Dědoušek šel sbírat houby do lesa, ale neuviděl ani jednu a vrátil se s prázdným košíkem. Stěžoval si babce, a ta se ho zeptala: „A co jsi si zpíval cestou?“. „No přece jdu na houby, jdu hledat hříbky.“ „Hlupáčku, všechny jsi je vystrašil a ony se ti schovaly. Musíš na to jinak – zpívej, že jdeš sbírat maliny.“ Děda poslechl, vzal košík a hlasitě si prozpěvoval: „Jdu na maliny, jdu na maliny“, uklidněné hříbky nikam nezalezly, a on jich přinesl vrchovatý koš.

Až do tohoto týdne by mě nenapadlo, že tato bajka určená malým dětem se o šedesát let později stane ideovou osnovou předvolební strategie amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten ve středu publikoval jeden ze svých pověstných tweetů, ve které předpověděl další ruské vměšování do listopadových voleb v USA. Tentokrát se však budoucí ruské hackerské zásahy zaměří na posílení pozice Demokratické strany, takže budou škodit Republikánům.

Důvodem je samozřejmě osoba současného prezidenta Spojených států, jehož se obávají, protože jako jediný zastává vůči Rusku nekompromisní a tvrdé postoje. Rusové se budou snažit pomoci Demokratické straně ve volbách, jak do Senátu, tak do Sněmovny reprezentantů, aby oslabili pozici svého úhlavního nepřítele Donalda Trumpa.

Politické rafinovanosti je v onom tweetu asi tolik jako v té ruské bajce ze staré školní učebnice a účelovost sdělení přímo bije do očí. Nicméně těch 140 znaků naťukal momentálně nejmocnější muž naší planety, takže se jejich dopad projevil během pouhých čtyřiceti minut. Pouze tolik času bylo zapotřebí, aby kurz rublu vůči dolaru a euru klesl hned o celý jeden rubl.

Domnívám se, že z této historky vyplývá hned několik závažných poučení. První dává za pravdu lidem, kteří mají intenzivní pocit, že náš svět se zbláznil a přestává být zřetelná hranice mezi realitou a virtuální realitou, protože začíná více než jindy platit ono biblické, že Slovo tělem učiněno jest. To druhé zjištění ukazuje, že v nejmocnější zemi světa se opravdu rozmohla psychóza známá z dob honů na čarodějnice. Nehynoucí zásluha Donalda Trumpa je v tom, že se s ní rozhodl pracovat a využít ji ve svůj prospěch. Dělá to způsobem, za který by se nestyděl ani Dobrý voják Švejk Jaroslava Haška.

Zbývá ještě třetí možnost výkladu, a to ta, která současnou podobu světové politiky považuje za nevyhnutelný důsledek úděsného zdětinštění většiny příslušníků západní civilizace. Ta s těmi dvěma předchozími ostatně není v rozporu. Končí komentář Jaroslav Bašta.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)