Poláci, Rumuni a tři baltské republiky nemusí NATO držet, jak říká Vondra, protože americký vojensko – průmyslový komplex potřebuje evropskou část NATO jako své janičáry.

Nápad, že jestli „to“ nezvládnou, tak to Američané začnou hrát s Francouzi, je nesmysl. Co budou hrát?

Vždyť za rozvrat Libye mohou Francouzi a Britové. Chtěli být světoví a rozhodli se bombardovat jednoho afrického diktátora bydlícího v Libyi. Když bombardování nezvládali, smutně prosili, aby jim pomohli hoši z Pentagonu. Výsledek? Dodnes krásný libyjský chaos a nekonečno migrantů, kteří chtějí plavat čubičku do Evropy…

Německy orientovaný blábol

Když Vondra řekl „do toho se Německo začne spojovat s Rusy“, to lze říkat v baru u skleničky, když se opilecky klábosí o ničem. Němečtí průmyslníci chtějí obchodovat s kýmkoliv kdo zaplatí, a Rusové dobře platí za hodně zboží, jenom nebýt amerického embarga naordinovaného také EU.

Nevadí jim ani ruský plynovod Nord Stream 2, protože zajišťuje spolehlivou dopravu zemního plynu pod Baltickým mořem a vyhýbá se nespolehlivé Ukrajině. Takže, vše odpovídá rozumné motivaci. To je kšeft, to není vojenské spojenectví.

Pokud pro Vondru je něco šíleným scénářem, spíše příčetný člověk nemůže předpokládat, že hrozí rozklad NATO z rukou strýčka Sama hnízdícího v USA. Trumpovo vyhrožování evropské větvi aliance NATO na summitu je prostě jenom nepoetická politická báseň.

Při první studené válce západní spojenecké armády měly prý jako první zaútočit na socialistické svatoušky. V současné vizi (2. verze studené války) zaútočí zlé letectvo, raketové vojsko a tankové divize Ruské federace proti západně – demokratickým svatouškům v Pobaltí. Čili obě verze studené války v Evropě jsou z kategorie politických halucinací.

Realisté nemohou uvažovat o ohrožení Pobaltí ruským útokem, protože k tomu není jediný racionální důvod.

Baltské moře lze opustit směrem do Severního moře a dále do Atlantiku jenom kolem německých, dánských a švédských ostrovů. Lze tuto cestu lehce uzavřít. Proto by obsazení pobaltských států Ruskou federací nemělo žádný význam.

Též útočné operace proti skandinávským státům lze uskutečnit jenom v den svatého Silvestra při klábosení o blbostech v baru. Jde o rozlehlé dosti nehostinné prostory s prostorově podprůměrně rozvrstvenou infrastrukturou. Nejprůmyslovější oblasti skandinávských států jsou koncentrovány na pobřeží.

Ruská flotila má zajištěný široký prostor pohybu Barentsovým mořem, v Severním ledovém oceánu a v Norském moři ze svého území.

O to větší zájem mají o tento prostor USA. V Norsku jsou strategicky důležité přístavy a letiště, podobně ve Finsku. Švédsko bude důležité pro NATO jako zdroj letišť a stanovišť raketového vojska a pro radioelektronický boj. Dnes dolet řízených střel snižuje důležitost skandinávských přístavů. Střely „pouze“ s doletem od 500 do 1 500 km zasáhnou jakýkoliv cíl ve Skandinávii a v severní části Severního moře.

Spíše ruská armáda může hodnotit aktivitu jednotek NATO v těchto oblastech jako přípravu pro posilování průzkumných a špionážních zařízení a pro případ leteckých a raketových útoků NATO vůči Rusku. Moskva leží jen pár set kilometrů od ruské hranice s Běloruskem, Ukrajina je v podobné vzdálenosti od Volgogradu, bývalého Stalingradu.

Pavel Gavlas (Jsou dvě procenta HDP na obranu moc, nebo málo?, casopisargument.cz, 11.6.2018) trefně uvedl o vojenské doktríně Američanů: „…Doktrína vyhrazuje USA právo rozhodovat o tom, kdo posiluje věrohodnost svého odstrašovacího potenciálu a kdo naopak podkopává „mezinárodní pořádek“. Pak je jasné, proč manévry sil NATO u ruských hranic jsou mírovým aktem a manévry ruské armády na jejím vlastním území projevem agresivity.“

USA potřebují NATO, aby evropské státy aliance pomáhaly americkým plánům.

Obecně řečeno: USA vytvářejí výhružnou vojenskou hradbu varující Čínu před americkou silou, USA a severské státy NATO se připravují na hrozbu budoucí války s Ruskem kvůli Arktidě, a islámské státy se připravují (s pomocí nelegální migrace a rozšiřování NATO a EU na Balkán) okupovat státy NATO.

Jistě již dnes existují v USA a v několika západoevropských státech štábní a expertní týmy připravující se na válku o Arktidu. Za jak dlouho může k vystupňování napětí dojít? Za 10 let? Záleží především na tom za jak dlouho bude příroda ochotna dostatečně rozmrazit oblast Arktidy, aby mohl boj o Arktidu začít s plnou silou.

Ale o tom se Vondra v rozhovoru vůbec nezmínil.