Začtěme se spolu do zápisu nedávné poučné přednášky slovutného Imrana N. Hoseina;  přednášky, kterou tento všeobecně uznávaný hlasatel pravé víry přispívá svým dílem nejen k posílení odhodlání svých spoluvěřících dosáhnout jejich pozemského poslání před kýženým vstupem do věčného ráje … ale také, k prohlédnutí bezbožných nevěřících tolik a tak zbytečně a marně pochybujících nad pravostí víry v Proroka.

Jakkoli bezděčně, ctihodný I. N. Hosein nepochybně osloví také ty ze zbloudilých nevěřících, kteří záludně a z šedého pozadí rozšiřují uměle vykonstruované poplašné zprávy o údajné neslučitelnosti kultur …

Začněme seznámením se se slovutným Imran Nazarem Hoseinem, jedním z nejuznávanějších kazatelů pokrokového osvíceného islámu, který, jak vidět níže, udržuje těsné vztahy se špičkou světové politické a intelektuální oligarchie. Hosein je:

Bývalým Ředitelem Aleemiyah Institutu Islámských Studií v pákistánském Karáčí,

Bývalým Ředitelem Světového Kongresu Muslimů v Karáčí,

Ředitelem Islámského Institutu pro Výzkum a Vzdělávání v Miami na Floridě,

Ředitelem Tanzeem-e-Islami při Ústředním Výboru Muslimských Organizací v New Yorku

Učitelem a professorem Islámu na řade amerických a kanadských základních, středních a vysokých školách a univerzitách, ve věznicích, v synagogách, kostelích a městských sálech.

Účastníkem řady náboženských diskuzí s křestanskými a židovskými učenci, kde zastupuje Islám a americké a kanadské muslimy.

Bývalým Imámem v mešitě Masjid Dar al-Qur’an na Long Islandu v New Yorku kde vedl pravidelná týdenní kázání a modlitby Juma’ah.

Ctihodný Imran Nazar Hosein, nepřetržitě po 10 let, vede také pravidelná měsíční kázání a modlitby na půdě ústředí Organizace Spojených Národů v New Yorku …

Rozsudek slovutného Imran Nazar Hoseina v kauze Islám vs hudba:

Zapsal a na http://www.imranhosein.org/faq/59-general/224-is-music-allowed-in-islam.html zveřejnil  Imam Afroz Ali.

Otázka hudby je složitá a, pokud jde o hudbu, existují zde vážné rozdíly názorů mezi našimi mudrci a učenci.  Pouze jako stručné úvodní prohlášení řeknu toto:

My muslimové si musíme uvědomit, že pro pochopení Fiqh [1][právní podstaty] jakékoli věci nelze jen jednoduše odcitovat verš Koránu nebo poukázat na Hadeeth [2].  Vždyť ve skutečnosti už na samém počátku, Sahaba [3][„Společníci“ Mohameda] a Tabi’een [4][„Následovníci" Mohameda] jakož i Tabi ‚Tabi’een [5] [dvě generace, které je následovaly po Mohamedovi], se zdržovali citování ze Sunny [6] nebo Koránu bez řádné analýzy mnoha a mnoha souvisejících otázek, jako například jazykových nuancí a průkazů, kontextu Zjevení a sdělení Proroka (na němž je mír a požehnání Alláha), absolutní a kvalifikovaná sdělení, univerzálnost a zvláštnost veršů a sdělení a podobně.  Jedná se o velice rozsáhlá vědecká bádání, kterými se po léta zabývají zástupy posvěcených mudrců a učenců.

V následujících bodech uvádím souhrn rozhodnutí založených na takovémto důkladném zkoumání a na pochopení Shari’ah [7], spíše než na pouhé citaci veršů Koránu nebo Hadith [2].

[1]  Fiqh je muslimský právni termín, který znamená „hluboké porozumění“ nebo „plné pochopení“ či „plná oddanost“, „plné podvolení se“. Jde o základní princip islamského práva Šaría – podle kterého vše je podřízeno pravidlům popsaným v historických islámských zdrojích, které jsou nástrojem a ideologií studia islámského práva.

[2]  Hadith nebo Hadeeth [arabsky „zpráva“, "účet" nebo "sdělení"] je jeden z mnoha záznamů různých zpráv či sdělení zapisujících slova, jednání nebo zvyky Islámskeho proroka Muhammada. Na rozdíl od Koránu, který je kompaktním literárním dílem uznávaným všemi muslimy, ahadity jsou svazky nejrůznějších jednotlivých hadithů, kde různé ahadity jsou uznávány příslušníky různých větví islámu.

