Po příchodu do 84.ZŠ v Nikitovce šla Máša do své třídy a její maminka Světlana mě dovedla do ředitelny. Nejdříve jsem besedoval s paní ředitelkou Viktorií Alexandrovnou Zimovnovou, s paní zástupkyní a s některými učiteli. Byl jsem velmi pěkně přivítán a pohoštěn, návštěvu z ČR zde ještě neměli. Viktoria Alexandrovna mně pověděla něco o škole. Škola byla postavena v roce 1938, v současnosti má 12 tříd v 11 ročnících, ve kterých se učí 217 dětí. V roce 2014 přes 100 dětí odešlo, o rok později se kolem 60 dětí vrátilo. Nikitovka byla do roku 2014 významný železniční uzel a 80% rodičů dětí pracovalo na železnici. Nyní do Nikitovky zajíždí dvakrát denně osobní vlak z Gorlovky.19 dětí dojíždí ze Zajceva, pět dětí z nedalekého ukrajinského Majorska (děti přejdou s rodiči hranici Ukrajina-DLR a sednou na autobus). Rozhovor s dětmi z Majorska byl nemožný, rodiče dětí by potom měli doma problémy. Děti zatím nenosí školní uniformy, ale barevné šátky. Děti na 1.stupni (1.-4.třída) nosí šátky zelené, na 2.stupni (5.-9.třída) modré a na 3.stupni (10.-11.třída) oranžové. Uniformy budou děti nosit od nového školního roku. Na škole také působí dětská a mládežnická organizace města Gorlovky Rostok. Škola byla v letech 2014-16 poškozena střelbou, ale poté opravena. V roce 2016 byla škola ostřelována dvakrát (v červenci a v srpnu).

Po besedě mě Viktoria Alexandrovna provázela po škole. Hezky vyzdobené chodby a třídy dotvářely pěknou atmosféru. Na jednom místě jsme si mohli přečíst báseň Dopis do Gorlovky žákyně 5.třídy. Nejen tato báseň, ale i další, a kresby Gorlovky dokazují, jak děti milují své město. Věří, že jednou skončí válka a zavládne mír. Škola pořádá řadu akcí, nedávno zde proběhl týden cizích jazyků. Kromě 2.třídy, kde jsem strávil hodinu matematiky, jsem se krátce zastavil ještě v 10., 6. a 5.třídě. Po obědě ve školní  jídelně jsme šli na prohlídku okolí školy-školního hřiště a nedaleké místní knihovny. Zvenčí jsem viděl na budově školy následky ostřelování. Hlavní poškozené části již byly opraveny. Zastavili jsme se u pamětní desky na budově. Jsou na ní vyryta jména čtyř mladých lidí-absolventů školy, kteří zahynuli v letech 2014-16 při nesmyslném ukrajinském ostřelování.

Místní knihovna se nachází v původní budově školy z roku 1911. Ač je zvenčí i na chodbách vidět, že by budova potřebovala opravu, knihovna je perla. Už jen vstupní dveře v podobě knih lákají ke vstupu. Uvnitř se člověk ocitá v nádherném světě knížek. Vynikají tematické výstavky, časem obměňované. Na školním hřišti se jedna třída věnovala přehazované, jiná posilování. Vrátili jsme se do školy, kde už na mě čekaly babička Táňa s Mášou, rozloučil jsem se s paní ředitelkou, její zástupkyní a třídní učitelkou Máši, a odjeli jsme autobusem do Zajceva. Potěšitelné je, že na webových stránkách školy najdeme citát Jana Ámose Komenského: „Všemi možnými způsoby je nutné zažehnout v dětech horlivou touhu po poznání a učení. Žák se bude těšit na učení a nebude se bát žádných obtíží v případě, že učitel bude schopen rozvíjet v dětech zájem a tvůrčí přístup k učení.“

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Nikitovka, DLR