Rozhodl jsem se napsat reportáž o tom, jak tráví celý jeden všední den Máša ze Zajceva. Máša je známá nejen v celém Zajcevu, ale i v Gorlovce a DLR. Je to dáno tím, že Zajcevo je těžce zkoušená, značně poničená, již více než čtyři roky ostřelovaná část Gorlovky, a tím, že za Mášou přijelo již několik novinářů a televizních štábů a napsali a natočili o ní řadu reportáží. Jsem rád, že jsem tuto rodinu a statečnou Mášu poznal.

Mášu vzbudila máma Světlana 27.4.2018 v šest hodin ráno. Jako každý den se Máše nechtělo vstávat. Máša se umyla, oblékla do školního obleku a nastala delší úprava vlasů a pletení copánků. Následovalo připnutí georgijevské stužky a uvázání mašlí a zeleného šátku. Na snídani již nebylo tolik času a Máša spěchala s mámou na školní autobus, který děti odváží do školy v tři km vzdálené Nikitovce. Na zastávce čekalo několik dětí. V autobuse, který přijel z náměstí, již také sedělo několik dětí. Na dalších zastávkách přistoupily další děti, takže ze Zajceva jelo celkem 24 dětí. Mnohé ale byly nemocné, některé děti vozí do školy rodiče auty. V autobuse mezi zajcevskými dětmi bylo družno a veselo, zřejmě si vůbec nepřipouštěly, že by mohl být autobus znovu ostřelován. Většina dětí vystoupila u 11.ZŠ v Nikitovce, kam chodí i děti z ukrajinské části Žovanky (děti z ukrajinské, severní části Zajceva, které dříve také dojížděly do Nikitovky, nyní jezdí do školy do ukrajinské Nikolajevky-severně od Zajceva). Máša jela až na konečnou autobusu k nádraží, odkud má nedaleko ke své 84.ZŠ (když šla Máša do 1.třídy, ta se v 11.ZŠ neotvírala).

Máša šla do své 2.třídy, kam jsem později přišel na hodinu matematiky. Nejdřív jsem jim ale řekl o naší Společnosti a o podpoře lidí a dětí Donbasu a předal dětem dárky-pohled a samolepku českého města a lentilky. Děti byly nadšené. Máša v hodině matematiky excelovala. Bylo vidět, že ji matematika baví. Neustále se hlásila, správně odpovídala, jednou byla i u tabule. Uprostřed hodiny Máša se dvěma děvčaty předcvičovaly ostatním krátkou rozcvičku na rozhýbání. Po skončení hodiny matematiky jsem navštívil ještě jiné třídy. Překvapení mě však ještě čekalo. Zatímco jsem byl na obhlídce školy, děti ze 2.třídy pro mě nakreslily krásné kresby s přáním míru. Když jsem odcházel ze školy, děti mně tyto kresby předaly. Tak to bylo milé a příjemné. Děkuji vám, druháčci! Pak přišla pro Mášu babička Táňa a odjeli jsme autobusem do Zajceva.

Máša druhý den pak nešla do školy, ale stejně toto odpoledne nelenošila. Chvíli si kreslila, chvíli jsme si hráli. Po mém návratu z prohlídky Zajceva se jela Máša projet na kole. Dovedla mě do svého „domečku“, který si nedaleko s kamarády vybudovali. Moc často sem nechodí, protože často střílejí. Je zde takový porost, mají zde „kuchyň“ s nádobím, „pokoj“ s televizí, „ložnici“, „zahrádku“. Je zde i sklep (skutečný), kde se schovávají, když střílejí. Máša zjistila, že květiny (skutečné) na „zahrádce“ nemají vodu, tak jsme šli do potůčku pro vodu. Vrátili jsme se do „domečku“, Máša zalila květiny a najednou začali střílet. Kdesi na „linii příměří“. Poslal jsem rychle Mášu na kole domů, já jsem běžel za ní. Babička Táňa již netrpělivě čekala Mášu ve dveřích. Střelba naštěstí brzy přestala.

Po návratu domů Máša pomáhala-uklízela, třídila brambory na sadbu, vyráběla buchty na pečení, napouštěla vodu do kýblů (neteče voda z veřejného vodovodu, používají vodu ze své studny). Po práci Máša na zahrádce lezla na stromy, houpala se na houpačce, hrála si s kocourkem Barsikem. Světlana s Táňou potřebovaly rychle ještě zasadit na zahrádce brambory, než se setmí nebo než začnou střílet. Tak jsem jim šel se sázením pomoct. Brambory jsme sázeli ne na zahrádce u domu, ale na zahrádce za silnicí. Mášu nechali proto raději doma. Šel s námi ale Barsik. Práce nám šla rychle od ruky. Když se začalo pomalu stmívat, znovu začali střílet, ale daleko. Po chvíli přestali. Práci jsme rychle dokončili a šli, skoro už za tmy, domů. Světlana s Táňou měly velkou radost, že sadba je v zemi. Ani nečekaly, že se ten den podaří vše zasadit. Máša už nás čekala. Večer jsem natočil s Mášou několik videí, které jsme si potom pouštěli. Přišla také třídní učitelka Máši (bydlí v Zajcevu) a přinesla pro mě ještě další pěkné kresby dětí. Další milé překvapení! Máša šla spát. Večer ani v noci již Ukrajinci nestříleli.

Tak skončil obyčejný den, jak jej prožila Máša ze Zajceva. Je jistě dost podobný dnům, jak je prožívají i naše děti. Jeden podstatný rozdíl zde ale je: v Zajcevu je válka. Každodenní ostřelování, každý den poškozené nebo úplně zničené domy. Někdy i ranění a mrtví. Nikdo neví, jestli nepřiletí střela na jejich dům. Máša nemůže volně běhat po ulici, jít za kamarády, hrát si s nimi venku. Ani cesta do školy a ze školy není bezpečná. Máša je ale nebojácná a statečná. Všichni-dospělí a děti-zde nesmírně touží po míru a po normálním životu. Pomozme jim a udělejme vše pro to, aby byl na Donbasu brzy mír.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Zajcevo, DLR