Hlavní „cena“, kterou budou muset Kurdové z YPG zaplatit, je jasná: musejí na severu Sýrie přestat bojovat za okupační síly, ať už je řeč o těch amerických, nebo britských či francouzských…

Rozhodnutí Donalda Trumpa „odejít“ ze Sýrie a předat severosyrské město Manbídž pod správu Tureckamuselo pro mnohé Kurdy na severovýchodě přijít země jako blesk z čistého nebe. V posledních letech sloužili coby pozemní „štíty“ americkým jednotkám a plnili i americké bojové nebo i jen čistě okupační záměry na východě země, a najednou se ocitli přes palubu. A nejen to, Amerika je dokonce „vystavila na prodej“ Saúdům, tentokrát k plnění jejich přání.
Washington očividně osud syrských Kurdů nijak nezajímá a rozhodl se je opustit, i když musí vědět, že se nemají kam „vrtnout“, stejně jako po letech v americkém žoldu ani nemohou u žádné z místních sil žádat ochranu. Svou politickou i vojenskou volbou ztratili důvěru Damašku, Turecko podle svých standardů považuje snad všechny syrské Kurdy za členy levicových Lidových obranných jednotek (YPG) a tudíž za „teroristy“, Írán vstupuje do bojů se stále útočnějšími Kurdy vlastními, o jejichž „služby“ mají stále větší zájem USA, a Rusko se sice svého času pokoušelo Kurdy „směrovat“, ale narazilo na nepochopení.
Žádnou hodnotu přitom pro místní nemají ani na Západě často opakované teze o Kurdech coby „největších bojovnících proti Daeši“, protože jsou to v podstatě jen varianty glorifikujících proklamací z 90. let, kdy USA využívaly irácký Kurdistán jako jednu z bezpečných platforem ke svržení Saddámova režimu, ale ve finále je to rovněž nepřimělo splnit své sliby a dovést irácké Kurdy k nezávislosti. Koneckonců, syrská armáda se svými spojenci nebo armáda irácká společně se šíitskými milicemi bojovaly proti Daeši rovněž a co víc, ve všech lokalitách jeho „výskytu“ a nikoli jen na územích, která Kurdy nebo spíš „jejich“ Ameriku z nějakých důvodů zajímala. Podle dostupných kurdských zdrojů tak celkové kurdské ztráty z bojů proti Daeši v Iráku dosáhly asi dvou tisíc mužů, zatímco v Sýrii je toto číslo ještě nižší – v obou případech nesouměřitelně nízké v porovnání se ztrátami obou armád a jejich spojeneckých milicí.
Pozice Kurdům navíc zkomplikovala i série chybných rozhodnutí. Z poslední doby nelze nepřipomenout fatálně mylný kalkul „afrínských“, že jim „celý svět přispěchá na pomoc“ proti turecké agresi, ačkoli se onen „svět“ ve skutečnosti předhání o „přízeň“ Turecka; USA na jedné straně a Rusko s Íránem na straně druhé. Když nepochopením reality a přeceněním svého významu pro USA i Západ — což vedlo k nerealistickým požadavkům vůči Sýrii — Kurdové z Afrínu namísto navrácení oblasti pod správu Damašku ve výsledku fakticky do Sýrie vpustili tureckou armádu a předali jí kontrolu nad syrským pohraničím (že by Damašek při všech svých problémech vstoupil ještě do války s Tureckem a současně i propagandisticky zdatnými a nekooperujícími Kurdy, si snad nikdo soudný ani nemohl myslet), stali se v očích syrského vedení „zrádci“. Právě takovým postupem se Kurdové ovšem připravili o možnost rozhodovat o svém vlastním osudu, i když se ta možnost – alespoň v první polovině syrské války – největším optimistům, kteří nevnímají realitu regionu či velmocí, opravdu mohla jevit „už na dosah“. Nicméně, v reálném světě se Kurdové z YPG nejsou s to udržet — proti sílícímu lokálnímu arabskému odboji — ani území, která pod patronátem USA ovládli. Jen splnili svou roli pěšáků na válečné, politické a mocenské šachovnici. A vyhlídky na vlastní stát jsou ale nyní pryč, přinejmenším pro další dekády.
Je očividné, že si někteří lídři roztříštěného kurdského hnutí tuto realitu začali už v minulých měsících otevřeně připouštět. Výsledkem byly zvěsti o přípravách hned několika kurdských delegací mířících do Damašku k „usmiřovacím rozhovorům“, a to „najednou“ bez jakýchkoli předběžných podmínek. Nebo o spolupráci „amerických“ kurdských Syrských demokratických sil (SDF) na východě Sýrie s režimem při správě tu přehrady v Tabká, ondy na ropných a plynových polích a rafinériích, jindy o zařazení kurdských oddílů do pravidelné syrské armády… Není bez zajímavosti, že někteří kurdští lídři takovou „kapitulaci“ vůči Damašku odmítají, nejspíš v přesvědčení, že se Západem bude Kurdům jednou přece jen lépe… Patří k nim, mimochodem, i Sálih Muslim, který loni „udělal“ pár novinových titulků i v České republice.
