Byl jednou jeden prezident. Ten, protože neměl mnoho pochopení pro jednoduchost a příliš se tím netajil, a protože navzdory módnímu politicko - společenskému trendu zůstával svůj, u jednoduchých a době poplatných nebyl v oblibě. A protože mezi nejvíce postižené obojím výše uvedeným patřili mnozí novináři, stalo se, co se stát muselo: schytával to od nich hned dvojnásob - v rámci plnění zadání jejich zaměstnavatelů a navrch osobně - za otevřenou kritiku, kterou je častoval. A protože i hodně podprůměrný novinář ví, jak zacházet se slůvky, aby u čtenářů, posluchačů či diváků dosáhnul žádoucího, společným úsilím mediálních slouhů se prezidentův obraz začal měnit k nepoznání podle receptu: tohle se ignoruje, tamto naopak zdůrazní, i když třeba nejde o nic, co by nedělali jiní, a máme obraz hotov.