Další chovanec z ČSSD

Během mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) v únoru 1950, tedy skoro dva roky před štvanicí Stalina na evropské, resp. české „Slánské“ židobolševiky, oznámil senátor Josepf McCarthy, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na ministerstvu zahraničí, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Vzápětí se McCarthy, že by po domluvě se Stalinem, stal předsedou senátního podvýboru, jenž měl komunisty ve státní zprávě vyšetřovat. Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Voskovec odpřisáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda.

Kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Na 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných…

“Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. “Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor – třeba Thomas Jefferson – nebyl komunista. O funkci hlavního McCarthyho poradce hodně stál Robert Kennedy, později ministr spravedlnosti ve vládě svého bratra, prezidenta Johna F. Kennedyho (1961-63) a demokratický senátor za stát New York (1964-68); v 50. letech všichni Kennedyové podporovali McCarthyho….

Opačnou roli ale sehrál v Československu Václav Havel, když si jako vězeň svědomí vybral za premiéra komunistu Mariána Čalfu, co mu v  Parlamentu udělal cestu ke zvolení prezidentem ČSSR, když vyhrožoval komunistické sněmovně, že kdo nezvedne ruku pro Havla, bude mít na triku spolupráci s StB… Přesto má Havel svojí bustu v přízemí amerického Kongresu. A USA sice měly trumfy, ale nepodařilo se jim vklínit do Česka své kandidáty na prezidenta Švejnara či Schwarzenberga. Naštěstí to s Maruškou ze Smíchova byl jen žert, byť se to starším dámám nedělá. Infiltrace zkrátka nevyšla. Všichni srovnávali nacismus s komunismem, přesto jim nevadil ani Čalfa, ani Havlův strýc Miloš, co udělal s nacisty dobrý byznys, když jim prodal Barrandov.

Terezín a Lidice byly kruté, ale ve vraždícím červnu 1942 se rovněž dotočila v pražském Barrandovu další rozverná komedie – “Valentin Dobrotivý”. Obě “události” odvíjející se jen nedaleko od sebe. A ještě blíž byly Kobylisy; a na střelnici v pražských Kobylisech bylo popraveno na dvě stě civilistů.. Peklo a ráj. Stačilo nahlédnout do barrandovského archivu. Do roku 1942 se na Barrandově produkovaly české filmy, ale postupně hlavně německé. Česká tvorba měla jít do ztracena. Za Protektorátu se zde natočilo asi 80 německých filmů a 20 českých. Během okupace se barrandovská studia ocitla v područí nacistického Německa. Havlův AB Barrandov se změnil v říšskoněmeckou společnost Prag-Film Aktiengesellschaft, jejímž úkolem v rámci Třetí říše byla výroba vlastních filmů. Filmy byly vyrobeny v německém jazyce, primárně byly určeny pro říšský trh.

Pracovala pro něj řada českých režisérských hvězd, mj. i slavný Martin Frič a prakticky všichni, kteří zvládali dostatečně němčinu – Lída Baarová, Zita Kabátová, Nataša Gollová, Hana Vítová, Oldřich Nový, Vlasta Burian, Raoul Schránil a další…¨ Bylo přece nutné, aby nacisté dokázali světu, jak se lidé baví a veselí i během “údajné” Hitlerovy krutovlády. Bylo to době, kdy v Evropě trýznivou smrtí umíraly miliony nevinných lidí též z rukou těch, kdož vládli českými ateliéry a všichni, kdo v nich pracovali, měli výhody a ochranu nejvyššího řadu. Natáčely se komedie a ve stejný čas 9. června 1942 ovšem byly obklíčeny jednotkami SS a německé policie Lidice. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).

Už 16. března 1939 patolízalsky Miloš Havel informoval Němce o rezignaci svých židovských ředitelů Levoslava Reichla a Osvalda Koska a o propuštění židovských režisérů Jiřího Weisse a Waltra Schorsche. Marně. Ztratil sice ve firmě majoritu, ale přesto byl za své akciové podíly finančně odškodněn; byl typický kapitalista, který pro své hospodářské zájmy korumpoval všechny strany, jak Němce, tak Čechy. Joseph Goebbels přijel osobně do Prahy a Barrandov ho uchvátil. Rozhodl, že toto místo bude patřit německým filmovým ateliérům. Své komplexy tělesně postiženého člověka neléčil jen “řešením” židovské otázky, ale vytrvalým úsilím o přízeň krásných žen. Úspěšně usiloval o přízeň české herečky Lídy Baarové. Dříve ale rozhodl o koupi Barrandova…

Po válce Miloš Havel vypovídal osmkrát před disciplinární radou Svazu českých filmových pracovníků. Byl obviněn z nepřístojného chování v době okupace, jehož se měl dopustit tím, že udržoval styk s Němci v míře přesahující nezbytnou nutnost a že jim poskytoval dary, uplácel je, pomohl k útěku příslušníku gestapa, byl příčinou mravního úpadku řady lidí a vyrobil film Jan Cimbura s antisemitskou scénou.

V žertovné nadsázce píše bystrý Eric Margolis, kanadský novinář, jenž má zřejmě za ušima, když v listu The Toronto Sun konstatuje: „Pro zaplacení svých dluhů tak navrhuji, aby věřitelé Washingtonu, místa, kde sídlí vláda USA, prodali Louisianu zpátky Francouzům. Kanada, jejíž bankovní systém vypadá solidně, a to díky tomu, že je, jak Američané říkají, „nudný a fádní“, by si mohla vybrat Floridu. Kanaďané by totiž za slunce dali snad cokoli. Mexiko bude chtít koupit Texas, Arizonu a Nové Mexiko, Rusko si samozřejmě znovu koupí Aljašku a stát Washington. Čína si vyfasuje za své směnky Kalifornii, díky čemuž se San Francisco promění v „Nový Peking“. Japonci koupí Oregon, Montanu a Havajské ostrovy, Nizozemci se vrátí do státu New York, jeho Manhattan kdysi koupili jako Nieuw Amsterdam od indiánů za 60 florinů, dnes přibližně 24 USD, tedy asi za láhev skotské whisky, a Německo si koupí Pensylvánii a Minnesotu…“

A Štětina včera v ČT „tvarůžkoval“, že prezident Zeman je opilec a lhář, a že kolaboruje s Kremlem, ovšem vztah s USA je ideální spolupráce. Ukrajinská armáda dál nemilosrdně zabíjí děti separatistů, horníků z Donbasu, co brání své rodiny. Kdepak jsou minské dohody o zvláštním režimu pro separatisty; slovo dělá chlapa Porošenka…? Že jsou tam podle Zaorálka i tisíce “mužiků”, neoznačených vojáků z Ruska?  Vadí ruští vojáci na Ukrajině, ale jsou jim šumafuk žoldáci, když mezi zabitými “skutečnými” Ukrajinci bylo před měsícem 380 zahraničních žoldnéřů: polská PMC (soukromá vojenská jednotka) „ASBS Othago“ ztratila 164 lidí, americká PMC „Greystone“ 60 lid, americká PMC „Academi“ (do r. 2009 zvaná Blackwater) 130 lidí, pobaltské ženy snajperky – 26 lidí… A co dělal Reagan na Grenadě…? Proč se na to Tvarůžková „pussa“ nezeptá Štětiny…?

A za otázku by stál i fakt, že USA mají přes dvacet věznic po celém světě, kde mučí vězně? Co by dělal Štětina s Tvarůžkovou „bouřící se kočičkou“, kdyby zjistili, že má Rusko jako USA na dvacet tajných věznic v Afghánistánu, v iráckém Abú Ghrajb, na Guantánamu, v Polsku, Pákistánu, Jordánsku a nejnověji i na Ukrajině, všude tam, kde neplatí americké pokrytectví, že mučení je proti lidským právům…

Inu, a stačilo, aby se Havel zřekl komunistů i Čalfy a můj táta i já bychom měli satisfakci za to, že ho komunisté vyhodili z profese venkovského učitele, pro banalitu; že chodil do kostela… Proto jsem nikdy nebyl v žádné politické straně, avšak myslím si svoje při pohledu na obchod Václava Havla s KSČ…

PS: Václav Klaus převzal v Moskvě cenu Jegora Gajdara. Cenu každoročně uděluje Nadace Jegora Gajdara za mimořádný přínos k rozvoji humanitárních vztahů s Ruskem…

Zdroj: Blog autora