Každý, kdo někdy v Praze organizoval veřejné shromáždění, dobře ví, že je marné pořádat tyto akce v blízkosti budov Parlamentu ČR, neboť to legislativa nedovoluje. V příloze zákona 252/2016 Sb. jsou adresně vypsána místa, kde jsou shromáždění nezákonná a jako první je uvedena Sněmovní ulice v Praze 1. Mohu dosvědčit, že i při pouhém sbírání podpisů na petici jsou aktivisté postávající u petičního stánku umístěném na protějším chodníku v dohledu budovy Sněmovny vždy legitimováni a policie průběžně monitoruje jejich pohyb.

Ve středu 11. července 2018 se v rozporu s platným zákonem ve Sněmovní ulici shromáždilo několik desítek lidí. Přítomní policisté umožnili demonstrantům oblehnout hlavní vchod do Sněmovny, v níž probíhalo jednání před hlasováním o důvěře vlády. To, že policie nezakročila, znamená, že kdosi nezákonnou nátlakovou akci zaštítil.

Zatímco poslanci v obležené Sněmovně debatovali o tom, zda absolvování   Vojenského gymnázia Jana Žižky je nesmazatelnou skvrnou v životopise zákonodárce, za vraty Sněmovny jim řvoucí a pískající „lid“ předváděl, jak křehkou pozici má v naší republice zákon, když i policisté, kteří jej mají chránit, mohou přijímat a plnit rozkazy k jeho porušení. Průběh středečního večera a noci ukázal i slabost silového ministra vnitra, když nedokázal (zdánlivě nepopulárním) rozhodnutím dát ulici před Sněmovnou jménem zákona vyklidit.

Účel světí prostředky

Chceme – li události středečního večera a noci rozklíčovat za pomoci starého politického a jezuitského sloganu, že účel světí prostředky, musíme postupovat od známého k neznámému. Užité prostředky jsme viděli v přímém přenosu, a nebyl to jen kompars v setmělé ulici, ale i narážky některých opozičních politiků z tzv. Demobloku vyslovené do mikrofonu v jasně ozářeném sále Sněmovny. Z oněch provokujících odkazů na probíhající demonstraci bylo zřejmé, že mezi nezákonným srocením pod okny a některými zákonodárci v sále je souhra. Co bylo účelem toho  spektáklu, v němž roli statistů sehrála i nečinná policie?

Vylučovací metodou zjistíme, že záměrem dramaturgie nebylo zvrátit závěrečné hlasování. Podle závazných dohod měla vláda důvěru předem zaručenou (i s rezervou několika nepřítomných poslanců) a zrežírovaný povyk pod okny, přestože trval dlouhé hodiny, nemohl výsledek hlasování ovlivnit. Co tedy bylo účelem oné nátlakové akce?

Průzkum bojem

Myslím, že se jednalo o testování, kdy Demoblok vyslal vládě jasný vzkaz ve smyslu: Pohleďte na tu nezákonnou demonstraci přímo u vrat Sněmovny, kterou média ochotně přenášejí. Tak ukažte, co jste s tím schopni udělat!

V tomto testu lidsky obstál premiér, když se dokázal postavit tváří v tvář agresivnímu davu. Politicky však vláda u občanů důvěru ztratila ještě dřív, než ji od poslanců získala. Neboť ukázala, že toleruje nezákonné prostředky z obavy, aby policejním zásahem nepopudila „lid obecný“ a nerozpoutal se nějaký majdan. Ten ale nehrozil. Stačilo na obou stranách úzké Sněmovní ulice včas postavit  zábrany a použít tlampače. Z opakované citace zákona 252/2016 Sb. by nejen demonstranti ale i televizní štáby a diváci u obrazovek pochopili, na čí straně je právo. Pokud by se průběh odehrál takto, nemohli by poslanci z Demobloku dál rozněcovat „spontánní nesouhlas“, protože by tím naváděli k porušování platných zákonů. Ostatně je poněkud absurdní, že mnozí z těchto opozičních poslanců, kteří před kamerami tak horují pro občanské svobody a fyzické obležení Sněmovny vnímají jako chválihodnou angažovanost, stejnými ústy považují svobodu slova na internetu za hrozbu demokracie.

Takzvaný průzkum bojem, jehož jsme byli svědky v průběhu středečního večera a noci na čtvrtek, předznamenal, jaké nátlakové prostředky jsou schopni někteří opoziční politici uplatňovat v budoucnu. Současně však tento test naznačil, že vláda, která není schopna ve jménu zákona jednat ani „doma“, jen stěží najde sílu a odvahu k hájení zájmů České republiky a její legislativy na mezinárodním kolbišti.

Do první zrady

Je možné, že důvěra vládě, vyslovená několika poslanci za ČSSD podmínečně „až do první zrady“, brzy vyprší a že podpis pod touto zradou bude patřit ministrovi zahraničí (ČSSD), který v souběžné funkci ministra vnitra porušil shromažďovací zákon, který v roce 2016 on sám signoval jako tehdejší předseda Sněmovny. Tím chci říct, že vědomé porušení zákona, ke kterému v přímém přenosu došlo, nebude-li zahájeno jeho transparentní vyšetřování dle hesla: padni komu padni, může být prvním krokem k předčasným volbám. Neboť nátlakové metody podobné fašistickým jsou s demokracií stejně neslučitelné jako někdejší komunistické praktiky užívané při získávání moci a zastrašování politických protivníků. Každý, kdo tyto metody užívá a každý, kdo jejich užití nezabrání, ačkoliv k tomu má kompetence a oporu v zákonu, patří před soud a nikoliv do zákonodárného sboru, neboť se podílí na vytvoření nebezpečného precedentu.

Démon souhlasu

V setmělé Sněmovní ulici se během nátlakové akce objevily i transparenty s portrétem Milady Horákové. Ženy, jež byla za totalitního režimu v přímém rozhlasovém přenosu odsouzena k smrti. Existují i filmové dokumenty z onoho procesu. To, že se 11. července roku 2018 zneužitá tvář Milady Horákové znovu ocitla před kamerami, aby zaštítila nezákonnou akci, je nejen vrcholně nevkusné, ale doslova otřesné. Žena, k jejíž popravě přispěla mediální kampaň, která vyvolala v tehdejší zmanipulované veřejnosti démona souhlasu s trestem nejvyšším, přece nemůže dnes sloužit jako „beranidlo“ při ataku na Sněmovnu a na rozum statisíců diváků, kteří nezákonnou akci sledovali u obrazovek!

Manipulace s vědomím občanů je totiž v době internetu mnohem obtížnější než kdykoliv dříve. A pár desítek komparzistů mávajících portrétem Horákové – oběti totalitní zvůle – nemůže ve veřejnosti probudit démona souhlasu s návratem totalitních praktik.

Vyhodnocení testu

Je „pátá kolona“ skutečně tak tupá a nevzdělaná, jak se jeví? Vyhodnocení testu, kterým měla zjistit, jak bude nová vláda reagovat na zastrašování, sice pro vládu (snad s výjimkou premiéra) dopadlo tristně, ale ani v táboře Demobloku fanfáry nezazněly. Očekávaná podpora „lidu obecného“ nenastala a z debat na internetu je zřejmé, že láhev hozená ze tmy na premiéra, zapůsobila na vědomí televizních diváků jako signální světlice. Ozářila scénu a během jediné vteřiny jsme měli jasno o tom, kam až tyto nezákonné metody mohou vést. Z výsledků středečního riskantního testu tedy nejlépe vyšli občané. Policie v jejich očích ztratila kredit, ministr vnitra byl vyhodnocen jako ustrašenec a „pátá kolona“ zřejmě dostane výpověď (nejen z budoucí Sněmovny ale i z dnešního „vedlejšáku“). Premiér získal chybami protivníků prodlouženou šanci k tomu, aby přehodnotil záměry, které jej kdysi do politiky přivedly. Nevím, zda je schopen tu osudovou výzvu pochopit. A přijmout. Jeho voliči v to doufají. Nás ostatní, kteří svoji důvěru nestavíme na víře ani na ojedinělém emotivním zážitku, může premiér přesvědčit o své státnické kompetentnosti jen svými budoucími skutky. Pro začátek třeba tím, že znovu otevře provokativní kauzu „novičok“. Pokud to dokáže se stejnou odhodlaností, s kterou dal otevřít vrata Sněmovny obléhaná zverbovanými řvouny, vykročí na cestu suverénního politika. Je to obtížná a riskantní cesta, ale k obnově suverénního státu žádná jiná nevede.