lump, rozhodnou jím jmenovaní úředníci) – a my se dělíme na ty, kterým vadí buran na Hradě a na ty, kterým vlastně nevadí vůbec nic.

My si otevřeně přiznáváme, že přichází druhá normalizace a nic nenamítáme. Tentokrát ji můžeme zastavit ve volbách. Ale neděje se to. I v těch komunálních normalizátoři zvítězili. Prostě zvítězili.

Palachovo vystoupení proti té první normalizaci nepomohlo. Nepomohlo by ani teď. Ale je něco, co pomůže? Smutnou zprávou pro hodně lidí je, že to můžeme být jenom my sami.

Zdroj: Blog autora