Roček: Prezident Havel by měl z prezidenta Trumpa radost
19. července 2018 - 07:20
Považuji summit v Helsinkách za velmi významný, protože vyprovokoval vánici komentářů. Tím ještě jasněji než dříve ukázal, že skutečně probíhá další fáze studené války v rámci boje USA o udržení pologlobální moci.
12. července jsem na Prvních zprávách napsal: „Je nepravděpodobné, že mejdan amerického a ruského prezidenta v Helsinkách bude mít nějaký zásadní význam. Americký vojensko – průmyslový komplex a Pentagon počítají minimálně s Čínou a Ruskou federací jako se zásadním nepřítelem, kterého je třeba krok za krokem, pokud to půjde, oslabovat…“
Tak se i stalo.
Dva brzdící summity
V Singapuru se setkal severokorejský rakeťák Kim s Trumpem. Výsledkem setkání byla slova a do budoucna prakticky nic. Ze summitu Putina s Trumpem také nevyplynulo nic. Později v televizi Trump uvedl, že mu Putin nabídl pomoc s jednáním se Severní Koreou. „Se Severní Koreou si vedeme dobře, máme čas. Není kam spěchat," řekl Trump. Měl naprostou pravdu. Skutečně není kam spěchat, protože se v Singapuru vlastně nic hmatatelného nedohodlo, v Helsinkách také ne.
Přesto summity v Singapuru a v Helsinkách měly význam. V Singapuru Trump zastavil protiseverokorejskou atomovou hysterii a vyhlásil přechod na zákopovou válku. To je pozitivní výsledek.
V Helsinkách chtěl též dosáhnout jistého smířlivého tónu a přejít z konfrontační do zákopové války. Z tohoto pohledu lze Trumpa nazvat mírovým aktivistou. Jistě by měl sympatie prezidenta Václava Havla. Ten také prosazoval mír a pouze humanitární bombardování.
Trump odhalující
Český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček komentoval summit dvou mužů takto: „Asi nikoho nepřekvapilo, že se americká média ve zpravodajstvích zaměřila z valné části pouze na to, jak moc se prezident Trump zeptal na údajné ruské vměšování do amerických voleb…“
Také Kmoníček uvedl, že pro Trumpa a Putina „jejich společným nepřítelem je americký „deep state“, byrokratický aparát vyrostlý na předpokladu, že dobrý Američan se pozná podle toho, jak moc zápasí s Rusem…“
K tomu dodávám, resp. už jsem o tom psal: Tím, že Trump jedná jako americký Muammar Kaddáfí, tedy s operetním nádechem, odhaluje Trump skrývané fungování americké administrativy.
Jeho největší devízou v mezinárodní politice je odhalení, že americká administrativa jedná jako vnitřní vládní vrstva, bez ohledu na prezidenta. Prezidentské pózy jsou jenom vnějším projevem vnitřní vrstvy byrokratů a kongresmanů navázaných na rozsáhlou hospodářskou síť bank, korporací a zájmových podnikatelských a profesních skupin.
Donaldovy eskapády jsou proto mimořádně cenné. Jeho twitterové výstřely a spontánní předem neučesané a nedohodnuté slovní přestřelky vytvářejí politické a mediální vlny, které odhalují, jakými idioty jsou lidé v (nejen) americké politice a v médiích.
Mimořádně cenné pro pochopení vnitropolitické situace v USA jsou i reakce na slova velkého Donalda u různých regionálních, etnických, profesních a byrokratických skupin, na úrovni jednotlivých států unie i městských aglomerací. Jsou to sociologické, politologické i bezpečnostní informace, které nejvíce umí ocenit odborníci zpravodajských služeb.
Předchozí prezident Obama byl projekcí demokratických stranických a korporátních vizí, Trump se marně vzpíná svými samostatnými kroky dnes vládnoucí republikánské většině a jejich korporátním dozorcům. A svět jeho marné vzpírání vůči této mašinérii vidí. Demokraté ho nenávidí, republikáni jsou zklamáni, že jim nezobe přímo z ruky.
Trump je nechtěně politický Snowden v přímém přenosu i bez vynášení tajných informací.
Americká administrativa, které vládne Donald zvaný Trump, je hustým kobercem utkaným z podnikatelských vztahů vyživujících pomocí politických produktovodů politické továrny na výrobu keců a účelových zákonů, grantů a projektů. Aneb když budeš hodný, odsouhlasíme projekt nebo další položku v rozpočtu na příští rok a přijdou prachy… Končí komentář František Roček.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
Zdroj
