Rusko (resp. sovětsko) americké summity mají dlouhou tradici, zahájenou už v Jaltě v r. 1943. Avšak summit nadcházející Trumpa a Putina v Helsinkách se od všech summitů předcházejících liší ve dvou aspektech. Americko-ruské vztahy nebyly nikdy dříve v tak špatném stavu a tak mír ohrožující, jak jsou dnes. A nikdy dříve nebyl prezident při odletu na summit provázen tvrzeními, že je vůči USA neloajální a je tudíž osobou nedůvěryhodnou. Pomluvu, kterou dříve rozšiřovali jen extrémisté na nejextrémističtějším okraji americké politiky, nalézáme totiž dnes a denně v médiích mainstreamových.

„Trump se chystá vyprodat Ameriku i její spojence“ vykřikuje představitel Clintonova centra pro americký rozvoj, a deník Washington Post píše, že Američané se dnes bojí toho, že se Trump s Putinem shodnou. A britské Timesy vycházejí s titulkem: Strach z vyhlídky na možnou Trumpovu mírovou dohodu s Putinem roste.

Postoj protimírového Washingtonu shrnul autor magazínu New York do této věty: „Spíš než summit dvou hlav států bude tato schůzka setkáním ruského zpravodajského důstojníka se svým utajeným agentem“.

Takže: Jestliže přehlédneme dnešní geopolitickou situaci v USA, nelze se vyhnout závěru, že převládající americký establishment a Demokratická strana zvlášť by si víc přály svržení svržení Trumpa z prezidentského úřadu, než aby se země vyhnula válce. Což je situace, pro níž nenaleznete v americké historii obdoby.

Není proto překvapující, že obávaná Trumpova účast na summitu NATO, předcházející summitu Trump-Putin, nafoukla v médiích do oblačných výšin kult této organizace, jež od pádu SSSR co nejusilovněji hledá důvody své další existence. New York Times např. vyhlašují, že NATO je základem Amerikou vedeného liberálního světového řádu a nejmocnější vojenskou aliancí v historii. Naštěstí pro lidstvo nešlo dosud NATO do jakékoli války jako aliance, ale pochodovalo do ní s USA vždy jen pár tzv. „ochotných“ členů. A co se dodneška do „vítězných činů“ NATO počítá? Policejní akce na Balkáně v r. 1990? Zničení a totální rozvrat Iráku a Libye? Či nejdelší a stále přetrvávající válka historie v Afghánistánu?

Nikoliv, jedinou její misí, stojící za řeč, je rozšíření aliance NATO až na ruskou hranici, které ovšem, jak je dnes zřejmo, přineslo nám všem nikoliv více bezpečnosti, ale méně bezpečnosti. A jedinými „ruskými hrozbami“ se tak staly ty, které vyprovokovalo NATO samotné – a to od Gruzie k Ukrajině a státům na Baltu. Zato však široká byrokracie NATO se svými 4 000 zaměstnanci, usazenými ve zbrusu nových úřadovnách v Bruselu (jejich výstavba stála 1,2 miliardy dolarů), a dále američtí i další výrobci zbraní, pro něž NATO vybírá příspěvky ve všech svých členských zemích, mají z pokračující existence NATO profit.

Je snadné si představit, že Trump a Putin se mohou na nadcházejícím setkání dohodnout na snížení napětí pokud jde o nukleární zbrojení či o kybernetickou válku, o konflikt v Sýrii či na Ukrajině, ale je mnohem obtížnější představit si, jak by médií očerněný prezident Trump mohl tyto „mírové dohody“ uvádět v život. Existuje totiž dlouhá historie sabotování nejen výsledků summitů, ale i dalších napětí snižujících iniciativ, z nichž některá jsme mohli pozorovat i v posledních měsících a další máme nejpravděpodobněji před sebou.

I kdyby se v Helsinkách nedosáhlo nic světoborného, každý, kdo má starost o americkou i mezinárodní bezpečnost, by měl doufat, že schůzka Trump-Putin přispěje přinejmenším k obnovení diplomatických procesů a dlouhodobějších „kontaktů“ mezi Washingtonem a Moskvou, které byly zredukovány, ne-li přímo zlikvidovány novou Studenou válkou a tvrzeními o Russiagate. Studená válka bez diplomacie je totiž receptem na válku skutečnou.

Zdroj: https://www.paulcraigroberts.org/2018/07/14/stephen-cohen-describes-the-democrat-military-security-complex-presstitute-campaign-against-peace/