[3]  Sahaba neboli „Společník“ je ten, kdo se setkal s Mohamedem, věřil v něj a zemřel jako muslim.  Ti, kteří Mohameda viděli, ale odvrátili se od něj a věřili v něho teprve až po jeho odchodu na věčnost, nejsou považováni za Sahaba, ale za Tabi’in.  Každý, kdo v té době zemřel poté, co islám odmítl se stal zavrženým odpadlíkem, není a nemůže byt považován za společníka.

[4]  Tabi’un [arabsky "následovník"] je příslušník generace muslimů, kteří se narodili po odchodu proroka Mohameda na věčnost, ale byli jestě současníky Sahaby ["Společníků"]. … [5]  Ti, kteří přišli po Tabi’unu, se nazývají Tabi’al-Tabi’in.

[6]  Sunnanebo také Sunnu, [arabsky "řad” či “pravidla chování"] – spisy tvořící základ tradičního společenského a právního řádu a praxe islámské komunity.  Sunna je spolu s Koránem [svatá kniha islámu] a Hadith [zaznamenané výroky a počiny proroka Mohameda] hlavním pilířem a zdrojem Sharī’ah neboli Šaría islámského práva.

[7]  Sharī’ahnebo Šaría – Islámské kanonické právo založené na učení Koránu a na záznamech chováni, obyčejů a zvyků Proroka Mohameda (Hadith a Sunna). Toto právo předepisuje jak náboženské tak sekulární povinnosti muslimů a také tresty a odškodnění za porušování těchto zákonů.  Šaría je pro muslimy i právem civilním.

Úvodem je důležité poznamenat, že hudba a zpěv jsou v podstatě dvě rozdílné věci, které se vzájemně nevylučují a nepopírají, ale nejsou ani na sobě závislé.   Jinými slovy, člověk nepotřebuje hudbu, aby mohl zpívat, ale přitom se stále jedná o dvě muzikální záležitosti.

Pokud jde o onu závažnou otázku položenou v titulu tohoto mého soudu [Jehudba v Islámu přípustná?], celá záležitost může být rozdělena do následujících kategorií hodnocení, z nichž každá si žádá své vlastní rozhodnutí a mohla by vyvolávat rozdíly v názorech.

Začněme zpěvy a tím, které zpěvy jsou jednoznačně a jednomyslnně zakázány ….

1. Zpěvy, které jsou jednoznačně zakázané, jsou ty, které obsahují oslavu hmotného světa, které zahrnují sexuální konotaci a také to, co je nevhodné při bězném mluvení, jako například nadávání, sexuálně zabarvená mluva a podobně.   Podle Fiqh [2] je něco takového obvykle označováno jako Tarab [8] [nežádoucí pomatení smyslů].   Téměř všechny písně z Hollywoodu a Bollywoodu … zapadají do této kategorie.

2. Zpěvy, které jsou také jednoznačně zakázané jsou ty, které odvádějí člověka od uctívání Alláha a od oddané motlidby v Jeho přítomnosti;  například zpěvy, které navádějí osobu k tomu, aby se míchala s osobami opačného pohlaví, k ignorování práv a povinností muslima či k lenošení (tedy místo aby si taková osoba udělala jen krátkou přestávku k nabrání síly;  v takových případech, jak uvidíme níže, by bylo dovoleno poslouchat zpěvy, které oslavují Alláha a chválí Proroka).

3. Třetí kategorie zahrnuje zpěvy, které jsou jednoznačně povolené.  Jsou to ty zpěvy, které oslavují Alláha a chválí Proroka.  O takových zpěvech bychom mohli napsat celé knihy!   Jen ve stručnosti lze však shrnout, že tyto zpěvy jsou povolené pro oddech, uvolněni a nabrání sil; ale ne abyste měli na uších iPod sluchátka „24 hodin denně 7 dnů v týdnu“.

Zpívat je také dovoleno (vedle zpěvů přímo o Alláhovi a Jeho poslovi) oslavné zpěvy, které uspokojí srdce dovoleným Halal [9]způsobem a to na muslimských oslavách a na svatbách.   Tyto druhy zpěvu jsou obvykle označovány jako inshad [tanec výročních oslav Ibn Al-Farida]  a  sama.

[8] Tarab je pojem mínící nežádoucí „okouzlení“ či „pomatení smyslů“ obvykle spojený s vokální hudbou.  Instrumentální hudba může vyvolat stejný efekt, při němž je posluchač zcela obklopen či uchvácen zvukem a unášen a odváděn od Proroka.