Nicméně, většinový proud už se „pohnul“ a „americký“ Syrský demokratický kongres (SDC), jedna z mnoha kurdských skupin a politické křídlo SDF, hlásí první výsledky jednání s Damaškem o „cestovní mapě k míru“. Nicméně, namísto ještě loni nabízené „federalizace“ už se po prvních kolech rozhovorů s Damaškem mluví jen o o blíže nespecifikované „decentralizaci“ země. Jakou bude mít asi podobu naznačují samy SDF, které prý už kývly na to, že vrátí Sýrii kontrolu nad východosyrskou Rakká a vpustí vládní síly a „státní aparát“ také do mnoha čtvrtí syrskokurdské „metropole“ Hásaky. V této souvislosti je ovšem nutné připomenout, že „usmiřování“ se týká jen YPG a několika dalších kurdských politických stran a hnutí, nikoli však Kurdů jako takových. Například v Aleppu a Damašku totiž žije bezmála půl milionu plně integrovaných Kurdů bez jakýchkoli separatistických aspirací a bez jakéhokoli zájmu o politické hrátky YPG a ostatních…
Ale hlavní „cena“, kterou budou muset Kurdové z YPG zaplatit, je jasná: musejí na severu Sýrie přestat bojovat za okupační síly, ať už je řeč o těch amerických, nebo britských či francouzských… Nejspíš v tomto ohledu ale žádný velký problém už nebude, protože turecká média si stěžují, že Kurdové zkoušejí předat Manbídž syrské armádě, zatímco podle dohody mezi Ankarou a Washingtonem se měli stáhnout a město mělo zůstat pod společnou kontrolou Turecka a Západu…
Suma sumárum: Trump chtěl ze Sýrie stahovat jednotky už dávno a fakt, že tam stále ještě jsou, zřejmě z valné části souvisí s tím, že se stále pokouší je „prodat“ – nejprve měly zůstat ve prospěch Izraele, ale po rusko-izraelských dohodách o jihozápadu Sýrie tato varianta padla. Současně chtěl Trump peníze i po Saúdech a Emirátech – prý nabídli za setrvání amerických sil v Sýrii po 400 milionech dolarů, zatímco Trump chtěl čtyři miliardy. Je jasné, že v takto nastaveném smlouvání je pozice Kurdů ještě tragikomičtější, než se na první pohled zdálo. Pokud by si totiž Saúdové a spol zaplatili pokračující americkou okupaci severovýchodu Sýrie s jeho surovinovými zdroji, čímž by Damašku (za trest za jeho spojenectví s Íránem) dál bránili v obnově země, museli by Američané začít investovat do infrastruktury a obnovy regionu, čili utrácet skutečné peníze, a nejen posílat zbraně a nevelký žold. To ale neodpovídá Trumpově filosofii „Amerika především“, v jejímž rámci se dolary získávají a nikoli vynakládají. Kurdové z YPG nic z toho zřejmě nechápali, dokud pro ně už nebylo pozdě.
V každém případě ale platí, že Kurdové dojednáváním smíru s vládou v Damašku současně v praxi „uzavírají“ americkou vojenskou přítomnost na severovýchodě Sýrie. Bez kurdského „kanonefutru“ odhadované dva tisíce amerických vojáků „přežít“ nemohou, stejně jako bez pozemní podpory přestanou mít větší dopad i další americké nálety… Po odsunu části Bílých přileb je to tedy konec další západní proxy síly a tím i další významný krok k ukončení války v Sýrii.

http://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/26697-kurdske-ypg-svou-valku-prohraly-jake-drobky-jim-damaek-necha

Vyhlásenie: Názory autora sa nemusia zhodovať s názormi vydavateľstva Sofian, s.r.o. Zodpovednosť za obsah tohto článku nesie výhradne jeho autor. Vydavateľstvo Sofian, s.r.o. nie je zodpovedné za akékoľvek prípadné nepresné či nesprávne informácie v tomto článku. Sofian, s.r.o. dáva súhlas na zdieľanie našich pôvodných článkov na ďalších nekomerčných internetových stránkach, ak nebude zmenený ich text a názov. Pri zdieľanom článku musí byť uverejnený zdroj a autor. Ak chcete články z nášho webu publikovať v tlači či inými formami, vrátane komerčných internetových stránok, kontaktujte redakciu na [email protected].

UPOZORNENIE
Vážení čitatelia – diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne.

Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.
Motto: Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu