Ve své 6.reportáži o 101.ZŠ v Doněcku-Petrovce jsem napsal, že se ještě vrátím k jejímu klubu Patriot. Vlastenecký klub Patriot byl založen při Vlastivědném muzeu (jehož součástí je i Muzeum Velké vlastenecké války) v Doněcku 26.3.2015. Jeho předsedkyní je Ljudmila Stěpanovna Michaljova. Jednotlivé školní kluby pak začaly vznikat na školách. Nyní působí kluby Patriot na čtyřech doněckých školách- v 30. ZŠ, 101.ZŠ, 22.ZŠ (technické lyceum) a 33.ZŠ (humanitní gymnázium). Pracuje v nich celkem 120 žáků ve věku 10-17 let.

Ve 101. ZŠ v Doněcku-Petrovce byl klub založen 26.5.2015. Vedoucím je Oleg Vitajlevič Orlov. Klub má 58 členů z 5.-11.třídy. Členové se scházejí podle věkových kategorií od úterka do pátku po vyučování. Hlavním směrem činnosti klubu je vojensko-historická výchova. Na schůzkách se učí vojenskou historii a topografii, první pomoc, zacházet se zbraní (včetně rozborky a sborky),, střílet ze vzduchovky a malorážky, používat vševojskový oděv. V rámci sportovní přípravy plní podmínky odznaku GTO (Buď připraven k práci a obraně vlasti). Členové klubu se účastní vzpomínkových akcích ke Dni vítězství, Dni osvobození Donbasu, zahájení Velké vlastenecké války a také akcí k uctění památky padlých bojovníků v současné válce na Donbasu a památky zabitých dětí v této válce. Stojí čestné stráže u památníků. Pomáhají veteránům Velké vlastenecké války a rodinám obětí současné války. Každoročně se zúčastňují celostátních vojensko-vlasteneckých her Budoucí voják (v roce 2016 získali třetí místo v republikovém kole) a Obránce vlasti (v roce 2017 získali 2. a 3.místo). Zúčastňují se různých besed, pořádaných pro ně vojáky a veterány, sami pořádají besedy pro žáky škol.

Ve vlastivědném muzeu se slavnostního otevření výstavy k Velké vlastenecké válce zúčastnili členové klubů Patriot z různých škol. Členy klubu ze 101. ZŠ jsem poznal podle jejich modrých čepiček. Byla mezi nimi i moje známá Anželika Zjaťkova a vedoucí Oleg Vitaljevič. Znovu zde zaznělo, jako na všech podobných akcích, že stejně jako ve Velké vlastenecké válce i v nynější válce na Donbasu jde o boj proti fašismu a stejně jako tehdy i nyní lid Donbasu zvítězí. Byli vzpomenuti padlí v obou válkách a připomenuto hrdinství tehdejších i nynějších bojovníků-obránců své vlasti. Lid Donbasu nelze pokořit! Slyšeli jsme i několik krásných písní. Zazněla známá píseň Žuravli a ještě jedna píseň stejného jména. Zpěvák zazpíval krásnou píseň, kterou složil na podporu současných bojovníků.

Po slavnostním zahájení se členové klubů z jednotlivých škol rozešli po areálu Vlastivědného muzea. „Naše“ skupina ze 101. ZŠ zhlédla výstavu Tajemství světové numismatiky s odborným výkladem. Na výstavě byly mince z celého světa, samozřejmě také z Československa. Po zhlédnutí výstavy jsem byl pozván do kanceláře klubu Patriot, kde jsme si povídali s předsedkyní Ljudmilou Stěpanovnou. Dal jsem Ljudmile malou českou vlaječku a na oplátku jsem dostal vlaječku klubu Patriot.

Rozhodl jsem se odjet s dětmi ze 101.ZŠ maršrutkou do Petrovky, neboť jsem Šurce a Nastě Litvinovým ve škole v Alexandrovce slíbil, že je navštívím v jejich novém domě. V Petrovce jsme všichni vystoupili, děti a Oleg se vydali domů a já jsem odjel autobusem do Alexandrovky. Na adrese domu, kde mají bydlet Litvinovi, ale nikdo nebyl. Kde je hledat? U školy jsem se zeptal jednoho mladíka s autem, kde hledat Litvinovy. Nejenže věděl, o koho jde, ale také věděl, kde je hledat. Jeli jsme na jižní okraj Alexandrovky, do poslední jižní ulice. Domky v této ulici stály jen na severní straně a od nich bylo vidět na jih do luk a polí. Asi 1,5 km jihozápadně odtud je „linie příměří“ s Ukrajinou. Byla vidět silnice Doněck-Dněpropetrovsk, vzdálená 1 km. Nejbližší ukrajinské pozice jsou 2,3 km západně odtud (jedná se o oficiální hraniční přechod DLR-Ukrajina Alexandrovka-Marjinka). Mladík zašel do jednoho domku a přivedl Litvinovy-mámu Irinu a děti Nasťu (11), Šurku (9), Míšu (5). Také malou (1) Sofii Čuprinu. Nejstarší Oleg (14) tam nebyl. Litvinovi zde pomáhali svým známým. Dětem jsem předal sladkosti. Chvilku jsme si povídali. Irina měla radost, že jsem o nich napsal loni do Haló novin článek a že tam byly i fotografie dětí (výtisk domů přinesly děti, kterým jsem jej předal ve škole). Do jejich nového domu se tedy snad podívám příště.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Doněck, Alexandrovka, DLR