[9]  Halāl [arabsky "přípustný"]  určuje co je zákonně dovoleno, co je doporučené či co je povinné podle tradičního islámského Šaría práva. Nejčastěji slyšíme o halal v souvislosti s povoleným jídlem nebo nápojem, které muslim má povoleno či přikázáno pít a jíst.

4. Ve čtvrté kategorii jsou zpěvy, které jsou nevýrazné a nejsou ani zakázány, ani o dobrotě Alláha a jeho štěstí. Mohou zpívat například o politice, o okolním přírodě a podobně.   Většina učenců ale shodně tvrdí, že tyto zpěvy jsou přípustné pouze v určitém poučném kontextu spíše než zpívat je z rozmaru či jen pro radost.   Stane-li se poslouchání takových zpěvů návykem, pak se učenci shodují v tom, že i tyto písně patří do kategorie druhé, tedy do kategorie zakázanýh zpěvů zavádějících od práv a povinností muslima.   Mnohé Hollywoodské a Bollywoodské písně spadají do této kategorie.

A nyní k hudbě:

1. Hudba, tedy vyluzování zvuků [hudebníminásroji] ma`azif [10] pro pobavení, pro tančení, frivolní zábavy a podobně je malahi – tedyhudba odporná a zavržení hodná a proto je jednoznačně zakázaná.

2. Hudba bubnů duff je (přesto, že jde o hudební nástroj a tedy o ma`azif) přípustná.   Použití bubnů duff je jednoznačně přípustné na festivalech, na svatbách a oslavách.   Samozřejmě, písně, které jsou za jejich zvuků zpívány, musí být přípustné – jak je uvedeno výše.

[10]  Ma`azif označuje hudební nástroje tedy nástroje zábavy, rozptýlení a obveselení.   Vlastnictví a používání ma`azif (hudebních nástrojů) je muslimům zapovězeno.   Je-li muslim nedobrovolně a nevyhnutelně vystaven zvuku hudebního nástroje je povinen zvuk ignorovat a nevnímat ho.   Do kategorie ma`azif patří všechny hudební nástroje s výjimkou bubnu ‚duff‘.

[11] Haram [arabsky "zakázaný"] určuje co není zákonem podle tradičního islámského Šaría práva dovoleno, co je zakázané a co odsouzení-hodné.

Názory současných mrduců na hudební nástroj se mohou někdy podstatně lišit.   Kritický rozdíl názorů se týká různých druhů hudebních nástrojů.  Je nesprávné naznačovat, že všechny hudební nástroje jsou v islámu zakázány (tedy ma’azif).   Faktem je, že hlavní důvod zákazu hudby spočívá v tom, že v době Proroka byly [hudební nástroje] velmi často použity v kontextu malahi – a proto bylo snadné tvrdit, že jsou zakázány za všech okolností.

Ale není tomu tak.  Pro hudbu (a to samé pro zpěv s hudbou nebo i bez ní) platí:

a] Je-li hudba součástí oslav Alláha a Jeho posla, je většinou učenců považována za přípustnou;

b] Jestliže je hudba určena k pobavení a zábavě [a tedy malahi], je zakázána;

c] Jde-li o hudbu pro uklidnění a vyrovnání mysli, hudbu, která tak napomáhá člověku spojit se a Alláhem (samozřejmě jen v případech, že tato hudba člověka neodvádí od vzývání Alláha a nedává mu zapomenout jeho muslimských práv a povinností), pak názory učených vykladačů islámu a mudrců se mohou stále výrazně různit. Pro tuto různost názorů je nejlépe se hudbě vyhnout či alespoň kontakt s hudbou omezit na minimum.

Pokud ale vidíte někoho poslouchat hudbu tohoto druhu, nesuďte ho ani neprojevujte svůj názor.

Závěrem budiž řečeno:

Vyhýbejte se všemu zpěvu, hudbě a vší hromadné zábavy, s výjimkou shromáždění za melodické vzpomínky na Alláha a Jeho posla. 

Buďte opatrní, když zpíváte a hudbu poslouchejte jen tu, která je duchovního štěstí (ne hmotného) a která vede člověka k myšlence na Alláha. 

Poslouchejte hudby či zpěvu jen mírně a pouze pokud se tomu nelze zcela vyhnout.

Insha Alláh [z vůle Alláha], který vám dává jasný soubor pokynů a návodů co zakázáno jest stejně jako obraz přípustnosti, které vám pomohou žít váš život lépe v přítomnosti Alláha Ta’ala [Alláha Vševědoucího].

Konec citace.

Hmm, jedena otázka na závěr:

Myslíte, že bylo dostatečně relaxující zaposlouchat se po dočtení Hoseinova soudu do Jimi Hendrix Experience?

© Michail Prouza 2018